Petr Zelenka: Seriál Limity je kontroverzní. Děláme ironii v zemi, kde 60 procent lidí nemá smysl pro humor
Seriál Limity se blíží do finále a v aktuálním čísle Reflexu, 9/2025, najdete dvojrozhovor s jeho režisérem Petrem Zelenkou (57) a představitelem hlavní role Alešem Hámou (51). Osmidílný seriál ze severních Čech, vysílaný od 12. ledna každý nedělní večer na ČT, popisuje proměnu spolumajitele firmičky na likvidaci odpadu Karla Kadlece ze zastánce spalovacích motorů a spalování holínek v ekologického aktivistu. Oba prostřednictvím Limitů vystoupili ze své komfortní zóny: Aleš Háma je vnímán spíš jako moderátor pořadů pro střední proud, Petr Zelenka po pěti letech divadelní práce natočil svůj první klasický celovečerní, komediální, satirický seriál. Zde najdete pár otázek a odpovědí, které se na papír nevešly.
Pane Zelenko, proč jste si pro roli Karla vybral právě Aleše Hámu? Zaujalo vás, jak tento sice vystudovaný herec, ale zároveň etablovaný bavič moderuje Zlatou hokejku nebo Atleta roku, nebo jste v druhé půli devadesátek chodil na mejdany, kde hrála jeho (a páně Gondíkova a Wehrenbergova) večírková kapela cover verzí Hamleti?
Petr Zelenka: Já Aleše ke své škodě hudebně minul a viděl ho až v divadle.
Aleš Háma: Počkej, přes Tinder jsme se seznámili!
Petr Zelenka: Neříkej to, nebo tomu lidi uvěří! To představení, kde Aleš zářil, se jmenuje Můj nejlepší kamarád, je to taková francouzská konverzační komedie. Mým spolužákem byl na FAMU Igor Chaun a já v tobě, Aleši, viděl nějaké Chaunovy rysy. Mám na mysli rysy v tváři. Igor je takový vztahovačný pichlavec, ale bystrý, pohotový, teď patří k partě popíračů lecčeho. Zatímco ty máš, Aleši, v chování velkou milost.
Natáčení se jistě neobešlo bez obvyklých porodních bolestí…
Petr Zelenka: Neobešlo – odpadl nám vedoucí výroby. Honza Unger onemocněl, skončil v nemocnici a já se bál, že to je konec. Nějak jsme tu zatáčku nakonec vybrali, Honzova asistentka Bára Podškubková zabrala za dva a producent Martin Sehnal začal denně brzy ráno jezdit na plac, což producenti nedělávají. Všichni si tak mysleli, že to je někdo od agregátu. „Ne, to je pan producent,“ musel jsem vysvětlovat, „žádnej elektrikář!“ Prvně jsem měl velmi mladé kameramany, to byla velká vzpruha, stejně jako mladé herecké obsazení, občas trochu rozjívené, ale energické. Představitel středoškoláka Igora Max Dolanský navíc začal chodit s Lenkou Netušilovou, která v příběhu hraje jeho dívku snů – měli to napsané ve scénáři, tak se do toho položili. Ti čtyři, co hráli spolužáky, spolu ostatně kamarádí dodnes.
Hodně jste během natáčení spolupracovali s Filmovou kanceláří Ústeckého kraje – institucí, kterou asi málokdo zná, ale jaké jsou v regionech čím dál aktivnější. Jak ta spolupráce probíhala, kdo oslovil koho?
Petr Zelenka: Kateřina Ondřejková, producentka z České televize, která se na výrobě Limitů podílela, mě před lety upozornila na to, že vzniká nový program pod zmíněnou kanceláří. Protože Báru Hyškovou, šéfku té kanceláře, napadlo, že by se daly čerpat peníze z fondu obnovy. Prosadila to, šlo to nakonec přes ministerstvo životního prostředí, čekali jsme, že to spíš půjde přes ministerstvo pro místní rozvoj, ale to je jedno. A teď to v podstatě nějak pořád dávají dohromady a my jsme pokusná první vlaštovka. Je to trošku náročné, ale věřím, že to klapne. Pravidla se pořád ještě trošku mění za pochodu. Peníze se vyplácejí zpětně, ale doufám, že do léta by to mohlo být zpracované. Finance od Filmové kanceláře Ústeckého kraje mohou tvořit až pět procent našeho rozpočtu a každopádně jde pouze o zlomek nákladů, které jsme v Ústeckém kraji skutečně utratili. Ovšem pomoc Filmové kanceláře Ústeckého kraje není jenom finanční: během obhlídek lokací s námi Bára chodila a dojednávala nám povolení ke vstupu do různých objektů, což vůbec nebylo automatické. Když do teplárny Trmice přijdete s někým z kraje, jednají s vámi ochotněji. A taky pro nás vytipovali lokace. Celkově skvělá spolupráce.
Aleš Háma: Velice nám pomohl třeba Štěpán Javůrek, který napsal trilogii Sudetský dům a vede Destinační agenturu Krušnohoří. Já jsem z Varů, on kousek odtamtud z Chodova, žije v Jáchymově, píše o Perninku… To je jeho region, západní Krušky, a zprostředkoval ho i nám.
Mají podle vás Limity potenciál ovlivnit budoucnost Ústeckého kraje? Nebo to bude jen další seriál, který politiky utvrdí v tom, že Ústecký kraj je dobře určená vyloučená lokalita?
Aleš Háma: Nemyslím si, že by měl seriál politický vliv. Ale možná si diváci uvědomí, že je ten kraj místy malebný, zelený. A že jsou Sudety, České středohoří a jeho vrchy a meandry Labe a dalších řek velká krása. Na natáčení vždycky trávím volné chvíle, pokud tedy nějaké jsou, tím, že chodím po okolí, stoupám na vrcholy a rozhlížím se. Specifikum tohohle kraje je, že odevšad vidíte nějaký komín. Limity ukazují i krásu toho kraje, na druhou stranu když jsme v prosinci přijeli do ústeckého kina Hraničář na premiéru, smrděla Setuza jak blázen. Přímo z okna svého hotelového pokoje jsem se díval na chemičku, bylo to hrozně depresivní a je mi to líto, protože to město je takový okolnostmi zmítaný otloukánek. Nejen tím, že je sudetské – celé Sudety mají stigma, že v nich chybí vazba obyvatel na kraj, do nějž se oni sami nebo jejich předkové nenarodili, chybí generace mezilidských vztahů. Vyvlastnění z identity, ze vztahů ke krajině i k lidem, jsou vykořenění a zmítaní tím průmyslem: je jedno, kdo tam přišel, jestli Němci, nebo soudruzi, ten těžký a špinavý průmysl tam vždycky byl a kašlal na lidi.
Petr Zelenka: Ano. A ty nejděsnější čtvrti, Trmice a Předlice, jsme ani moc nevyužili. Tam jsem si připadal, jako když jsem prvně přijel do New Yorku v roce 1990 – Harlem byl tenkrát naprosto tabu. Bezpečná zóna končila na jedné ulici, na té další už se střílelo a jel tam nelegální obchod se vším možným. Proč to tak je, ptal jsem se. No, teď je to takhle a příští rok se ta hranice zase posune, musíš to tak brát, říkali místní. Ale stačí udělat pár kroků z ghetta a je to dobré nebo aspoň lepší. Není to australské nebo ruské vyhnanství… Potkal jsem během natáčení strašně fajn lidi včetně takového, řekl bych, nového druhu žen. Velice silné ženy, emancipované, 35–45 let, které vedou nějaké provozy. Ředitelky nebo šéfové fabriček, které se snaží vzkřísit; cílevědomé dámy, které k nám byly velmi velkorysé, myslím vůči natáčení. V Děčíně jsme točili ve filcárně Netex, kde mívali čtyři sta zaměstnanců, teď mají dvacet, konkurují jim asijské továrny… I v Oseku šéfuje sběrnému dvoru žena – jde zřejmě o region, kde to dámy vzaly do ruky.
Přemýšleli jste o tom, že se v seriálových fórech leckde ocitáte daleko za hranicí českého trapna? Když postava Jaroslava Plesla (seriálový Jarin výměnou za sex s různými sekretářkami, hygieničkami a členkami představenstev získává pro firmu zakázky na likvidaci nebezpečného odpadu) říká své náruživé milence, že má obouchanej předek auta a ta opáčí, že zatím nemá, ale že doufá, že se o to milenec brzy postará, není to už moc? Bylo vám někdy žinantní ty věci říkat?
Aleš Háma: Jednoznačně ne! Petr mi poslal scénář a já si do naší příští naplánované schůzky měl a chtěl přečíst první dva díly. Úplně jsem na ten víkend eliminoval rodinu – a zhltl jsem to úplně celé, nahlas jsem se tlemil, nemohl jsem přestat! Jsou tam prvky takového toho trapnohumoru, věcně absurdní humor i jazyková komika. Já jsem si ten scénář strašně užíval a užívám si ho stále.
V Limitech se mluví dost sprostě, zároveň je to hlavní vysílací čas a veřejnoprávní televize. Určitě to bez těch vulgarismů nešlo? Neříkáte si se zpožděním, že jste mohli ubrat?
Aleš Háma: Na Petrovu obhajobu musím říct, že se snažil od začátku hlídat, aby tam sprostých slov nebylo moc. Vážně! A navíc: jezdím po republice dnes a denně a takhle se bohužel mluví. To, že nechceme, aby se tak mluvilo, je jiná věc. Pokud vysílám něco z nějakého regionu, o nějaké sociální skupině, nemůžu chtít, aby ti lidi mluvili jinak.
Petr Zelenka: Já tak mluvím taky. Pro mě sprostá slova nejsou příznakem nižší sociální vrstvy, ale normálním způsobem vyjadřování. Pocházím z generace, u které byla vulgarita součástí určité distance od komunistické strany a od SSM, Socialistického svazu mládeže. Mladí v Praze a jistě i v dalších městech mluvili sprostě, aby bylo jasné, že nejsou svazáci. Jako kluk jsem chodil do Foglarova oddílu Dvojka, tam se samozřejmě sprostě mluvit nesmělo, čili já až do svých čtrnácti let neřekl sprosté slovo. A pak jsem si to musel vynahradit. Myslím každopádně, že Limity na veřejnoprávní televizi a do prime timu prostě patří. A odezva je taková, jaká by měla být – Limity jsou kontroverzní. Děláme ironii v zemi, kde 60 % lidí nemá smysl pro humor, čili je to těžké. Přitom disponovat smyslem pro humor je tuzemský národní imperativ, každý Čech ho musí mít: český smysl pro humor a švejkování, to je jako české buchty nebo koláče, zlatý český ručičky, co Čech, to muzikant. Přitom mnozí z nás jsou strašně nešikovní, nemuzikální a nepoznáme vtip, jenže to se nesmí říkat. „V čem je u těch Limitů chyba?“ říkají si lidi. „Já smysl pro humor určitě mám, vždyť jsem Čech, takže chyba je v tom pořadu, ne? Zasmála ses, mámo? No vidíš, já taky ne, tak to si budeme stěžovat!“ Prostě ten mýtus o národním smyslu pro humor nám dost škodí. Když si uvědomíte, že na Limity se dívalo 1,4 milionu diváků, tak se dostáváme do každé třetí domácnosti a chtě nechtě se stáváme součástí mainstreamu. Jenže Limity nejsou mainstreamový seriál. Vyprávím sice klasicky, ne příliš rychle, takže děj dokážou všichni sledovat a má tradiční dramatickou výstavbu, ale je to podvratné, ironické a cíleně vulgární.
Měl jste ty scénáře hotové, pane Zelenko? Na place se neimprovizovalo? Chápu, že na natáčení nejsme v Dejvickém divadle…
Petr Zelenka: To ne. Děláme to třeba někdy u filmu, že se místy improvizuje, ale protože Limity mají celkem nějakých osm hodin, věděl jsem, že když na jednom místě něco změním, tak o tři neděle později to někde nebude sedět. Skriptka taky varovala: „Ne, držme se scénáře!“ Takže i když Aleš vymýšlel dialogové nápady, měl smůlu.
Pane Zelenko, vy posloucháte ústeckou kapelu Houpací koně, dnes už bohužel neexistující legendu. V prvním díle zaznějí jejich Ruce barmanek, frontman Jiří Imlauf vám hrál na ústecké předpremiéře dvou dílů Limitů. Na majáku v Libochovicích, kde bydlí seriálový Karel s ezoterickou přítelkyní a dospívajícím synem, zase visí apokalyptické akryly Štěpána Jiráka s velmi sudetskou tematikou. Kdo na tyhle obrazy přišel? To napadlo lidi z filmové kanceláře, naplnit Limity kulturou z tohoto regionu?
Petr Zelenka: Vlastně ne, ačkoli nás propojili. Houpací koně jsou skutečně mí velcí oblíbenci, ale malíře Štěpána Jiráka jsem do natáčení neznal. To byla akce našeho scénografa Nikoly Tempíra, který se vyzná i v regionálním umění, a Báry Hyškové.
Aleš Háma: Brácha žije v Ústí a Koně jsou místní, takže je taky znám a mám rád. Když jsme točili Karavan (cestopisný dokument Jakuba Wehrenberga V karavanu po Česku z let 2021–2022; pozn. red.), byl Jiří Imlauf na mejdanu u vnučky malíře Adolfa Borna Rozálie Prokopcové (provozovatelky doubické galerie Cifra a místního kulturního útočiště jménem Fabrika; pozn. red.) a mně bylo ctí se s ním seznámit.
Petr Zelenka: Já Houpací koně vlastně prvně viděl hrát kdysi dávno rovněž v Doubici. Ve Fabrice, kousek od mé chalupy. Za co všechno já tomu regionu vděčím!
Říkal jste, pane Zelenko, že teď budete pět let sedět doma a psát. Co to máte za zajímavé přírodní cykly? Všimla jsem si, že obvykle jedete v pětiletkách…
Petr Zelenka: Máte pravdu. Dá se říci, že, s přestávkami, všechno, co dělám, tak nějak trvá pět let. Třeba tenhle seriál. První verzi scénáře jsem psal rok a půl, poslal to v roce 2020 do televize, kde schvalovací proces trvá strašně dlouho. Než se schválí, že seriál opravdu vznikne, nemá cenu psát další verzi. Nám Limity nakonec schválili na jaře 2023, pak jsem napsal dvě další verze textu. Mimochodem, vůbec není automatické, že když člověk něco napíše, spatří to světlo světa, ať už máte za sebou jakoukoli pracovní historii. Všem se nezavděčíte a je to tak správné. Producentka HBO Tereza Palachová (dnešní ředitelka obsahu České televize; pozn. red.), se kterou jsem dělal na Terapii, říkala, že to je taková zelenkovština. Tím nazývala humor, který byl pro HBO v podstatě nežádoucí, protože se nedal přeložit pro kontrolní ústředí v Londýně. Ale fakt, že zelenkovštinu teď dává Česká televize v hlavním vysílacím čase, mi dělá velkou radost.
Velký rozhovor s Petrem Zelenkou a Alešem Hámou najdete v aktuálním čísle Reflexu >>>
