Michal Skořepa: Název pohádky o dnešním Česku? O jakžtakž chytrém Honzovi za jakžtakž vyhřátou pecí

Je léto, začněme zlehka: jste spoluautorem dvou popularizačních knížek pro děti o zvířátkách ve světě financí a ekonomie. Pohádky v nich mají názvy jako O drzém veverčákovi nebo Krysák Venda a jeho lesní panenky. Myslí si makroekonomický analytik, že jsme s finanční a ekonomickou gramotností na štíru?

Jednoznačně ano. Děti i dospělí. Pohádky jsou psané tak, aby o těchto tématech rozproudily mezi dětmi a dospělými debatu, která může prospět oběma ­stranám.

Nejspíš i proto jste další knihy vysvětlující lehkou formou zákruty ekonomie a financí napsal také pro nás dospělé. Co konkrétně my Češi vlastně ne­umíme?

Pořád ještě nemáme v krvi to, čemu říkám základní ekonomické reflexy nebo instinkty. Ze školy i od rodičů všichni dobře víme, že nemáme jíst každou houbu, kterou najdeme, nebo že po procházce v přírodě je třeba hledat na sobě klíšťata. V oblasti financí ale pořád ještě mnozí nemají zažitá některá klíčová pravidla. Třeba pravidlo, že si hned od prvního kapesného má každý budovat finanční rezervu. Nebo že příliš nízká kupní cena je podezřelá. Anebo že se nemáme pouštět do dluhových ani investičních transakcí, jimž ne zcela rozumíme a kde u protistrany není garance solidnosti.

My Češi jsme při zacházení s penězi dost konzervativní, menší peníze ukládáme na spořicí účty, za větší kupujeme investiční byty. Je to až tak špatné?

Celá střední Evropa je ohledně investic, ale třeba i přechodu na bezhotovostní platby oproti západní a severní Evropě hodně konzervativní. Moje primitivní teorie je taková, že klíčovou roli hrálo moře. Moře totiž odjakživa usnadňovalo dálkový obchod, a ten odměňuje kuráž, odvahu pracovat s neznámými věcmi i lidmi a přijímat rizika. Ale k vaší otázce: Ano, přehnaně konzervativní investování nám škodí. Připravuje nás o část zisku, kterého dosáhne z našich nasyslených úspor ten, kdo si je třeba od banky půjčí, aby je po­užil na rozjezd podnikání.