Marek Výborný, ministr zemědělství

Marek Výborný, ministr zemědělství Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Kdyby nám nepomohli rybáři na Rožmberku, největším rybníce v České republice, Veselí nad Lužnicí by plavalo a hodně zasažena by byla i Soběslav, Planá nad Lužnicí nebo Sezimovo Ústí.
Na profilu Mikulovice, které leží v okrese Jeseník na hranici s Polskem, jsme měli měřicí zařízení povodí Odry, které bylo dimenzované na pětisetletou vodu, ale to zařízení je pryč. Smetla ho voda, která byla ještě větší. Na to se připravit nedá.
2
Fotogalerie

Výborný: Poučení z povodní? Blokovat některé stavby je nehoráznost

Viliam Buchert

Při každé výjimečné události vystoupí do popředí lidi, kteří pak veřejnost překvapí. Při posledních katastrofálních povodních to byl i MAREK VÝBORNÝ (48), ministr zemědělství a poslanec za KDU-ČSL. Právě on měl z titulu své funkce na starost koordinaci zadržování a vypouštění vody z přehrad, tedy věc, která někde zachránila životy i majetky. Reflex s ním hovořil ale i o tom, co musí stát, kraje a obce udělat v budoucnosti, aby se dalo přírodním pohromám lépe čelit.

Ve dnech, kdy část Čech, Moravy a Slezska tonula ve vodě a pohroma se postupně valila zemí, to vypadalo, že jste každou chvíli někde jinde. Jak je politik na takovou emoční i fyzickou zátěž připraven? Některé věci nenatrénujete.

Byl jsem hrozně unavený, více než týden jsme v těch nejvypjatějších chvílích jeli prakticky v kuse. Hrozně se mi pak chtělo spát. Děti jsem skoro neviděl, a když ano, tak jen na chviličku.

Když mluvíte o dětech. V roce 2019 vám zemřela manželka Markéta. Máte tři děti, Amálii (21), Michaelu (18) a Vendelína (15). Nejsou to děti malé, ale péči a otce potřebují. Jak jste to zvládali, jak funguje v takové době rodina?

Teď už je to lepší, ale když přišla krizová situace, jaká nastala, děti vnímaly, že jsem byl potřeba někde jinde. Provázely to i citlivější souvislosti, protože nejstarší dcera ležela ve špitále v Havlíčkově Brodě po operaci žlučníku. Když jsem byl na jednání povodňové komise v Havlíčkově Brodě, mohl jsem se za ní alespoň na dvacet minut zastavit. Samozřejmě že jsme si mnohokrát volali a psali, ale osobní kontakt s nejbližšími je něco jiného. Například v neděli 15. září jsem se mezi jednáním povodňové komise a Ústředního krizového štábu zastavil na dvě hodinky doma, abych zjistil, jak to tam vypadá.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!