Milan Cais: Ne a ne se poučit z minulosti a opakujeme stejné chyby, jako společnost se motáme v kruzích
Vizuální umělec a frontman skupiny Tata Bojs Milan Cais koncem května oslavil padesátiny, při té příležitosti mu v pražské Chemistry Gallery uspořádali výstavu Contemporary Problems a 6. září mají Tata Bojs v Biotopu Radotín koncert spojený s promítáním dokumentu Marka Najbrta tata_bojs.doc. Čerstvý padesátník se otevřeně baví o tinnitu – diagnostikovaném šumu v uších –, ale i o tom, jak se dostal k práci s azovstalskou ocelí.
Vaše poslední výstava se jmenovala Contemporary Problems. Proč?
To má širší genezi. Ve své předchozí pražské výstavě Dveře dovnitř, před sedmi lety ve Ville Pellé, jsem řešil poměrně niterné věci, dá se říci, že hyperosobní témata. Teď jsem cítil, že se potřebuju posunout, přestat se pořád vrtat sám v sobě. A tak jsem se přes ty šumy – pískoty uvnitř, které se kvůli tinnitu už staly součástí mojí bytosti – pokusil dostat dál.
Chcete říct, že tinnitus, to rušení v hlavě, vám pomáhá ve tvorbě?
Svým způsobem ano. Asi po roce chození za doktory a terapeuty jsem tinnitus přijal jako součást svého já. Že to zkrátka nějak přišlo, možná někdy odejde anebo že s tím dožiju. Ten moment byl pro mě strašně důležitý; řekl jsem si, že svůj problém přetavím v příležitost. A začaly vznikat obrazy: růžový šum, bílý šum… Přes ně jsem se pak dostal i k ruchům a šumům, které vnímám ve společnosti. Ne že bych je předtím neviděl, ale najednou jsem měl potřebu se jim víc pověnovat. Pokusit se k nim vyjádřit, aniž jsem se příliš nořil do politických témat. Ta druhá část se mi ale nakonec kvůli tomu, že jsem zpracovával ocel z Azovstalu, stejně moc nepovedla. Témat je tam víc. Třeba i určitá vyprázdněnost sdělení, kterou vnímám v médiích, v politice, ale i v kontextu blízkých přátelství.
Myslíte klasický pozdrav: Jak se máš? A odpověď: Mám se dobře.
Někdy opravdu kloužeme po povrchu. Mimochodem o tom je socha Contemporary Problems, která dala název celé výstavě. Sokl, piedestal, na kterém není nic, jen prázdno, kam si každý může dosadit, co potřebuje. Ze dvou stran měď, ze dvou stran dřevo. Samotný sokl se stává sochou, ne pouhým podstavcem pro sochu…
Témata ve společnosti se vyprazdňují, prázdnota mezi námi se prohlubuje?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
