Hudbou jsem si kdysi pomáhal od frustrací, říká Vladimír Mišík. Teď už si přeje méně vážnosti

Jak si muzikant užívá důchodu?

Docela jsem si ho i užíval – až do června, kdy byla ve studiu Sono naplánovaná první prezentace nové desky pro novináře a tři dny předtím jsem se ocitl v nemocnici. Nakonec jsem tam strávil celé léto a zaplaťpánbu se i uzdravil.

Zahrajete si ještě sám pro sebe na kytaru?

To už bohužel moc nejde. Mám artrózu levé ruky a prostě už ne­umáčknu struny. Takže moje kytara nyní slouží jako stojan na klobouky (směje se).

Nápad „vstoupit potřetí do stejné řeky“ byl váš, nebo vás s ním oslovil skladatel a producent Petr Ostrouchov?

My už s Petrem fungujeme v určité harmonii, takže to vlastně nikdo nemusel ani vyslovit. Petr mi prostě poslal pár svých písniček, jen tak s kytarou, a protože se mi hodně líbily, poslal jsem mu na oplátku asi dvanáct textů. On si jich několik vybral – a pak už jsme plynule přešli do domlouvání další desky. Jen bylo od počátku jasné, že autorsky to bude tentokrát víceméně na něm. Nakonec jsem dodal jen dva hudební nápady, jedno bylo blues a druhá byla pomalá věc, kde jsem dokázal ty akordy nahrát. Byl jsem ve studiu zrovna v den, kdy se kapela pustila do té v pomalém tempu, která se jmenuje Ulici bičuje déšť. A kytaristu Pepu Štěpánka napadlo: A co kdybychom to začali takhle? A začal hrát takový docela svižný riff. Ostatní se přidali, a když ji dohráli, tak jsem se zeptal, jestli si ji tak můžu s nimi rovnou pracovně zazpívat. A oni nadšeně vykřikli: „Jasně!“, takže mi Milan Cimfe nastavil mikrofon, já jsem to s nimi zazpíval a oni byli nadšeni. A zjistil jsem, že to tempo mi vlastně vyhovuje víc. Pak jsem ji samozřejmě nazpíval znovu a načisto.

Říkal jste, že si Petr Ostrouchov z vašich textů vybíral. Vybíral jste si i vy z jeho hudby? Hodil jste mu něco „na hlavu“?

Myslím, že ani ne. Nejdřív byly každopádně texty, pak Petr zhudebňoval a posílal mi demáče jenom s kytarou a potom už rovnou hotové nahrávky s celou kapelou. Líbilo se mi to natolik, že jsem se rovnou začal učit a následně to potom jel do studia Sono nazpívat.

Hned několika texty přispěl ­Michael Žantovský. Než se vydal do diplomatických služeb, býval hodně respektovaným textařem, ale nikde jsem nenašel, jestli už jste spolu v minulosti spolupracovali. Jak vás napadl?