Jan Hřebejk: Výjimečný stav není film o tom jak dezinformace vznikají, ale proč je těžké je rozpoznat

Diváci, kteří se u vaší ­filmové komedie ­dobře bavili už v létě při předpremiéře na ­festivalu ve Slavo­nicích, soudí, že ně­které hlášky z filmu zlidoví. Myslíte si to taky?

Nedovolím si nic předjímat. Mám opatrnou radost. Ve Slavonicích se Výjimečný stav promítal dopoledne, což není zrovna ideální čas na komedii, ale říkal jsem si, že si lidé jistě povídali dlouho do noci, takže jsem doufal, že nám třeba pomůže jejich zbytkový alkohol… V sále bylo přívětivé publikum. Výjimečný stav je dobře napsaný a herci svoje repliky umějí placírovat. Pochopitelně jsem si ale oddechl, když se diváci poprvé zasmáli. Tohle je totiž první čistá komedie, kterou jsem natočil.

Autor scénáře Milan Tesař v ní střílí do vlastních, tedy novinářských řad. Na pražské projekci pro novináře vedle mě seděl válečný fotograf. Nebyla jsem si jistá, jestli se ho zápletka, kdy reportér předstírá, že je v místě konfliktu, a přitom není, nějak nedotkne, zda ji nebude považovat za znevážení své náročné a nebezpečné profese.

To mě tedy zajímá, co vám po promítání řekl.

Pomalu a důrazně pronesl: „To je skvělý.“ Film se mu líbil, nadchl ho i výkon Ondřeje Vetchého a dodal, že se s určitými náznaky podobného chování kolikrát setkal. Mikrofon k tomu prý svádí. Už se motiv falešného rozhlasového vysílání objevil dřív v nějakém jiném filmu?

Před osmi lety natočil Ricky Gervais Zvláštní korespondenty, kde dva rozhlasoví reportéři nestihnou odcestovat do jihoamerické země, v níž probíhá puč, a tak referují o situaci z New Yorku. Nechtějí a priori podvádět, chtějí se ze svého maléru vylhat, myslí si, že to zvládnou… Ale Mildův scénář je ještě starší a já jsem Gervaisův film neviděl. Dozvěděl jsem se o něm až letos.

Natáčeli jste přímo v budově Českého rozhlasu na Vinohradech, tedy v reálných kulisách. Bylo těžké přesvědčit Český rozhlas, aby vám to umožnil?