Jsem prý vtipný Němec! Daniel Brühl zahání krizi středního věku prací
Herec, filmový producent a odnedávna i režisér Daniel Brühl (46) patřil k nejočekávanějším a nejpříjemnějším hostům letošní přehlídky v Karlových Varech. Dorazil v druhé polovině akce a převzal Cenu prezidenta festivalu. Do evropského povědomí se dostal rolí v „ostalgické“ komedii Good bye, Lenin!, do celosvětového postavou nacisty v Tarantinově Hanebných panchartech, skvělý byl dále třeba jako závodník formule 1 Niki Lauda v dramatu Rivalové. Vedle svých profesí je také velkým fotbalovým fanouškem. Rozhovor proběhl během festivalu ve Varech v předvečer čtvrtfinálového zápasu Německo–Španělsko na mistrovství Evropy, jež si tvůrce s německo-španělskou krví samozřejmě nemohl nechat ujít.
Karlovarský filmový festival k vaší poctě promítl film Soused, váš režijní debut. Co k vám přišlo dřív, chuť zkusit si režii, nebo scénář, který vám k tomu přišel vhodný?
To asi šlo ruku v ruce. Ústřední zápletku Souseda jsem nosil v hlavě už dávno. Původně se ten příběh měl odehrávat ve Španělsku, ale později jsem ho přesadil do Berlína. A teprve až když jsem vstoupil do produkční společnosti svého pracovního partnera a dobrého přítele, producenta Malteho Grunerta, dovolil jsem si myšlenku, že bych ten projekt mohl skutečně dovést k realizaci, a dokonce ho sám režírovat. Malte mě v té myšlence podporoval, říkal: Teď, když máme vlastní firmu, už nemusíš být jen výkonný producent a herec, ale můžeš se realizovat i dalšími tvůrčími způsoby, měl bys nějaký nápad? A já vytáhl tuhle věc, na kterou jsem si kdysi myslel...
Čím vám jako začínajícímu režisérovi vyhovovala?
Je to hodně kompaktní příběh, skoro kammerspiel, navíc na hodně osobní téma: hlavní postava toho má se mnou hodně společného, počínaje jménem Daniel. Takže jsem si říkal, že na to režijně mám. Pak jsem natrefil na scenáristu Daniela Kehlmanna, který ten námět rozvedl a během toho se z něj stal taky můj dobrý kamarád. A pak jsme to prostě natočili. Mám ale k Sousedovi trochu hořkosladký vztah.
Proč?
Ten film dost tvrdě zasáhla pandemie – jednak už při natáčení a znovu při premiéře na Berlinale. Představte si, že vás s vaším režijním debutem vyberou do hlavní soutěže jednoho z nejprestižnějších filmových festivalů na světě, a ono se pak skoro nic nestane, protože se ten ročník kvůli koronaviru prakticky nekoná. Souseda pak promítlo ještě několik menších přehlídek, ale vlastně žádný život v kinech neměl. Proto je pro mě velká čest, že byl promítaný v tom nádherném obrovském sále tady, v Karlových Varech.
V Sousedovi vaše postava mluví o ambiciózním životopisném velkofilmu o Beethovenovi. Lákalo by vás něco takového?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
