Mocní manželé z Rodu draka: Hrůza často vzniká za vtipných okolností a sexuální scény bývají k popukání
První řada byla jen předehrou, říkají filmoví kritici. Teprve v té druhé, plné akce a velkolepých bitev, se divák patřičně namlsá. Už dnes večer uvidíme na HBO první díl druhé série Rodu draka se znepokojujícím názvem: Syn za syna. Nádherná nová znělka, kde se tkají a vyšívají tapisérie s obrazy bitev, během následující hodiny přinese drsné, krvavé překvapení a jeden zásadní zvrat… Při té příležitosti přinášíme v rámci ČR exkluzivní rozhovor Reflexu s představiteli mocných manželů Lorda Corlyse Velaryona řečeného Mořský had a Rhaenys Targaryen. Jak EVE BEST a STEVE TOUSSAINT vidí povahy a budoucnost svých postav?
„Moc bych si přála, abych jednou byla tak cool jako oni, tak inteligentní a inspirativní,“ říká například Eve Best a poukazuje na podobnost své postavy s Hillary Clinton. „Rhaenys jde druhou řadou s hlavou vztyčenou, je jako samuraj.“ A Steve Toussaint si chválí atmosféru na natáčení dramatických, krvavých scén: „Myslím, že to byl britský filmový kritik Mark Kermode, kdo řekl, že vůbec nejzábavnější a nejpohodovější atmosféru lze zažít na place, kde se točí horory. Ti nejmilejší, nejvřelejší, nejpřátelštější lidi jsou na scéně mrzačeni, vražděni a děšeni k smrti, ovšem lidský instinkt jim velí být nad věcí, setřást to ze sebe smíchem.“
Vaše postavy jsou jedny z nejsilnějších v Rodu draka a všem by chyběly, kdyby měly zemřít. Ta hrozba nad nimi neustále visí. Co se na ně chystá v druhé řadě?
Steve Toussaint: Když se s Lordem Corlysem a Rhaenys setkáváme na začátku druhé série, stále ještě truchlí kvůli ztrátě vnuka a dětí. Smutek je podle mě ve druhé řadě katalyzátorem a motivem mnoha akcí. Samozřejmě se připravují na válku. V pevnosti jejich vztahu se pod tlakem okolností poprvé objevují trhliny, protože předtím byli ti dva jako skála – jako jedna skála. Corlys se musí ohánět a snažit se najít způsob, jak svůj vztah ochránit. Ale jsem si jist, že Eve má jiný pohled na věc...
Eve Best: Rhaenys je hluboce zraněna. A je třeba to řešit. Jde o velmi klasický vztahový scénář, kdy si ženská v uvozovkách potřebuje promluvit. Jenže muž se o ničem nechce bavit. Všechny ty zkoušky a útrapy, kterými jsme si prošli společně jako pár v minulé sezóně – ztráta našich dětí, ztráta Corlysova bratra, teď ztráta našeho vnuka Lukea – jsme nesli dobře díky své soudržnosti a vzájemné opoře, jako jakási neotřesitelná rodičovská jednotka. Jako přátelé, jako milenci, jako partneři, plus minus nějaké dost pochybné chování, prostě pevní jako skála. Teď, jak říká Steve, se v té skále začínají objevovat trhliny a Rhaenys to vnímá jako hrozbu, že svého muže ztratí, že po té skále klouže do propasti. Uvidíte sami, že čím víc se bude blížit konec téhle sezóny, tím víc bude izolovaná – a přitom bude bojovat za všechny kolem. Za celou mladší generaci, za Corlyse... A bude proto potlačovat svůj vlastní smutek a jako všechny velké matky. Drží své blízké nad vodou, s láskou a soucitem, kuje pikle a tráví spoustu času na své dračici, Rudé královně Meleys. Řeší problémy, zatímco ostatní se nervově hroutí a podléhají chaosu. Ale ztrácí tu automatickou oporu, jakou vždy měla ve svém muži. Nakonec je jí nejbližším přítelem a spojencem její drak.
Rod draka se ve své druhé řadě podobá Hře o trůny v tom smyslu, že divákovi objevuje různé oblasti Westeros, Západozemí…
Steve: My dva byli izolováni od všech ostatních v naší vlastní dějové linii. Zajímavý faktor první sezóny byl, že minimálně po šest prvních epizod jsme byli všichni pěkně pohromadě, v Rudé baště v Králově přístavišti, v Malé radě, hezky spolu. Teď jsme se rozprskli do různých částí říše, protože se připravujeme na válku, linie byly vytyčeny. Takže jsem během natáčení samozřejmě viděl Eve, tedy Rhaenys, ale příliš jsem nepotkával tým Zelených, tedy lidi kolem krále Aegona II. Náš tým Černých věří, že na Železném trůnu by měla po právu sedět Rhaenyra. Každopádně jsem byl mile překvapen, když jsem pak viděl, jak naše linie zapadla do celkového příběhu, do té velkolepé epičnosti druhé sezóny.
V Rodu draka je hodně krutosti a lítých bojů. Jak dokážete v partě na place přepnout do přátelského modu poté, co se kamera vypne?
Eve: Všichni se navzájem nenávidíme! V zákulisí panuje mizerná atmosféra! Ne, nebojte: čím větší hrůza na obrazovce nebo na plátně, tím většími přáteli nakonec jste. Všichni jste na jedné lodi. Musím říct, že máme moc milý, podporující, velkorysý tým, jsme všichni přátelé. Škoda, že v této sezóně jsme neměli možnost strávit spolu moc času, jak už zmínil Steve. Zrovna včera večer jsem se dívala na děsivou scénu se Sýrem, tím Krysařem z Rudé bašty a expertem na sítě podzemních tunelů. Jsou tam děti, v té scéně, a je to zničující. A přitom víte, jak to probíhá v zákulisí, kde se ty dvě malé děti pořád smějí, je o ně skvěle postaráno…
Steve: Myslím, že to byl britský filmový kritik Mark Kermode, kdo řekl, že vůbec nejzábavnější a nejpohodovější atmosféru lze zažít na place, kde se točí horory. Ti nejmilejší, nejvřelejší, nejpřátelštější lidi jsou na scéně mrzačeni, vražděni a děšeni k smrti, ovšem lidský instinkt jim velí být nad věcí, setřást to ze sebe smíchem.
Eve: Ano, potřebujete to kompenzovat, vyvažovat. Navíc když děláte tyhle hrůzné věci, na plátně to vypadá strašně, ale máte k dispozici falešnou krev a kaskadérské kousky. A salvy úlevného smíchu, když padne klapka s tím, že je scéna dotočená. Ta hrůza, kterou nakonec vidíme na plátně nebo monitoru, často vznikala za velmi vtipných okolností. Speciální kategorií jsou v tomhle ohledu sexuální scény, ty bývají k popukání.
Corlys byl vychován na moři a vyrostl v jednoho z nejlepších námořníků, jaké Západozemí poznalo. Jakou roli hraje jeho flotila ve druhé řadě? Oba soupeřící tábory mají k dispozici draky; co tedy Raenyra zmůže s loděmi?
Steve: Můžete mít draky a tak dále, ale podle všech pravidel vedení války bez pozemních jednotek nevyhrajete. Takže je sice moc hezké, že draci létají a zapalují města, ale pořád potřebujete pěšáky. I valyrijská flotila plní tuto roli, ta nejlepší, největší námořní flotila v říši. O její služby usilovaly obě strany, ale Corlys i Rhaenys uznali oprávněnost Rhaenyřiných nároků. Manželé jsou zkušení a velmi dobří taktici, pokud jde o válčení, a Rhaenyra s Černým týmem mají obrovské štěstí, že jsme se k nim přidali.
Eve: Už na začátku první série, hned v první epizodě, přece Královo přístaviště opravdu trpí kvůli blokádě naší flotilou.
Bylo snadné vrátit se do světa Rodu draka a k vašim postavám na natáčení další řady? A máte nějaké vychytávky na kostýmu nebo jiné věci, které vám pomohou vžít se do postavy?
Eve: Mám svoji postavu strašně, strašně ráda – a strašně, strašně nesnáším proces oblékání se do jejího kostýmu! Ta zatracená paruka! To je tak zdlouhavé – mám svoje vlasy, ty narvu pod takovou tu plešku, pod koupací čepici, pak paruka… Ale vlásenkáři, co mi pomáhají, jsou úžasně šikovní. V první řadě jsme všichni chodili oblečení podomácku, já osobně hodně v šatech – byli jsme pořád u dvora, panoval mír. Teď jsme ovšem ve válce nebo se na ni připravujeme, takže moje ošacení je úplně jiné, bitevní, a objevila jsem v sobě tu novou Rhaenys. Corlys a Rhaenys jsou v mých očích fenomenální. Jsou cool. Strašně se mi líbí oni dva i jejich vztah a moc bych si přála, abych jednou byla tak cool jako oni, tak inteligentní a inspirativní.
Steve: Co se týče vžití se do postavy, první bariéry padnou, jakmile nasadíte paruku. Ale dotvoří vás až kostým, ten ovlivňuje způsob, jakým se pohybujete, dokonce jak stojíte. Odložit svoji postavu na konci natáčení není těžké, protože její osud se díky šikovným scenáristům uzavírá nebo přeruší. A navíc: Já nechci být jako Corlys. Nejsem z herců, kteří se snaží žít se svou postavou, tahat si práci z placu domů. Doma se nechci chovat ve stylu „Naval toast s fazolema, nebo tě zabiju!“ Díky charakteristickým kulisám, rekvizitám a všemu podobnému se ocitnete ve světě Rodu draka, jakmile vstoupíte na scénu. To vám tu práci, to sžívání se, hodně usnadní.
Většina fandů Hry o trůny přijala Rod draka s povděkem, jako satisfakci po nepříliš povedené osmé řadě. Co to pro vás znamenalo, když jste se chystali na druhou sezónu?
Eve: Všichni jsme cítili ten tlak. A to já osobně nejsem na sociálních sítích! Ryan a Miguel Sapochnik (jeden z tvůrců a režisérů první řady a předtím nejoblíbenější režisér bitevních scén ve Hře o trůny; pozn. red.) museli vnímat očekávání fanoušků velmi silně. Před natáčením druhé řady jsem měla pocit, jako když se vracím po prázdninách do školy, ale jsem ve druhém ročníku, mám už trochu větší přehled o školní politice a o tom, jakým učitelům se vyhnout, kdo jsou vaši kamarádi ve třídě a tak podobně. Byli jsme si všichni mnohem jistější v kramflecích.
Steve: Přesně tak. Když jsem tu práci dostal, samozřejmě jsem znal fenomén Hry o trůny jako snad každý, ale říkal jsem si: No, to bylo tenkrát. Ať už byla sláva jakákoli, odezněla, protože seriál se už pár let netočí... Takže jsem byl překvapený, jak velké očekávání od nás bylo. Ale musíte to odhodit, protože práce je práce. Hrajete roli, kterou vám vytvoří, a pak to pustíte ven a doufáte, že se lidem bude líbit. Měli jsme všichni radost, že první řada měla takový úspěch, nasadili jsme laťku vysoko. Doufám, že se nejen vyrovnáme tomu, co jsme dokázali minule, ale že to překonáme.
O jakých referencích jste se s tvůrcem Rodu draka Ryanem Condalem bavili, abyste své postavy rozvinuli a dál budovali? Z jakých fiktivních postav nebo skutečných lidí jste čerpali?
Eve: Při prvním několikadenním čtení první série mi Sara Hess, Ryanova hlavní spoluautorkou, popisovala Rhaenys jako paralelní figuru k Hillary Clinton. Enormně inteligentní politička, která by byla, jak všichni víme, naprosto skvělá prezidentka, jenže je převálcována kvůli svému pohlaví. Tehdy jsem to tak silně necítila, ale čím dál víc mi to připadá jako velmi užitečná paralela. Rhaenys jde druhou řadou s hlavou vztyčenou, je jako samuraj. Minulá sezóna byla celá o politice, o atmosféře u dvora, o vnitřním fungování dvorů v době míru. Teď je válka. Naše dvě postavy mají vlastně jako jediné zkušenosti, viděly skutečný boj, mají válku v DNA, vědí, do čeho se řítíme. Ptala jsem se Ryana, co ve válce znamenají draci, a on řekl, že jsou v Západozemí na úrovni našich jaderných zbraní.
Steve: Na první osobní setkání s Ryanem a Miguelem jsem si odskočil z natáčení seriálu, kde jsem hrál milujícího, ale chybujícího, citově neobratného otce. Měl pro svého syna určitý plán, a když pak syn chtěl dělat něco jiného, způsobilo to roztržku. Hodně jsme se o tom bavili, mluvili jsme o otcích. A oni mi řekli, že klíčem k Corlysovi není to, že je námořník a válečník, ale že je otec a že chce to nejlepší pro své děti – bez ohledu na to, jestli to chtějí ony samy, bez ohledu na to, jestli to chce jeho žena. To, že jeho žena byla odmítnuta a přehlédnuta během řešení následnictví, Corlys bere jako osobní urážku. Zdá se, že ho to zraňuje víc než ji, aspoň zpočátku. Když se Corlys před kamerou snažil vyrovnat se smrtí vnuka a obou potomků, koupil jsem si knihu O zármutku od C. S. Lewise. Bylo to jako deník, který si psal, když ztratil někoho velmi drahého. Jsou chvíle, kdy můžete procházet svým dnem a je to v pořádku, a pak uvidíte ten polštářek, tu fotku, ten foťák nebo cokoli, co vám připomíná člověka, kterého jste ztratili, a zaplaví vás vlna zármutku. To bylo velmi poučné – a dobrá příprava.
Eve: Na place se, mezi natáčením, děje spousta věcí, které nikdy neuvidíte ani se o nich nedozvíte, protože nejsou nutně vidět na kameře. Nejdojemnější věc? Stříbrný koník, který patřil našemu Lukeovi, Lucerysu Velaryonovi, a hodili ho na jeho pohřební hranici. To je moment, který asi nikdo moc nepobere. Bylo to ve velmi dlouhé scéně, jedné z prvních, které jsme natáčeli na ostrově v Cornwallu. A malý Harvey Sadler, herec, který Lukea hrál, dostal toho koníka na hraní. Vymyslel si o něm celý příběh, sepsala jsem ho a na konci natáčení mu ho věnovala jako povídku. A pak ten koník padne do plamenů… No prostě se na Rod draka dívejte, je to síla.
