Maďarská Slovenka, která žije v Praze? I takhle to beru, směje se herečka Judit Pecháček, dříve Bárdos

První díl Děcka měl na internetu poměrně odmítavé reakce, ale postupně se hodnocení lepšilo, jako by diváci přijali seriál a „vaši“ Kláru za své. Sledovala jste to?

Dívala jsem se na reakce po prvním a pátém dílu. Po pátém jsem totiž šla na rozhovor, kde se mě na to měli ptát. A právě že po tom pátém jsem získala pocit, že už se mnou diváci docela jdou, tedy ti, kdo to nevzdali hned po úvodní části. Že mi fandí, nebo že se mnou aspoň nějak soucítí, protože jsem narazila na víc reakcí v tom smyslu, že se té Kláře pořád něco děje...

Scenáristky Kateřina Krobová a Lucie Macháčková už před premiérou předpovídaly, že Klára bude u diváků přijímaná kontroverzně. Počítala jste s tím?

Asi ano. Když jsem četla scénář, sama jsem si říkala: Téhle ženské bych měla jako fandit?! Když nic jiného, je nesympatická tím, jak nezodpovědným způsobem otěhotněla napotřetí. A taky působí dost tvrdě tím, jak si třetí dítě odmítne nechat. Vždyť život v tomhle bývá nefér: někdo má dítě, aniž ho chce, někdo dítě chce, ale nemůže mít, nebo to pořád nejde a lidé se kvůli tomu trápí... Takže jsem předpokládala, že diváci budou Kláře vyčítat, že je nevděčnice.

Zkoušela jste tedy Kláru nějak uhladit, udělat sympatičtější?

Hrozně jsem se o to snažila! Klára je člověk, dělá chyby. Chtěla jsem ukázat její vnitřní křehkost a taky to, jak moc miluje své první dvě děti. Což bylo těžké, protože její dcera Zorka je v pubertě a to je věk, kdy se od rodičů spíš odtahujete, nechcete se jich dotýkat, připadá vám to trapné. Takže jí jsem tu lásku vyjadřovala, jak to šlo, pohledem, tónem řeči… U syna Daníka to šlo líp, protože je ještě malý kluk ve věku, kdy se děti s rodiči ještě ňuňají.

Jak jste si sedli s představiteli ­dětských rolí, Magdalénou Čečo a Adamem Kocúrem?

No byli skvělí! Magda studuje herectví na konzervatoři a už má i zkušenosti z praxe, hrála třeba ve filmu Amerikánka a v seriálu #annaismissing. Adámek má za sebou nějaké reklamy a snad taky seriál. Nemuselo se jim vysvětlovat, jak to na natáčení chodí, ani nebyli nervózní. Adámek jako živé dítě měl trochu problémy, když se musela scéna opakovat, ale tomu rozumím, protože mě opakování taky nebaví. A kdykoliv nastaly nějaké prostoje, měl k sobě člověka, který se věnoval jenom jemu. Magda pro mě byla už opravdová kolegyně, velmi inspirativní, krásně reagovala, mohly jsme se spolu domluvit na úpravách textů, když nám něco nesedělo. Režiséři Rozálie Kohoutová a Radim Špaček nám vycházeli vstříc. Někdy jsem jim volala dopředu, abych si něco v textu upřesnila. Pro mě je lepší mít jasno o tom, co budu říkat, už když jedu na plac. Dokážu improvizovat, ale v češtině se ještě necítím úplně dobře a svobodně.

Scenáristka Lucie Macháčková říkala že Klára je „hustá ženská, žádná chudinka“. Jak byste ji charakterizovala vy?

Poprvé se stala mámou v sedmnácti, takže byla v něčem takovou mámou-dítětem. Proto je její dcera Zorka tak vyspělá: často musela hlídat mladšího bráchu. Není správné, když rodič udělá „rodiče“ z vlastního dítěte. Potom bych řekla, že Klářinou zásadní charakteristikou je, že koná. I díky tomu má Děcko fakt tempo. Přes všechno, co se jí děje, se Klára nesloží, nebrečí dva dny v kuse, ví, že rodina musí nějak fungovat. Dokáže improvizovat. Neztrácí smysl pro humor ani v nejtěžších situacích. A strašně se snaží svoje děti chránit. Od druhého manžela utekla právě kvůli psychickému teroru z jeho strany. U něj jsem zase vnímala, že se cítí zraněný: nemůže pochopit, jak si ho takováhle ženská, která vlastně nic nemá, dovolila opustit. On je přece výhra v loterii, eso, fešák, umí ji finančně zabezpečit.

Ano, vedle různých forem náhradního mateřství či sociálních institucí, jako je OSPOD, se Děcko dotýká mimo jiné i domácího násilí. Co vás na takových tématech překvapilo?