Ruský opozičník Maxim Katz: Západ nám nedluží vůbec nic. Je na nás abychom změnili Rusko

Od představitelů ­ruské opozice slyšíme, že válka mezi Ruskem a Ukrajinou je Putinovou válkou. Je to podle vás válka Putina, nebo Ruska?

Tato válka má jediný důvod a to je Putin. Rusko ani Rusové o tuto válku nežádali a netouží v ní bojovat. Nevidíme fronty před mobilizačními místy, naopak jsme viděli fronty na hranicích, když mobilizace začala. Například do Izraele nebo na Ukrajinu se na začátku války lidé vraceli. Z Ruska odjížděli. Putin je příčinou války. Druhá věc je, že Rusové nemají možnosti, jak ji zastavit. Jakékoli protiválečné projevy vedou jednoduše k uvěznění nebo k zahájení trestního stíhání, pokud je člověk v zahraničí. Lidé nemají možnost se proti tomu postavit a Putin může pokračovat ve válce, i když si to Rusové nepřejí.

Ale pokud se podíváme na celostátní úroveň, ze 146 miliónů jich odjela jen hrstka.

Je velmi těžké odjet. Potřebujete zdroje, příležitosti. Rusové nejsou v sousedních státech přijímáni jako uprchlíci, protože na většině území Ruska není válka, která by ohrožovala fyzickou bezpečnost lidí. Mnoho zemí je vůbec nepřijímá bez ohledu na jejich politické názory, například do České republiky nelze vstoupit s ruským pasem. Nedávno jsme se s manželkou do Česka chystali a nemohli jsme, protože ji by prostě nepustili. Odjet z Ruska není snadné, vyžaduje to hodně prostředků, kompletní změnu života, málokdo to zvládne. Ano, lidé z IT profesí, kteří pracují na dálku, odcházejí, ale ne všichni to mohou udělat. Někteří mají staré rodiče, někteří jsou sami staří, někteří nemají vhodnou práci a zůstávají, ale pokud zůstávají, rozhodně to neznamená, že podporují Putina a válku. V sociologických průzkumech mohou dokonce odpovědět, že jsou pro válku, protože takové dotazníky jsou velmi ošidné. Rusové jsou nyní v situaci, kdy nemohou otevřeně vyjadřovat své názory, a tak sedí a žijí, jak umějí, a snaží se toto období nějak přežít. Ale jejich postoj ke všemu se samozřejmě změní, až se jim otevře okno příležitostí. Když bude jasné, že lidé nepůjdou do vězení za to, že jdou na demonstraci, rychle změní své politické chování.

Řekl jste, že nemůžeme věřit žádným průzkumům veřejného mínění, ale od ruské opozice slyšíme, že většina Rusů je proti válce. Jak tedy zjistili, že je to většina?

Nevím, jestli se dá tvrdit, že většina je proti, ale myslím, že je celkem jisté, že většina není pro. Je mnoho lidí, kteří nemají vlastní názor, protože se tak cítí bezpečněji. Protože když máte názor a jste proti, musíte něco udělat, a když něco začnete dělat, jdete do vězení. Spousta lidí si v hlavě vytvoří takový konstrukt, že je lepší o tom vůbec nepřemýšlet. K tomu, co se děje, přistupují, jako by šlo o počasí. Z jakéhokoli, dokonce i provládního průzkumu veřejného mínění vyplývá, že aktivních stoupenců pokračování války, kteří důvěřují ideám ruského míru, není více než 15 %. Zbytek je buď mlčící konformní většina, nebo lidé, kteří jsou proti.

Řekl jste, že se situace změní, jakmile se Rusům otevře okno příležitosti. Co tím myslíte?

V režimech, jako je ruský, se okno příležitosti objevuje náhodně a nečekaně. Například volby, i když jsou třikrát zfalšované. Viděli jsme to v Bělorusku. Lukašenko v roce 2020 pustil do voleb Svjatlanu Cichanouskou – ženu v domácnosti, o níž si myslel, že pro něho nepředstavuje žádnou hrozbu – a běloruská společnost se kolem ní sjednotila. S Putinovou pomocí se udržel, ale bylo to pro něj velmi velké politické zemětřesení a běloruská společnost si pak uvědomila svou moc. Nedávno jsme měli prezidentské volby, a když kandidoval Naděždin, u jeho štábu stáli lidé fronty, aby se mu podepsali, zatímco u Putina žádné fronty nebyly. Naděždin nebyl do voleb připuštěn. Tuto energii se nepodařilo obrátit směrem k připuštěnému kandidátovi a tato energie se nezhmotnila v okno příležitosti, s nímž by se dalo něco dělat. Ale okno příležitosti se může objevit kdykoli, z jakéhokoli důvodu. Bude spočívat v tom, že lidé budou mít pocit, že i když je riskantní vystupovat proti úřadům, může to mít výsledek. Pak budou vystupovat.

Jaký smysl má vůbec účastnit se zfalšovaných voleb? Není účast v nich jejich legitimizací?

Cílem ruské propagandy je přesvědčit lidi, že pokud se zúčastní voleb, už tím podpoří vládu, protože ta kontroluje celý volební proces. To dokonale vychází z jakési historické paměti Rusů, protože v Sovětském svazu to bylo přesně tak. Bylo to hlasování s jedním kandidátem a jediným způsobem, jak se proti němu postavit, bylo nepřijít. Úřady velmi podporují tuhle myšlenku, že když přijdete, tak je legitimizujete. Takže pokud jste proti, říkají, ať nechodíte. Zůstaňte doma a mlčte. Mnoho lidí této strategii uvěřilo, propaganda tedy byla úspěšná. Byla tak úspěšná, že některé země zorganizovaly kontroly ve frontách na velvyslanectvích. Přesto Putin prohrál volby ve většině evropských zemí. V Česku bylo 60 % pro Davankova, 21 % voličů na protest znehodnotilo volební lístky a 15 % bylo pro Putina. V Praze je protiputinovská diaspora, byla tak odhodlaná, že neposlechla ty, kteří říkali, aby k volbám nechodili.

Hlasovat pro Davankova a protestně poškodit volební lístky jsou dvě různé věci. Davankov byl Putinův kandidát.

Hlas pro Davankova je hlasem proti válce. Přestože je systémovým kandidátem, jeho volební slogan zněl: „Jsem pro mír“ a Česko ho navzdory všem propagandistickým snahám volilo. Kdyby totéž udělali lidé v Rusku, měl by Putin velké problémy, jeho režim by padl. Protože právě na iluzi veřejné podpory se jeho režim drží.