Proč Babišovi a Schillerové ujíždějí nervy? Mění se volební hřiště a hnutí ANO neví co hrát
Andrej Babiš po smršti invektiv ve sněmovně urážel Markétu Pekarovou Adamovou, když ho naváděla k dodržování jednacího řádu. Alena Schillerová označila premiéra za „parchanta“. Hnutí ANO upouští stavidla žluči, což má svoje příčiny. Jaké?
„Jste jedna zločinecká parta a vykládáte tady nesmysly. Proč se živíte politikou? Co tu děláte?… Asociální vláda, nejhorší a nejprolhanější v historii této země,“ rozčiloval se Babiš během nedávné parlamentní schůze. Když ho předsedkyně sněmovny upozornila, aby se držel projednávaného tématu, zaútočil přímo na ni.
„Prosím vás, vy mi neříkejte, co mám říkat! Vy mi do toho nebudete skákat! Bavíme se o zaměstnanosti. Tak mě nepoučujte. Vy se taky živíte politikou. Co byste dělala, kdybyste tady neseděla?“ zvyšoval hlas.
Politická kultura Schillerové
Ještě dál zašla Alena Schillerová, když reagovala na pozvání premiéra Fialy na jednání všech parlamentních stran o výdajích na obranu a bezpečnostní situaci po nástupu nové americké garnitury.
„Parchant jeden. On nejdříve schválí a vybubnuje výdaje na zbrojení na pět let dopředu a pak nás zve na schůzku, kde se chce jakože bavit o financování obrany. Neuvěřitelný manipulátor,“ ozvala se jazykem argotu cílícím na nejspodnější proudy společnosti, jimž tato úroveň osobního osočování vyhovuje.
Nebylo velkým překvapením, že se opoziční ANO a SPD na schůzku nedostavily, čímž mohly projevit v dusných časech špetku státotvornosti. Naopak je dobrou zprávou, že státotvornost projevili v takto klíčové věci Piráti. Znovu se tak rýsuje dělící linie.
Skutečný důvod, proč Babiš a Okamura nepřijali pozvání, je jejich diametrálně odlišný pohled na řešení současné bezpečnostní krize. SPD chce vystoupit z NATO a obě hnutí nechtějí zvyšovat výdaje na obranu nad dvě procenta HDP, nehledě na to, že je mezi členskými státy NATO shoda na navýšení těchto závazků.
Schillerová prokázala svoji kompetenci už v lednu 2024, kdy zpochybnila i zákonem daná dvě procenta, která předtím ANO podpořilo. „To nejsou investice do tanků, které nás někam posunou. Nebo do nějakých střel. My potřebujeme investovat do infrastruktury. Určitě ne být připraveni na válku, jak říká šéf generálního štábu Řehka. My se nechceme připravovat na válku, my chceme žít v míru.“
Proti Trumpově doktríně
Takový postoj je v současné vyhrocené situaci nejen naivní, ale i nesmírně nebezpečný. Nemá nic společného s doktrínou Babišova „mírového“ mesiáše Donalda Trumpa, jenž požaduje navýšení obranných výdajů dokonce na 5 procent a vyhrožuje, že Spojené státy nepřijdou v případě napadení na pomoc těm, kdo své závazky plynoucí z aliančních dohod neplní.
ANO se snaží doložit, jak „efektivně“ modernizovalo armádu, jenže výsledkem jeho osmiletého působení v resortu obrany byl chaos v přípravě zakázek a podhodnocení spojeneckých závazků. Teprve loni se poprvé podařilo dosáhnout požadovaných dvou procent výdajů na obranu, zatímco za vlád ANO se pohybovaly mezi 0,91 až 1,39 procenty.
Poslanec Patrik Nacher soudí, že záměr postupně navyšovat výdaje na obranu na tři procenta schválený vládou je populismus. Potom jsou populisty třeba i generální tajemník NATO Mark Rutte, Polsko, Pobaltí či Německo a superpopulistou je Trump.
Babiš se nevyjadřuje k jeho dalším výzvám, aby evropské země výrazně posílily své obranné kapacity proti hrozbě ruské agrese a přestaly spoléhat na americkou vojenskou podporu. Aby Evropa převzala odpovědnost za pomoc Ukrajině, udržování míru na jejím území a za její rekonstrukci.
EU na změny bezpečnostní architektury reagovala poměrně razantně. Jednomyslně přijala plán na zvýšení obranných výdajů o 800 miliard eur. Není známo, co si o tom myslí „květinové“ hnutí ANO. Babiš totiž stále nepochopil, o co dnes jde.
Proč musíme zbrojit?
„Mě jen fascinují debaty o tom, že my stále musíme zbrojit,“ zlobí se šéf ANO. Jistě, jde mu o specifické voliče, kteří si myslí, že za válku na Ukrajině může NATO. I jeho voliči jsou ovšem rozpolcení a sázka na Trumpa, že v krátké době uzavře trvalou mírovou dohodu, naráží na ambice válečného zločince Putina.
Babiš nikdy nebyl v zahraniční politice silný v kramflících, o čemž svědčí jeho názorové otočky od navázání na éru Václava Havla přes ukotvení ve frakci evropských liberálů po současný přesun do národovecké frakce Patrioti pro Evropu. Jenže sázka na Trumpa, jenž se raději domlouvá s Putinem a se západními spojenci rozjíždí obchodní války, zatím příliš nevychází. Veškeré jeho kroky směřují proti zájmům Evropy a České republiky i proti pozicím ANO, zvláště v důležité oblasti národní bezpečnosti.
Hraje se o to, že zatímco Trump ustupuje z bezpečnostních garancí Evropy, Putin toho chce využít k posílení svého vlivu minimálně ve východní Evropě. Tato reálpolitika a ustupování „říši zla“ jsou natolik brutální a odpudivé, že vyvolávají existenční otázky o budoucnosti evropského kontinentu. K nim se musí každá země a relevantní politická síla postavit.
Možná i proto ovládá hnutí ANO agrese a hysterie zhmotněná dryáčnickou kampaní, která není založená na faktech, jak tvrdí Karel Havlíček, ale na lžích. Petr Fiala nemůže být nejhorším premiérem na světě, pokud marketéři ANO vycházejí z porovnání 22 zemí. To už na tom byl hůř Andrej Babiš v žebříčcích zvládnutí covidové pandemie zahrnující země celého světa.
Stoupající hysterie
Snad nikdy nepanovala taková nejistota, jak volby dopadnou, kdo se dostane do sněmovny a kdo bude schopen sestavit vládu, přičemž poslední vývoj mění volební hřiště. Do popředí se derou témata, s nimiž v takové síle nikdo nepočítal.
Představitelé ANO teď nevědí, zda si mají nasazovat či sundávat červené trumpovské kšiltovky. Babiš se cítí silnější v domácí politice, i když i tam se mění parametry, jelikož startuje hospodářský růst, klesá inflace a ceny energií a od loňska solidně rostou reálné mzdy.
Zahraniční otázky nemívají v rozhodování zásadnější vliv v době klidu, ale u nemalé části voličů vyvolávají větší zájem v době geopolitických turbulencí, kdy se mění světové uspořádání. Letos i u nás hrozí posun do východní sféry vlivu, což je bohužel nové americké administrativě zcela lhostejné, a následování cesty izolovaných troublemakerů Viktora Orbána a Roberta Fica.
ANO, jemuž poslední dva průzkumy přisoudily pokles preferencí, najednou neví, co má hrát. Proto nechutně přitvrzuje rétoriku. Rozhodovat se ale bude v posledním měsíci před volbami. Ti, kdo k nim dnes nechtějí přijít a zároveň si nepřejí nejednoznačné ukotvení naší země v západním světě, mají čas na rozmyšlenou.
