V den D jsem vyhlížel nepřátelskou ponorku, říká „Wintonovo dítě" Jiří Pavel Kafka
Radiotelegrafista a palubní střelec 311. československé bombardovací perutě Jiří Pavel Kafka (100) šetří slovy, ačkoliv má na co vzpomínat. Vždycky mu totiž vadilo, když někdo zážitky z války přibarvoval, přidával si. On zase ubírá. Ani se například nezmínil, že mu britský král Karel III. napsal ke stým narozeninám osobní přání. „Prožil jsem toho dost, to by bylo na dlouho, ale nebylo to zase tak napínavé. Jen občas se stalo něco neobvyklého,“ říká s úsměvem o svém působení v řadách RAF. Ve vzduchu byl i v den D před osmdesáti lety.
Pamatujete si, co jste dělal v úterý 6. června 1944, kdy začalo vylodění v Normandii?
Deset hodin jsme hlídkovali nad Biskajským zálivem, zda se neukáže nějaká nepřátelská ponorka nebo loď.
A ukázala se?
Vyhlíželi jsme ji. A nic. Pokaždé to nevyšlo.
Řekl vám velitel, že začala invaze?
Pokud si vzpomínám, dozvěděli jsme se to, až když jsme se po hlídkovém letu vrátili na základnu. Měli jsme radost.
Uvádí se, že první den invaze vás na hlavě poranil kus plexiskla ze střelecké věže.
To se nestalo. Žádné zranění jsem neutrpěl.
V únoru 1945 jste obdržel Medaili Za chrabrost.
No to nevím proč.
Dobře, pochopila jsem, že se odmítáte chlubit. Tak mi aspoň povězte, s kým jste létal.
Nejprve jsem byl v osádce Rudolfa Protivy a potom Josefa Hubičky. Létali jsme na amerických liberatorech, často jsme operovali nad Biskajským zálivem, chránili spojenecké konvoje, hledali nepřátelská plavidla. Později jsme jistili prostor mezi Anglií a Skandinávií. Nejdelší hlídkový let trval osmnáct hodin, to už se pak i trochu nudíte. Před letem nám pokaždé naservírovali královskou snídani. Základnu jsme měli na letišti Predannack a pak Tain.
Mluvíte o tom, jako by se nejednalo o operační a hlídkové, nýbrž vyhlídkové lety.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
