Ján Hronský: Nejsem kreativec, jsem dokumentarista nahého těla, říkám tomu punk art
Pochází ze slovenské Žiliny a fotit akty začal vlastně trochu omylem. Ján Hronský se věnuje navrhování a realizaci zahrad, ale jeho fotografie naleznete na titulních stranách časopisů, v knižních publikacích přímo o aktech, a dokonce byl vítězem soutěže Akty X již v roce 2012. Pokud byste se chtěli podívat na jeho letošní vítěznou fotografii, tak ta je stejně jako ostatní vystavena do 30. září v pražské Fragment gallery. Zároveň do 22. září probíhá na webu Dobrobot.cz aukce všech vystavených děl. Výtěžek půjde na podporu neziskové organizace Pod svícnem, která se dlouhodobě věnuje pomoci obětem domácího násilí.
Co vás inspirovalo k tomu, abyste se začal věnovat právě aktové fotografii, jaký k ní máte vztah a jak se tento váš vztah k tomuto žánru vyvíjel během let?
Nikdy jsem o focení aktů neuvažoval a svůj první akt jsem nafotil vlastně náhodou. A to asi dva měsíce po zakoupení nového fotoaparátu v roce 2003. Bylo to s dcerou mé zaměstnankyně. Byla krásná, mlčenlivá a chtěla vyfotit portrét. V tašce si přinesla i plavky, takže jsme šli fotit k vodě. Tam došlo k focení bez horního dílu plavek.
Dodnes si netroufám tvrdit, kdo to inicioval. Fotografie na tematicky spřízněných webech měly pozitivní odezvu a mně se začaly hlásit na focení najednou i další a úplně neznámé dívky. To mě inspirovalo – jejich zájem.
Dnes mám po tolika letech k focení aktů stejný vztah a vlastně se nikam nevyvinul. Pořád jsem jen dokumentarista zájmu žen o to, být na fotkách nahé. Focení krajiny, zátiší, architektury či abstrakce jsem se vyhnul zřejmě z důvodu, že údolí ani obelisk za mnou do ateliéru nedorazí, nedá si se mnou víno a neprobere se mnou své strasti a slasti. 
Jak probíhal kreativní proces vytvoření vašeho vítězného snímku a jaký příběh se za ním skrývá?
Fotografie vznikla v průběhu výukového focení, tedy workshopu, kdy jsem s pár zájemci o téma práce s modelkou vyrazil k jezírku u nedalekého zámku. Na místě jsme zjistili, že lavičky jsou obsazeny lidmi a psem. Lidé pozorovali kachny na jezírku.
Rychle mě napadlo jim do výhledu nainstalovat naši Kateřinu. Zeptal jsem se, zda jim nebude vadit na 10 sekund se podívat na ňadra Kateřiny. Po odsouhlasení jsem vysvětlil mírně zděšené Kateřině zadání. Ta váhala o okamžik déle než oni. Focení trvalo přesně 24 sekund a máme 8 fotografií, z nichž jednu jsem do soutěže přihlásil.
Setkal jste se někdy s předsudky nebo nepochopením vůči aktové fotografii? Jak na takové reakce odpovídáte?
Setkal a neodpovídám na ně. Nejsem tak sečtělý a znalý, abych dokázal posoudit, zda výhrady odpůrců mají opodstatnění podložené empirickým výzkumem.
Jakým způsobem budujete důvěru s vaším modelem/modelkou, aby se cítil/a komfortně a otevřeně před kamerou?
Člověk je vybaven povahou, empatií, přístupem a dalšími vlastnostmi. Celý tento soubor rozhoduje o tom, jak se modelka s vámi cítí. To samozřejmě platí i opačně. Takže nic nebudujeme, je to v nás, a když se někdo cítí nesvůj, bývá to zpravidla poslední focení s dotyčnou modelkou nebo fotografem. 
Měl jste během focení nějaký moment, který změnil váš přístup k fotografii nebo váš pohled na aktovou tvorbu? Pokud ano, jaký to byl moment?
Nástup digitálních fotoaparátů ve mně vzbudil zájem opět zachycovat okamžiky. V mládí jsem to samé dělal na analogy, postupně jsem ale aparát odložil do skříně. Focení na analog zabíralo hromadu času a vyžadovalo to prostory na finalizaci.
Digitální proces naopak mně osobně uvolnil cestu právě k aktové fotografii, tedy takové, jakou ji sám chci a zažívám. Nutno dodat, že je to specifický přístup, často až neumělecký, říkám tomu punk art.
Jak se připravujete na focení aktů? Je pro vás důležitější plánování a struktura, nebo dáváte přednost spontánnosti a improvizaci?
Jsem nepořádný, na focení bývám nepřipraven a v krajních případech zjistím, že mám dohodnuté focení až po přečtení SMS: Tak jsem tady. Pokud už něco plánuji, konečný výsledek je stejně vždycky úplně jiný.
Často spoléhám na kreativitu modelky. Toto všechno plyne již ze zmíněného mého vztahu k aktové fotografii: nejsem kreativec, spíše dokumentarista okamžitého stavu nahého těla.
