David Janda: Ročně pátráme po 3 000 pohřešovaných, včetně dětí. Pomoc aplikace ECHO i veřejnosti jsou klíčové
Mobilní aplikace ECHO, se kterou veřejnost může pomáhat pátrat po pohřešovaných, se rozšiřuje. Hlásí už nejen děti, ale i seniory v ohrožení. Systém taky začali využívat i strážníci obecních a městských policií. Cílem je posílit síť pomoci při pátrání po ztracených lidech. Co je při jejich hledání klíčové a mohou kriminalistům pomoct i další technologie, jako je třeba umělá inteligence? Podle vedoucího odboru pátrání Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia Davida Jandy je vždy zásadní získat co nejdřív přesné informace.
Po kolika lidech a z jakých důvodů pátráte? Kolik se jich ročně ztratí?
Pokud jde o ztracené osoby, tak to se bavíme o pohřešovaných lidech. Potom ještě pátráme po hledaných osobách, u kterých pro to máme nějaký právní podklad. Například je třeba je umístit do výkonu trestu odnětí svobody, je na ně souhlas se zadržením nebo příkaz k zatčení. Pohřešovaných máme v průměru 3 tisíce ročně. Statistiky ale zahrnují jen případy, které se dostanou do systému vyhlášeného pátrání. Ztracené osoby, které se podaří najít v horizontu hodin, se tam nepromítnou. A pokud jde o hledané osoby, tak například vloni bylo vyhlášeno pátrání po 18 a půl tisících lidech.
Jakou část těch pohřešovaných tvoří děti? A jak staré?
Z těch zhruba tří tisíců ročně pohřešovaných je 1400 dětí. Zhruba z poloviny jde o děti do 15 let. Druhá polovina jsou mladiství od 15 do 18, u kterých jde hlavně o útěky. Svěřenci z různých dětských domovů, ze zařízení výchovné péče a podobně. Děti a senioři mezi pohřešovanými dominují. Jsou to zranitelnější a nejrizikovější skupiny z hlediska úspěšnosti pátrání. U seniorů je ještě oproti dítěti šance na nalezení o něco nižší, protože všímavost vůči seniorům je obecně nižší. Když budete mít bezprizorní dítě, které se někde bude pohybovat, tak se ho pravděpodobně někdo zeptá, kde má maminku, jestli se mu něco stalo. Za seniorem, který sám sedí na lavičce, jen tak nepřijdou. Není to tak rozpoznatelné pro okolí. I proto byli také senioři zařazeni do Národního koordinačního mechanismu pátrání po ohrožených osobách.
Jak moc je pro vás důležitá pomoc veřejnosti? A co je při pátrání klíčové?
V úplně první fázi je nejdůležitější zjistit co nejvíce relevantních informací. Kdy a kde naposledy byla ta osoba viděna a od toho se odvíjí pátrání. Pokud získáme nepřesné informace nebo pokud někdo ty informace částečně zatají, tak nás to může svést z cesty. Takže nejpodstatnější je získání co nejrelevantnějších informací na začátku pátrání. Velký vliv mají také přírodní podmínky. Jestli se někdo ztratí ve městě, v nákupním centru nebo ve volné přírodě někde na horách. I počasí je důležité. Při tom všem je pomoc veřejnosti zásadní. Policie přijme jakoukoliv informaci k výskytu osoby, aby se nám potvrdilo, že jsme na správné cestě. Pro nás není vůbec žádná hanba, že toho člověka najde dobrovolník, všímavý člověk, protože při pohřešování je ohrožen život nebo zdraví osoby. A většina pátrání se bez pomoci veřejnosti neobejde. Ať už jde o svědky, jako jsou sousedé, pošťák, prodavač, někdo, kdo dokáže popsat nějaké zvyky toho člověka. Rodina je často ovlivněna třeba tím, na jaké chování jsou u ztraceného zvyklí. Třeba řeknou, naše babička by neušla ani půl kilometru a při nalezení se potom diví, jak daleko nakonec došla.
Jak zlomová je v tomto aplikace ECHO? Funguje sice už nějakou dobu, ale zatím má zhruba sedm tisíc uživatelů, což není mnoho. Teď se rozšířila na hledání seniorů. Jak efektivní pomoc to pro vás je?
V poslední době se intenzivně snažíme, aby se aplikace víc rozšířila do veřejnosti, směrem k pátracím dobrovolníkům a dalším, kteří se podílejí na pátracích akcích. Jsme rádi za každé stažení. Ale začnu od začátku, kterým je Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech. Ten vznikl v roce 2012 s cílem oslovit při mimořádných pátráních veřejnost krátkou zprávou ve sdělovacích prostředcích s velkým dosahem. V jeden moment rozeslat informaci o tom, že policie pohřešuje danou osobu. V té době nebyl internet ještě tolik silný, chytré telefony nebyly tak běžné, nesdílelo se přes sítě tolik informací. Takže se uvažovalo například o informování na dálničních tabulích a podobně. Od té doby se to ale posunulo a dnes, když se vyhlásí pátrání po pohřešované nebo hledané osobě, tak policie vydá tiskovou zprávu, informuje na Facebooku, síti X a takto se snaží k veřejnosti dostat co nejvíc informací. Aplikace ECHO je k tomu v dnešní době velmi důležitý doplněk pro všechny, kteří mají zájem na pátrání se podílet a pomoct lidem v nouzi. Chytrý mobilní telefon už má téměř každý a toto je jediná aplikace, která člověku v telefonu pípne a dá mu hned tu informaci. Člověk má v telefonu okamžitě fotografii ztraceného a základní informace. A dá se rovnou přejít na internetové stránky policie pro další podrobnosti nebo vytočit linku 158.
Jakou roli hraje čas? Když se ztratí člověk v běžných přírodních podmínkách města nebo vesnice, je nějaký limit pro úspěšnost pátrání?
Občas zaznívá, že nejdůležitějších je prvních 48 hodin, ale to se tak nedá říct. Řeknu to opačně, s přibývajícím časem se vždy zmenšuje šance na včasné nalezení. Takže podle nás tam není žádný limit, žádná tabulka. Vždy to závisí na podmínkách, a čím dřív se člověk najde, tím líp.
Aplikace ECHO vznikla od policistů, ale vlastně jako soukromý start up. Proč něco takového nezavedla sama policie a už dřív?
Všechno má svůj vývoj, a pokud chcete říct, že státní správa je v těch reakcích pomalejší, tak asi to tak je, protože to je velký aparát. Ale teď máme díky projektu dvou kolegů aplikaci Echo, kterou nám svým způsobem mohou závidět okolní i vyspělejší státy. Myslím, že i sama česká policie patří k nejvyspělejším v Evropě, snažíme se používat moderní techniku, ale je to jako všude. Je to o penězích a také o tom, že ve státní správě jsme podrobováni mnohem větší kontrole při spouštění a zavádění těchto novinek.
Aplikace přináší informace z policejní databáze, kde jsou citlivá data. Jak je ošetřena jejich bezpečnost?
Nemá přístup do databáze, my z ní aplikaci pouze uvolníme konkrétní data pohřešované osoby a v momentě, kdy dojde k odvolání pátrání, tak se ta data zase stáhnou zpět. Stejně jako na internetu jsme povinni stáhnout fotografii, když se ukončí pátrání. ECHO je zobrazovací aplikace.
A víte, kolik lidí z těch, kteří se ozvali s nějakou informací o pohřešovaném, se o něm dozvědělo právě přes aplikaci?
Pokud to není uvedeno v nějakém úředním záznamu v rámci pátracího spisu, tak to standardně nezjistíme. Pokud sami oznamovatelé operátorovi neuvedou, že to viděli v aplikaci ECHO. Ale děláme si různé analýzy a na odboru pátrání s kolegy prověřujeme ty mechanismy. Podle nich se lidé o pohřešovaných vůbec nejvíce dozvídají sdílením na sociálních sítích. To má asi největší úspěšnost a byli bychom rádi, kdyby se i aplikace ECHO stala užívanější. Čím víc uživatelů, tím lépe. Ideálně desítky tisíc uživatelů. Teď se například zapojily městské policie, aby ji měli strážníci i mimo službu ve svých mobilních telefonech a mohli reagovat. Snažíme se jít cestou laiků i profesionálů, spolupracujících dobrovolnických organizací, myslím hasiči, kynologické kluby, horská služba a podobě. Tam budeme směřovat a budeme chtít k nim aplikaci víc dostat. Většinou to jsou organizace, které se podílejí na pátracích akcích v určitém prostředí.
Jedna věc je tato aplikace pro veřejnost, ale co další technologické novinky? Co dalšího vám pomáhá?
Snažíme se využít jak dovednosti psů a koní, tak kromě vrtulníků i drony, které mohou v porostech propátrat tu danou lokalitu. Pracujeme na vylepšení softwaru, který by nám umožnil mít větší jistotu, že jsme v daném terénu nevynechali nějakou zásadní část. Samozřejmě se využívá lokalizace mobilních telefonů, ale u těch seniorů bývá často problém, že když odejdou, tak nechají telefon doma, malé děti bývají bez mobilů a útěkáři ho zase nechávají schválně doma nebo vypnutý. Takže toto není úplně jednoduché.
V aplikaci ale nejsou všichni pohřešovaní. Proč a jaký je ten filtr?
Myslíme, že by nemělo smysl tam mít všechny, třeba ty opakované útěky. Veřejnost by byla zahlcená a média by s námi asi moc spolupracovat nechtěla, kdybychom každou chvíli vyhlašovali nějaké pohřešování. Ten systém byl vyvinut z důvodů mimořádnosti. Což je u těch malých dětí a seniorů, kteří jsou v ohrožení života nebo zdraví, dítě vzhledem ke svému věku, senioři i s ohledem na přístup k životu potřebným lékům a podobně. U nich je hranice 65 let a více. Jsou to jasně dané podmínky, abychom drželi v nějakém rozumném rozmezí tu mimořádnost pátrání.
I když přesně nevíte, jaké oznámení bylo na základě aplikace, vybavujete si nějaké případy, kdy v nedávné době veřejnost významně pomohla?
Například v Pardubicích byl nalezen senior profesionálním vojákem, který zachytil tu informaci o pohřešování, věděl, že naposledy byl viděn, jak odchází do lesa, tak se tam ještě se svým kolegou vydal a toho člověka zachránil takzvaně za pět minut dvanáct. Další případ na Liberecku, kde zase senior pomohl najít dítě. Oba případy jsou z prvního pololetí letošního roku a tito lidé dostali také ocenění Ztracená pomněnka.
A co využití umělé inteligence, která se rozšiřuje do nejrůznějších oblastí? Zvažujete její pomoc i při pátrání?
Policie by AI chtěla zapojit ve spoustě případů. Pomoc umělé inteligence bychom ocenili třeba v momentě, kdy máme místo posledního potvrzeného výskytu pohřešovaného nebo hledaného, a pokud je poblíž nějaké autobusové nebo vlakové spojení, tak AI umí dát všechny proměnné dohromady a říct, že osoba ztracená v tom a tom čase mohla odjet vlakem či autobusem tam a tam nebo mohla vzhledem k věku, výšce a terénu ujít pešky v tom a tom čase tolik a tolik kilometrů. Mohla by nám dát rychle určitou výseč území, kam poslat policejní hlídku. Rychleji vyhodnotí ta data, nahradí tu mravenčí práci a může zjednodušit pátrání tím, že dá rychle dohromady reálné možnosti, které se mohly uskutečnit. Dějí se v tom už nějaké kroky, ale nejsem schopen říct, v jakém časovém horizontu by se to u policie mohlo dostat do praxe. My nemůžeme používat jen tak nějaký AI chat, systém zvenku, musíme mít své prověřené a schválené nástroje.
Když se vrátím ještě k pohřešovaným – máte nějakou praktickou radu pro člověka, který o ztracené osobě třeba právě z aplikace ví a potom ho opravdu potká? Čeho si má hlavně všimnout, aby měl pro policii co nejefektivnější informace?
Jelikož se nejedná o nebezpečné pachatele, ale pohřešované, tak není důvod tu osobu neoslovit. Může ji nějak zabavit a vytočit 158. Kolegové z operačních středisek vědí, na co se vás ptát a co je důležité. Zaznamenají si číslo a mohou se dotyčnému ještě ozvat. Třeba kdyby bylo potřeba vytvořit identikit, kdyby osobu jen zahlédli. Jinak je samozřejmě důležité všímat si podoby, oblečení.
Podle dat většinu pohřešovaných najdete. Kolik z těch pátrání ale skončí tragicky úmrtím?
To statisticky sledujeme jen cíleně. Neobjasněné případy pohřešování, které můžeme i spojovat s trestnou činností, se snažíme stále řešit, bez ohledu na promlčení pátráme po těch osobách. Ale takových případů není mnoho. U dětí je to od 90. let asi pět případů. Většinou se spíš podaří nějakým způsobem na základě genetického zkoumání potvrdit identitu nalezené mrtvoly třeba v zahraničí v evropském systému příbuzenské DNA. Pokud je shoda, je o tom rodina vyrozuměna. Rodina třeba tuší, co se stalo, ale takto si to celé může lépe uzavřít. V těchto případech říkáme, že vracíme jména mrtvým.
