Čechoangličanka JASMIN PARIS (40) koncem března jako první žena v historii dokázala zaběhnout vražedný závod Barkley Marathons. Drží také rekord nejnáročnějšího britského ultramaratónu Spine Race, kdy v půli ledna roku 2019 zdolala 431,3 km za něco málo přes 83 hodin. Matka tehdy čtrnáctiměsíční dcery Rowan během přestávek v závodě odstříkávala mateřské mléko; spala, odpočívala a jedla během těch více než tří dní celkem jen sedm hodin. Před dvěma týdny byla Jasmin Paris za své mimořádné sportovní výsledky jmenována členkou Řádu britského impéria (MBE).
Jste první žena světa, která koncem března zaběhla Barkley Marathons v pralese Frozen Head State Parku v Tennessee. Ten závod existuje od roku 1986, jeho trasa se každoročně mění, celkové převýšení je vyšší než dva Mount Everesty nad sebou. Proč těch sto mil v příšerném terénu žádná žena před vámi nepřekonala?
O tu vzdálenost ani tolik nejde, spíš o obrovské převýšení, ty svahy jsou vážně děsně strmé. Člověk se celou věčnost táhne do kopce, většina z nás má s sebou takové ty tyčky na Nordic walking a dolů kloužeme chvílemi po zadku. Trasa vede mimo cesty, les je opuštěný a divoký, všude spadlé stromy, běháte křovím a ostružiním, bolí to. Taky navigace je dost obtížná; mapa závodu se moc nepodobá britským, nebo dokonce českým mapám. Je prakticky jen zelená, s vrstevnicemi a zakreslenými potoky. Když to běžíte poprvé, musíte si ten terén vrýt do paměti a zapamatovat propříště.
Barkley Marathons jste běžela potřetí. Už poprvé, roku 2022, jste po dokončení tří kol, tedy takzvaného Fun Runu, zopakovala nejlepší výsledek všech žen, co kdy běžely. Pak vám vypršel čas, totéž se stalo napodruhé. Co jste letos udělala jinak?
Zafungovala znalost terénu a zkušenostmi jsem nabyla větší sebedůvěry. A taky jsem pár měsíců předtím doma velmi cíleně a pilně trénovala, hlavně na to stoupání. Poblíž domu, kde bydlíme, máme takový příkrý kopec a na ten jsem běhala pořád dokola celé hodiny, čímž jsem na jeden zátah dokázala zaběhnout třeba pět kilometrů převýšení. Zvedala jsem taky činky a cvičila různé cviky pro běžce, abych byla silnější nejen co do nohou, ale po celém těle. Většinou trénuju hodně brzo ráno, klidně vstanu na čtvrtou, protože mám rodinu a pracuju. Někdy večer po návratu z univerzity jdu ještě do tělocvičny a dám si tam čtyřicetiminutové stoupání do schodů, tedy tisícimetrové převýšení.
Byla jste jedním ze sedmi běžců, kteří závěrečné kolo vůbec načali. Američan Jared Campbell vám nabídl možnost běžet v posledním kole opačným směrem, jenž je považován za trochu jednodušší. Jak by to dopadlo bez tohohle sportovního gesta?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
