Klapilová: Povolení dětské pornografie generované AI by byla legalizace zobrazení nevhodného chování
Při používání obrázků erotizující děti se překračuje bariéra, že nezletilí nemají být sexuálním objektem, řekla výzkumná psycholožka a psychosexuoložka z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) Kateřina Klapilová. Proto si neumí představit, že by se povolilo generování dětské pornografie umělou inteligencí. V rozhovoru pro Reflex pak popsala, s jakými problémy se lidé s pedofilií či náklonností k dívkám a chlapcům v pubertě potýkají, na čem se při terapiích pracuje či jestli mohou fantazie s nezletilými úplně potlačit.
Klapilová pomáhá lidem s odlišnými sexuálními preferencemi a jejich blízkým v rámci Projektu Parafilik. Ten byl spuštěn v roce 2019 a v jeho rámci odborníci NÚDZ poskytují terapie i online poradenství. Národní ústav duševního zdraví také spustil telefonickou linku SexHelp, kde krizoví interventi pomáhají volajícím, kteří řeší problémy se svou sexualitou.
Bylo by podle vás v pořádku povolit dětskou pornografii vytvořenou AI, na které jsou zobrazeny fiktivní děti?
Neumím si to představit. Ani právně, ani co se týče kontroly obsahu obrázků. Například u našeho diagnostického výzkumu používáme některé nahé obrázky. Jejich používání ale vyžaduje velkou kontrolu, že se nikam nedostanou. Jsou striktně na chráněných úložištích, vše má vysoký stupeň ochrany. Neumím si představit, jak by se to prakticky aplikovalo.
Ani jako určitý uzavřený systém, třeba stránek, ke kterým by měli přístup pouze lidé s diagnostikovanou parafilií?
To je vlastně podobný problém, jako se řešil v zahraničí u dětských silikonových panen. Uvažovalo se, že by byly na předpis, tedy jejich užívání pouze pod dohledem terapeuta nebo lékaře. Ale u nás tato diskuze ani neproběhla. Stejně tak u dětské pornografie generované AI si nedovedu představit, jak by to prakticky probíhalo. Odborný názor, zda by všechny osoby s pedofilní preferencí mohly užívat takové materiály, se velmi liší. Samotný obsah dětské pornografie generované AI je nutné členit. Na některých obrázcích jsou děti jen nahé bez erotického kontextu, to bych si možná představit dokázala. Pak jsou ale obrázky, na kterých je dítě nějakým způsobem zneužíváno, je tam zobrazena sexuální aktivita a vypadají realisticky, což je zakázaná pornografie daleko vyššího stupně závažnosti.
Nebylo by povolení toho nejlehčího stupně určitým bezpečným ventilem pro parafiliky, který by mohl zamezit zneužívání dětí?
Není to černobílé. Pokud se bavíme o těch obrázcích bez erotického kontextu, kde jsou třeba nahé děti, tak si dokážu představit, že by to u některých pacientů dokázalo pod odborným vedením vést ke snížení frustrace. Jenže ne u každého a bylo by potřeba zjistit, jestli opakované vystavování tomu dětskému objektu by naopak nevedlo k tomu, že by ten člověk mohl překročit hranici v reálném životě. Je to záležitost sebereflexe a odborné podpory. U obrázků, kde dochází k nějaké erotizaci,se překračuje bariéra, že dítě nemá být sexuálním objektem, k intimním aktivitám nikdy nemůže dát souhlas. Dochází ke znecitlivování takového postoje klienta nebo pacienta, což se domnívám, že není vhodné. Jsou i klienti, u kterých to naopak může uškodit. V podstatě by to bylo legalizování zobrazení nevhodného chování, které se klienti snaží dostat pod kontrolu, a pracují na získání citlivosti pro to, co může být konsensuální a akceptované ve společnosti. Je to poselství nejen pro ně, ale i pro společnost jako celku. Jejich sexuální nastavení jim může přinášet velké trápení a je těžké si představit, s čím se ti lidé potýkají, nemají možnost ventilovat své sexuální potřeby. Ale nejde jen o sex, jsou tam i daleko smutnější věci, když se zamilují do nevhodného partnera, což jim žádné obrázky nenahradí.
Mohla by tedy pornografie vytvořená umělou inteligencí uškodit terapeutické práci s nimi?
Při používání takových obrázků mohou osoby s parafilií třeba ztratit motivaci pracovat na své sexualitě, objevovat jiné strategie v oblasti intimity a partnerství, které jsou v souladu s právním i společenským nastavením. Tedy mohou mít například menší chuť zkusit randění se ženami nebo muži podle genderové preference. Velké procento, až polovina z nich žije ve spokojených naplněných partnerstvích. Umí svoji sexualitu zvládnout, přizpůsobit se, najít si jiné cesty reálném životě a žít plnohodnotný život, třeba i partnerský. Takže je nutné, aby to nestálo v cestě motivaci zapojit se do více oblastí života a rozvíjet se mimo oblast sexuality. U té soft pornografie, ať už obrázků generované AI, kreslené či v psaném textu, je to těžší a záleží na individuální práci, jestli je klientovi či klientce překážkou nebo ne, jestli pomáhá upuštění nějaké frustraci, například při použití fantazie. V české sexuologii jsme v zásadě poměrně otevření ve věci používání vlastních sexuálních fantazií za účelem vybití sexuální frustrace, pokud nedojde k žádné nevhodné aktivitě nebo ohrožení okolí.
Jak může taková fantazie vypadat?
Tak samozřejmě podle typu preference velmi rozličně. Lidské sexuální fantazie jsou téma na samostatné povídání. Fantazie s nezletilou osobou nemusí být ani vyloženě sexuální, jen aby si čtenáři nepředstavovali nějaké hrozné věci. Může to být nějaké randění, procházky a podobně. Ale pořád mohou způsobovat sexuální vzrušení. Pokud je to s neznámou osobou či nějakým obdivovaným typem člověka, tak je to OK. Ve chvíli, kdy se v nich začne objevovat konkrétní dítě, například souseda, nebo je třeba konkrétní člověk vystaven něčemu nekonsensuálnímu, třeba sadistické aktivitě, je to více problematické, protože si člověk zvyká na spojení sexuálního vzrušení s objektem, který s tím nesouhlasil. Vzrušení se pak může častěji objevovat v jeho přítomnosti, což zase snižuje ovládací schopnosti. Můžete si to představit i vy, jako neparafilní osoba, když se vám někdo líbí, ale ten daný člověk by se vztahem či sexem s vámi nesouhlasil, a přesto ho začnete používat pro své masturbační fantazie. A to se nedopouštíte ničeho nelegálního, protože čistě teoreticky může souhlasit, kdyby došlo k nějaké interakci. Ale v případě dětí k souhlasu samozřejmě dojít nemůže. Proto s klienty pracujeme na tom, aby neměli nepříjemné pocity i v přítomnosti nějaké konkrétní osoby, která je přitahuje.
Na čem tedy s pedofily, hebefily a efebofily při terapii pracujete a co je její cíl?
Ve společnosti je mnohem více osob s těmito parafiliemi, než bychom čekali, a velká řada z nich odbornou pomoc nepotřebuje. U těch, které to nastavení trápí, kterých je také hodně, je obrovská prevalence sebevražedných tendencí a deprese. Tito lidé nemusí nutně překračovat zákon, ale měli by mít k dispozici speciální podporu a pomoc, protože jejich nastavení sexuality je těžké. Podpora pomůže prevenci toho, aby se nedopustili něčeho problematického, což může být právě i držení či konzumace dětské pornografie nebo právě její výroba skrze AI, čímž se mohou dostat do velkých, trestně právních problémů. Je tedy potřeba jim pomoci, aby se takového jednání nedopustili. Takže je důležité naslouchat a mluvit o nastavení sexuality bez předsudků, dovolit jim, aby měli kde ventilovat své problémy, které jim sexualita přináší. Pak je nutné je správně informovat o tom, co je legální, co je může dostat do problémů, co je nekonsensuální nebo nevhodné pro ně samé a osoby v jejich okolí. Individuálně pomáháme danému člověku zaujmout další strategie, jak se vyhýbat problematickým situacím a neubližovat sobě i ostatním.
Jak?
Pracujeme třeba na dovednosti odhadnout své sexuální potřeby a vzrušení, dostat je pod kontrolu ve chvíli, kdy je to potřeba, a celkovém rozvoji osobnosti a sebeakceptace. Spousta osob, které přichází, se zkrátka nemají rády, samy se stigmatizují, považují se za méněcenné, mluví o sobě velmi špatně, jsou osamělé, nemají komu se svěřit, takže můžeme pracovat i na tom, jestli není možné najít osobu, se kterou by mohly své problémy sdílet, aby došlo k větší socializaci, případně jak se vyrovnat s tím, že o své sexualitě nikdy nikomu nepovím. Dále pracujeme na tom, zda by sexualita nešla nějak funkčně rozvíjet v rámci původního nastavení, třeba podpořit v tom, aby zkoušeli vztahy s dospělými osobami. Spokojený partnerský a sexuální život s dospělou osobou je u některých pacientů možný. Je nutné si uvědomit, že pedofila nedefinuje pouze jeho sexualita. Ti lidé mají spoustu částí osobnosti, jsou třeba skvělými vědci, sportovci, kamarády. Když si to uvědomí, tak jsou schopnější svou sexualitu začlenit do tohoto svého já a pak s ní lépe pracovat.
Jak vlastně realizují svou sexualitu?
Spousta z nich to umí takovým způsobem, že nepřekračují zákon. Používají svou fantazii nebo se snaží najít takové obrazové materiály, které jsou legální, ale jsou pro ně v souladu s jejich sexualitou. Typicky jsou to třeba cenzurované obrázky ve vyhledávačích, určité kategorie pornografie, třeba teens nebo školačky, kde jsou zachyceny dospělé souhlasící osoby v mladistvém oblečení. Mohou si třeba najít partnera či partnerku, který vypadá mladě, anebo se mladě chová. Zanedbáváme tu část pedofilní preference, která není založena pouze na vzhledu, ale i chování. Tedy když má třeba dospělý partner mladistvý vzhled a mimiku, má rád třeba dětský svět, tak to může člověk s parafilní preferencí na svém partnerovi obdivovat a může ho to sexuálně vzrušovat. Takže pokud svou sexualitu realizují v souladu se zákonem, je to optimální. My, česká sexuologická škola, počítáme s tím, že fantazijní složka tam je, a pokud je pod kontrolou, nikdo do toho nemá co mluvit. Existují i striktnější postupy, které se propagují ve světě, které říkají, že ani fantazie nikdy nejsou v pořádku, a snaží se je zcela potlačit či modifikovat.
Lze fantazie úplně potlačit?
Ze zkušenosti víme, že sexualita nemůže být úplně potlačena. Fantazie lze opracovat tak, aby právě jejími objekty nebyly konkrétní osoby, ale třeba vysněný typ. Bavíme se o spoustě stupních, co povolit nebo nepovolit pro vybití sexuální frustrace. Rozhodně nelze povolit sexuálně laděná videa s dětskými objekty. Velmi se také diskutovalo a o dětských silikonových pannách, které lze zakoupit a u kterých dochází ke konkrétním aktivitám, byť s nereálným dětským objektem. Ty rozhodně také nenapomáhají k tomu, aby člověk lépe rozeznal behaviorální hranici chování vůči dětskému objektu. Na druhé straně barikády pak stojí snahy o eliminaci vlastních sexuálních fantazií, což je také cíl některých striktních odborníků v zahraničí.
Takže povolení ať už pornografie či dětských sexuálních panen může naopak u některých být spouštěčem nežádoucího chování.
Jak jsem řekla, u někoho může, ale u někoho zase ne. V případě plošného povolení to pak nelze ohlídat. Dá se s tím pracovat tak, abychom věděli, že u někoho to spouštěč není, a naopak u jiných lidí je lepší se tomu vyvarovat. A to pro jejich dobro a spokojený život.
Berete jako problém i svlékací aplikace, kdy jsou použity fotky reálných lidí?
To samozřejmě nelze povolit v žádném případě. Takové aplikace mají potenciál být zneužívány nejen osobami, které mají odlišné sexuální preference, ale i kýmkoli jiným. Velmi to zneužívají samy děti pro šikanu nebo pro vydírání. Užívání AI obrázkových aplikací se zvyšuje každým rokem, nejen generování fiktivních osob, ale užívání obrázků již existujících obětí. Tím dochází k jejich reviktimizaci, protože třeba koluje s nimi i horší obsah, než byl původní. Často se ke generaci takových obrázků používají i známé osoby či jejich děti. Tato kriminalita se rozrůstá do neuvěřitelných rozměrů a je třeba se na ni připravit. Jako terapeuti musíme počítat s tím, že klienti či klientky budou těmto aplikacím a materiálům vystaveni, a je třeba s nimi pracovat na tom, aby je to negativně neovlivňovalo v jejich životě.
Vice o tématu najdete v tištěném Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
