Kritika Izraele je někdy strašlivá a nepřiměřená. Válka už zemi unavuje, říká velvyslankyně v Tel Avivu

Po loňském říjnovém útoku palestinského teroristického hnutí Hamás na Izrael vypukla válka v Gaze a od té doby se řeší, jak ji zastavit. O příměří se sice vyjednává, ale domluvit ho je těžké. Muselo by se splnit mnoho podmínek – návrat rukojmí z Gazy, záruky pro Izrael, že teroristé nebudou dál útočit, i to, co pak bude s tímto palestinským územím. Paní velvyslankyně, kdy se dočkáme příměří?

Vidím, že jak Izrael, tak Hamás jsou už válkou hodně unaveny. K příměří snad proto dojde a doufejme, že se tak stane dříve než později. Hlavním viníkem toho, že příměří zatím nebylo uzavřeno, je Hamás, protože podmínky, jež si klade, jsou pro Izrael těžko přijatelné. Třeba to, že se Izraelci hned v první den příměří mají stáhnout z Gazy. To nejde, to by ohrozilo bezpečnost Izraele. Jahjá Sinvár, vůdce Hamásu v Gaze, si pak před několika dny dal jako podmínku, že chce doživotní imunitu, aby se mu nestalo to, co se stalo Ismáílu Haníjovi, jinému šéfovi teroristů, který byl zabit koncem července v Teheránu. To je také zcela bizarní.

Sinvára podle mě jednou Izrael i tak zabije, protože on je osobně zodpovědný za zlo, které se tam páchá. Proč ještě nebyl dopaden, přestože po něm Izraelci jdou?

Jak to s ním nakonec dopadne, myslím tušil už před říjnovým útokem na Izrael. V Izraeli se říká, že armáda ho v Gaze vypátrala a že už několikrát ho mohla zabít, ale prý je obklopen izraelskými rukojmími, jejichž život by při takové akci mohl být ohrožen. Říká se, že má kolem sebe dvacet rukojmí.

Komunikuje Izrael při jednání o příměří přímo se Sinvárem?

Sinvár nekomunikuje napřímo, to by bylo hned jasné, kde je. Děje se to přes zprostředkovatele.

Kdo se tedy takového vyjednávání účastní?

Vždy je nějaká skupina, jež vyjednává. Může se tak dít i na různých místech. Za Izrael je tam několik lidí, kromě jiného ředitel zpravodajské služby Mosad David Barnea. Na jednání jezdí zástupci exilové složky Hamásu, kteří pobývají v Kataru, a ti prý u toho komunikují se svými lidmi v Gaze. Pak tam jsou Američané, dále Katarci a Egypťané jako mediátoři. Říká se, že konečné podmínky příměří musí schválit vzpomínaný Sinvár. Měl to předtím schvalovat společně s Muhammadem Dajfem, velitelem ozbrojeného křídla Hamásu, ale ten byl zabit při náletu v Gaze v polovině července.

Co jsou hlavní podmínky pří­měří pro Izrael?

Propuštění rukojmí, bezpečnostní záruky a to, že Hamás pak nebude v Gaze vládnout.

Jak by to šlo zařídit, aby tam ­Hamás nevládl?

Uvažuje se o ustavení nějaké správy v Gaze, ale není jasné, z koho by se měla přesně skládat. Měla by tam mít slovo palestinská samospráva ze Západního břehu Jordánu a možná také některé umírněné arabské státy. Prezident palestinské samosprávy Mahmúd Abbás už koncem března představil novou vládu, v níž je i šest lidí z Gazy, kromě jiného starosta města Gaza. To naznačuje, že něco takového se chystá.

Vojenští analytici ale říkají, že Hamás nejde úplně zničit. Co s tím?

Větší část vojenské infrastruktury teroristů z Hamásu už byla v Gaze zničena. V tomto úsilí Izrael dál pokračuje. Právě proto si chce i po podepsání příměří ponechat vojenskou kontrolu ve dvou nárazníkových zónách. Jednou je takzvaný Filadelfský koridor, zóna mezi Egyptem a Gazou, která existuje již více než čtyři desetiletí. Druhou je Necarim, jenž teď protíná celou centrální Gazu, byl vytvořen v posledních měsících izraelskými silami a je tam proto, aby se nemohly pašovat zbraně a aby byli případní teroristé při přesunech v Gaze pod kontrolou. Tyto koridory palestinská strana zatím odmítá.

Freediverka se potopí do čtyřiceti metrů a zadrží dech na pět minut, ale nejtěžší je dostat se do neoprenu

Rozhovory

Izraelská kultura života je mimořádně silná, proto jsou jednání o rukojmích tak složitá a Palestinci toho využívají i zneužívají. Jak k tomu Izraelci přistupují?

Izraelská kultura nenechat takzvaně nikoho za sebou je mimořádně silná a tradiční. Vždy chtějí všechny své lidi dostat domů. Svým způsobem to vychází z holocaustu, z myšlenky, že Izrael už žádného Žida neopustí. Palestinci to samozřejmě vědí, zneužívají toho, kladou si nesmyslné požadavky. Proto jsou jednání tak komplikovaná, navíc to vyvolává napětí na vnitropolitické izraelské scéně a v komunitě rodin rukojmí. Jejich příbuzní logicky chtějí, aby hlavním cílem příměří bylo okamžité osvobození rukojmí. Je to velmi citlivá a emotivní věc. U toho připomínám známý případ, kdy byl izraelský voják Gil’ad Šalit zajat a přes pět let ho Hamás držel v Gaze. Na svobodu se dostal v říjnu 2011, když Izrael výměnou propustil 1027 palestinských vězňů. Jeden voják za tisíc vězňů, z nichž mnozí spáchali závažné zločiny. To je izraelská kultura života, jak jsme o ní hovořili.

Když jste zmínila napjatou vnitropolitickou situaci v Izraeli, tak kdybychom ji hodnotili pouze pomocí pohledu většiny světových i českých médií, tak premiér Netanjahu je strašlivý člověk, v podstatě kriminálník, páchá genocidu v Gaze, může za útoky ze 7. října a měl by odstoupit. Jenže Netanjahuova strana Likud by byla podle srpnových průzkumů opět při volbách nejsilnější a podle 48 procent lidí je Netanjahu stále nejvhodnějším člověkem na post premiéra. Bibi, jak se mu říká, vypadá nezničitelně, jako nějaký Superman.

Jako velvyslankyně nechci v rozhovoru hodnotit vnitřní izraelskou politiku. Podívejme se ale na to, co říkají někteří analytici. Ti tvrdí, že Netanjahu není tak silný, ale že to plyne ze slabosti jeho soupeřů. Experti také dodávají, že Bennymu Gantzovi (hebrejsky Binjaminu Benimu Gancovi), jednomu z vůdců opozice, když loni po útoku Hamásu vstoupil do vlády národní jednoty, šly preference strmě nahoru. Měl je dvojnásobné oproti Netanjahuovi. Většina znalců ho hned viděla jako jasného předsedu budoucí vlády. Jenže Gantz kabinet letos v červnu opustil, sešel z očí a sešel z mysli a jeho popularita klesá.

Premiéru Netanjahuovi i zpravodajským službám a armádě se vyčítá, že je palestinští teroristé loni zaskočili, že země nebyla na takový útok připravena. To připomíná začátek jomkipurské války z roku 1973, kdy arabské země překvapivě zaútočily na Izrael na Sinaji i na Golanských výšinách. K zodpovědnosti byla tehdy veřejností i opozicí volána pre­miérka Golda Meirová, která pak další rok skutečně rezignovala, i když ustavená vyšetřovací komise ji z ničeho neobvinila. Čeká to i Netanjahua, až zavládne příměří?

Nějaké vyšetřovací komise po válce budou. Izraelci se jako vždy budou snažit podrobně zjistit, co bylo špatně, aby se tomu mohli vyhnout v budoucnosti. Ale nemyslím si, že budou nějaké soudy.

Izraelská společnost je demograficky, názorově i nábožensky pestrá. Rozumíme my v Česku vlastně tomu, co se tam děje?

Média v západní Evropě či Americe situaci v Izraeli někdy hodně zkreslují. Česká také, ale o něco méně. Informace jsou často čerpány například z deníku Ha’arec, který vychází i anglicky, ten ale nečte v Izraeli skoro nikdo a jeho názory jsou nalevo i od levicových izraelských stran. Jeho názory podle mě nejsou relevantní, přesto se v zahraničí s jeho informacemi pracuje. Izraelská společnost byla velmi polarizovaná už před válkou v Gaze, protivládní demonstranti byli v ulicích pořád a podle toho zahraniční média hodnotila i celkovou politickou situaci. Ta ovšem tak jednoznačná není.