Prezident Soudcovské unie: Politici si z vlastních platů dělají politickou zbraň a my jsme nepřímé oběti
Prezident Soudcovské unie Libor Vávra uvítal veto prezidenta Petra Pavla vůči sporné novele zákona o platech představitelů státní moci, kvůli které by měly platy soudců a státních zástupců prakticky stagnovat. Podle Vávry je návrh protiústavní především svou retroaktivitou a opakované zásahy do mezd pracovníků justice označil za politickou zbraň před podzimními volbami.
Prezident Petr Pavel vrátil návrh novely o platech veřejných činitelů a soudců zpět Poslanecké sněmovně s tím, že je momentální návrh jen „přechodným řešením“. Co si o tom myslíte?
Já jsem rád, že se pan prezident takto rozhodl, protože ten zákon trpí celou řadou vad, na které jsme upozorňovali, ale nejen my, ale třeba i Svaz měst a obcí. Myslím si, že je povinností prezidenta dohlížet na kvalitu a čistotu legislativního procesu.
V čem je z vašeho pohledu ta novela špatná?
Výhrad, pokud jde o soudce, je celá řada. Zákon byl přijat na poslední chvíli bez jakékoliv debaty, protože ve chvíli, kdy jsme s představiteli vlády mluvili, ani oni nevěděli, jakou verzi nakonec vláda schválí. Je evidentní, že pokud jde o soudce a státní zástupce, je zákon v přímém rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu z května loňského roku, kdy by neobstálo trvalé snížení koeficientu pro výpočet soudcovské platové základny ze tří na 2,822. To je problém i z hlediska čistoty právního státu. V neposlední řadě je novela retroaktivní, protože má zpětné účinky od prvního ledna a přitom máme půlku února. Retroaktivita bývá považována za protiústavní nebo nepochybně špatné právní řešení.
Jak by se měly platy upravit tak, aby to bylo přijatelné pro obě strany?
Nevidím v tom dvoustranný spor, protože si myslím, že je velký problém i s nastavením platů politických reprezentantů státu. V důsledku opakovaných populistických zásahů do zákona i platy třeba poslanců jsou dneska téměř srovnatelné s platy zastupitelů krajů, což původně tak být nemělo. Jedno z řešení je, že nebude přijato nic a zákon nadále bude platit v automatu, tedy že se plat ústavních činitelů odvíjí od průměrné mzdy v celém národním hospodářství. To by bylo asi nejjednodušší řešení. Na druhou stranu tušíme, že takhle před volbami debata nebude úplně věcná.
Vidíte i jiná řešení?
Parlament se pokusí nastavit zákon jinak, vezme jiný základ platů, který by byl nějak objektivní, jinak nastaví parametry tak, aby zákon platil řadu dalších let bez nějakých vnějších zásahů. Třetí řešení je, že Poslanecká sněmovna přehlasuje veto pana prezidenta. Předpokládám, že následně se věc dostane k Ústavnímu soudu, alespoň v případech platů soudců a státních zástupců. Bylo by zajímavé, kdyby někdo z končících politiků poprvé podal ústavní žalobu z pozice politického představitele, protože jsou lidé, kteří už nechtějí kandidovat do Poslanecké sněmovny. Pak by mohl Ústavní soud definovat obecné rámce úpravy politických představitelů státu.
Ústavní soud se doteď zaobíral pouze platy soudců a státních zástupců.
Ústavní žaloby totiž podávali jen oni, nikdy žádný politik. Ústavní soud se nemůže zabývat ani vyjadřovat k někomu, kdo nepodal žalobu. Opakovaně jsem ale i v politických kuloárech zaslechl úvahu, že by někdo z politiků ten zákon mohl napadnout. Lze ale těžko předpokládat, že by to byl někdo, kdo bude aktivně kandidovat.
Je to již několikátý zásah do platů soudců a státních zástupců. Jak si to vysvětlujete?
Tuším, že je to čtvrtý zásah. Předchozí byly kvůli povodním, covidové pandemii a v důsledku ruské agrese na Ukrajinu. Respektovali jsme, když se kvůli covidu v podstatě zastavilo národní hospodářství. V takových mimořádných situacích je zmražení nepochybně správné. Nyní to tak není, máme devátou nejzdravější ekonomiku v Evropské unii. Tudíž tu není žádný jiný důvod než blížící se volby. Volení zástupci si navykli používat zákon o vlastních platech jako politickou zbraň, na kterou nejspíš část občanů slyší. My jsme jenom nepřímým poškozeným nebo obětí politických tanečků. Nemůžeme být předmětem politického boje, to pak už jde o nezávislost soudů. I jinde v Evropě se platy státních představitelů, soudců a státních zástupců odvíjí od průměrné mzdy a funguje to dlouhodobě.
Veřejnost na to nejspíš slyší, protože se jedná o platy v řádu statisíců.
Dobře, ale když si vezmete průměrnou mzdu, která je nyní kolem 45 tisíc, a připočítáte hodiny, než se politik vůbec dostane na kandidátku, projití místními sdruženími, desítky hodin předvolební kampaně a pak nekonečná jednání v Poslanecké sněmovně, ten plat je odpovídající. My soudci pak nemůžeme mít žádné vedlejší příjmy, vyjma pedagogické činnosti či odborné publikace, což je velké omezení. Soudcovská funkce má být do jisté míry výběrová pro právníky, přičemž právnické profese bývají ve špičkových úrovních dobře zaplaceny. Nadprůměrní absolventi vysokých škol ve výběrových řízeních do justice oceňují stabilitu a přiměřený plat. Jakmile je tato stabilita narušena, zájem je pak menší. I to je jeden z dopadů těchto zásahů.
