Jakub Linhart: Předsudkům se nedá divit, spousta fotek označovaná za akty je nevkusná a laciná
K focení přistupuje jednoduše, nejdříve vymyslí lokaci a následně improvizuje. „Když jsem objevil lokaci s takovým množstvím balónků, tak mě hned napadla fotka shora,“ popisuje Jakub Linhart, jak vznikl jeho vítězný snímek Balónkovka. Ten si společně s ostatními oceněnými akty můžete prohlédnout do 30. září v pražské Fragment Gallery. Do 22. září probíhá také charitativní aukce všech vystavených děl na webu dobrobot.cz. Veškerý výtěžek z aukce půjde na podporu neziskové organizace Pod svícnem, která se dlouhodobě věnuje pomoci obětem domácího násilí.
Co vás inspirovalo k tomu, abyste se začal věnovat právě aktové fotografii, jaký máte vztah k aktové fotografii a jak se váš vztah k tomuto žánru vyvíjel během let?
Nějaká inspirace, kvůli které bych se začal věnovat aktové fotografii, mě nenapadá. Spíše jsem k aktům došel takovou přirozenou cestou od focení všeho možného přes portréty až po zmíněné akty. Vztah k aktové fotografii mám samozřejmě kladný. Během let focení aktů už žánr beru jako klasický portrét s rozdílem, že nahota je už jen taková třešnička na dortu.
Jak probíhal kreativní proces vytvoření vašeho vítězného snímku a jaký příběh se za ním skrývá?
Pro většinu focení mám vymyšlenou lokaci a následně se improvizuje. Když jsem objevil lokaci s tímto množstvím balonků, tak mě hned napadla fotka vyfocená shora. Bylo jen potřeba vymyslet, jak uchytit fotoaparát nad modelkou. Příběhů z focení aktů je hodně, ale zrovna u vítězného snímku neproběhlo nic zvláštního.
Setkal jste se někdy s předsudky nebo nepochopením vůči aktové fotografii? Jak na takové reakce odpovídáte?
Bohužel jsou aktové fotografie a aktové fotografie. Spousta fotek označovaná jako akty je laciná, nevkusná, pornografická. Pak se předsudkům nedá divit.
Jaká je podle vás role umění a konkrétně aktové fotografie v osvětě a diskusi o citlivých společenských tématech, jako je domácí násilí?
Každá činnost, která pomůže v osvětě citlivých témat, je určitě dobrá. Sice si nemyslím, že zrovna aktové fotografie pomůžou zastavit domácí násilí, ale podpora organizace Pod svícnem dražbou fotografií je super a jsem moc rád, že i moje fotka může takto pomoci.
Jakým způsobem budujete důvěru se svým modelem/modelkou, aby se cítil/a komfortně a otevřeně před kamerou?
Je potřeba být přirozený, nepřetvařovat se a musí být mezi těma dvěma (fotografem a modelem/modelkou) nějaká ta chemie. Případně se zachovat profesionálně – odfotit potřebné a jít dál.
Měl jste během focení nějaký moment, který změnil váš přístup k fotografii nebo váš pohled na aktovou tvorbu? Pokud ano, jaký to byl moment?
Momentů bylo více, ale za zásadní beru radu, že na fotce musí být něco, kvůli čemu bude dobře zapamatovatelná.
Jak se připravujete na focení aktů? Je pro vás důležitější plánování a struktura, nebo dáváte přednost spontánnosti a improvizaci?
Neberu focení aktů nijak odlišně než jakékoliv jiné focení. Většinou mám vymyšlených pár lokací a pak se jedná o improvizaci podle světla, možností modelky apod.
