Michal Viewegh komentuje své vzplanutí k české prozaičce, válku na Ukrajině, kamarádovu zradu i špatný sex
Už po tři dekády patří mezi nejpopulárnější tuzemské spisovatele. Je držitelem ceny Jiřího Ortena – za skvělé literární nápodoby Nápady laskavého čtenáře – a také Ceny čtenářů Magnesia Litera za Vybíjenou. Autor románů Báječná léta pod psa a Účastníci zájezdu, které byly zfilmovány stejně jako dalších sedm jeho knih, nyní přichází s novinkou Obyčejná laskavost, Neobyčejná nestoudnost. Na festivalu Kniha Brno jsme tři čtvrtě hodiny před našlapaným sálem Reflexu mluvili s MICHALEM VIEWEGHEM; zde máte videozáznam.
Michalu Vieweghovi nedávno vyšly u Ikaru v jednom svazku dvě novely, Obyčejná laskavost a Neobyčejná nestoudnost. Představil nám je a přečetl z té kratší ukázku. Pokud vás ve videu zaujala, neváhejte a přečtěte si recenzi Kryštofa Edera v dnešním vydání rubriky Knižní čtvrtek zde.
Vzplanutí k prozaičce Pavle Horákové
Prodeje na českém knižním trhu soustavně klesají, lidé prostě čtou míň než kdy jindy, v konkurenci elektroniky a seriálové tvorby streamingových stanic se na knihu mnohým z nás obtížněji hledá prostor, mluvili jsme tedy se spisovatelem i o tomto aspektu literárního provozu. Prozradil, zda chystá "životní román", nebo zda se bude držet kratších útvarů, jak činil v posledních letech, i jaká jeho kniha by podle něj obstála na filmovém plátně nebo televizní obrazovce. Vyznal se k dávnému vzplanutí k prozaičce Pavle Horákové, která byla, a to se málo ví, předobrazem krásné Pamely v Účastnících zájezdu, a vyjádřil se ke svým úspěchům v reflexí anketě Bad Sex Awards in Fiction, ocenění nejhorších sexuálních scén v české próze daného roku. Hovořil i o svém spokojeném vztahu se ženou, již po invazi ruských vojsk na Ukrajinu přijal a i s jejím synem ubytoval u sebe doma na Sázavě.
Beru to jako zradu kamaráda v těžké chvíli
Michal Viewegh před lety přešel pod křídla nakladatelské značky Ikar (Euromedia Group). S brněnským nakladatelstvím Druhé město se rozešel, s jeho majitelem a svým někdejším nejlepším přítelem Martinem Reinerem se dokonce nepěkně rozhádal – a média byla u toho. Je to dosud hořké? Myslí na to ještě někdy – třeba teď, v Brně, v Reinerově domovském městě?
"Snažím se už na to nemyslet," přiznal brněnskému publiku Michal Viewegh. "Občas mě to ještě trápí, protože to nebyl jenom odchod mého nakladatele, ale byl to odchod mého opravdu nejlepšího celoživotního kamaráda. Ve chvíli, kdy prodeje klesaly, kdy jsem málem umřel a byl jsem takovej poloviční mrzák, když mi praskla ta aorta a potřeboval jsem jaksi pomoc... Martinovo nakladatelství bylo dělané na koleně a měl mizernou distribuci, Beta Dobrovský. Starý pan Dobrovský se tomu už nestíhal věnovat, ta firma to dělala blbě. Mohu to doložit tím, že ať jsem přijel kamkoliv po republice, všude mi říkali: Pane Viewegh, řekněte panu Dobrovskýmu, ať nám ty knihy posílá, my žádný nemáme! Proto se ty knížky neprodávaly, že v těch knihkupectvích nebyly! Firma Euromedia mi nejdřív nabídla jen distribuci, čili tam šlo o to, aby se Martin zřekl části svého zisku. On by o ten zisk nepřišel, protože najednou by stouply náklady. Což se potvrdilo: z 12 000 prodaných výtisků jsem najednou měl 30 nebo 40 000, když jsem přešel k Euromediím. A to je všechno propagace a distribuce, to jsou věci, které v Petrově a poté v Druhém městě neprobíhaly. Beru to jako jistou zradu kamaráda v těžké chvíli: místo, aby mě podržel, dal přednost penězům a opustil mě. Když jsem na to tázán, po pravdě odpovídám, ale jinak se k tomu už nevracím."
Po debatě následovala více než půlhodinová autogramiáda, ze sálu odešel během debaty jediný člověk (fotograf Richard Klíčník měl další štaci na jiném ze čtyř sálů). Ač literární kritici v posledních konstatují sešup kvality psaní Michala Viewegha, své věrné čtenáře stále má. A tentokrát byl muž, kterému roku 2012 praskla aorta a dlouho se fyzicky a psychicky zvedal ze dna, ve výborné formě.
