Při práci v cizině musíte vždy znovu dokazovat svou kvalitu, říká známý dánský herec Nikolaj Lie Kaas
Už několik dekád patří k nejznámějším dánským hercům – díky filmům jako Idioti Larse von Triera, detektivnímu seriálu Zločin, dramatu Bratři, komedii Adamova jablka nebo sérii detektivek z oddělení Q. Teď je Nikolaj Lie Kaas (*1973) k vidění na Canal+ v jedné z hlavních rolí seriálu Rodiny jako ta naše. Novinka oscarového režiséra Thomase Vinterberga se odehrává v době, kdy Dánsko zatopuje voda a všichni jeho obyvatelé se musejí vystěhovat do jiných zemí.
Bojíte se, že by se scénář Rodin jako ta naše mohl naplnit?
Myslím, že každý by si měl z podobného scénáře dělat starosti. Emoce spojené s tímto strachem by měly vést ke změně, k tomu, abychom se na klima zaměřili o něco více.
O čem je pro vás seriál především?
O tom, kde máte základnu. Tvoří ji hlavně vaše finanční zabezpečení? Co pak zbude, když o peníze přijdete? Máte dost silnou základnu v rodině? Zvládla by vaše rodina takovou krizi? Myslím, že takové otázky seriál klade. Zároveň je v něm i určitá poezie. Sledujete v něm lidi, kteří táhnou za jeden provaz, což je obdivuhodné. Řada rodin se kvůli financím rozpadne. Známe případy různých ředitelů, kterým se zhroutí kariéra a oni radši spáchají sebevraždu. Pro mnoho rodin jsou peníze základem života. Nedokážu pochopit, proč. Vždyť by jím mělo být něco jiného.
Přiměl vás seriál přemýšlet i o vašich vztazích?
Rozhodně. Když jsem četl scénář, působil na mě jako noční můra. Konfrontuje vás s otázkou: Co bych dělal, kdybych přišel o všechno? Za život si vybudujete určité struktury, i finanční. Pak přijde třeba válka a vy musíte změnit svůj život i myšlení. Bylo to těžké čtení, ale zároveň jde o krásný příběh, který má v sobě tolik naděje. Nakonec vypráví hlavně o pár lidech a o tom, jak se z té situace dostanou. Ve zprávách vidíme často trpící lidi, lidi ve válce. Vždycky si říkáme, že nás se jejich situace netýká. Nejsme s nimi emocionálně spojení. Tenhle seriál doufejme pomůže k tomu, abychom jim rozuměli víc.
Jak náročné bylo točit skoro sedmihodinové dílo?
Rok jsem strávil na cestách, což bylo náročné. S režisérem Thomasem Vinterbergem jsem do té doby nepracoval, snažili jsme se sice spolu natáčet už dřív, ale nikdy to nevyšlo. Práce s ním pro mě byla výzva, v pozitivním slova smyslu. Hodně se do Rodin investoval a natáčení bylo intenzivní. Když nám nešla nějaká scéna, nenechal to být jako jiní režiséři. Pokračoval, až jsem se někdy cítil, že už nemám, jak tu scénu zahrát líp – ale právě takhle můžete svou postavu prozkoumat ještě víc, což je pro herce skvělé. Thomasův tlak nás nutil odvádět tu nejlepší práci.
Rodiny jako ta naše se natáčely z velké části v Česku. Pracujete rád v zahraničí?
Mám rád svůj domov, v Dánsku mám rodinu, ženu, základnu. Kodaň miluju. Ale ano, v zahraničí pracuju rád. Myslím, že i moje rodina je ráda, když na chvíli odjedu a má víc prostoru. Je to dobrá rovnováha. Se svou ženou jsme spolu přes dvacet let a někdy si potřebujeme od sebe odpočinout. Natáčení v cizí zemi je dobré i v tom, že tam musíte znovu dokazovat sám sobě svou kvalitu. Nejde se spoléhat na dobré jméno jako doma. Lidi se na vás dívají jinak a vy jim musíte ukázat, jak skvělý jste herec.
V Česku se vám líbilo?
Moc, pracuju tam rád. Natáčel jsem u vás už jeden televizní seriál, první sezónu. Ty další dvě se přesunuly do Británie a já byl nešťastný, že nemůžeme být zase v Praze. Český štáb je hodně výkonný, a navíc miluju Prahu, je to skvělé město. Zažil jsem ho ve všech ročních obdobích a líbí se mi, jak je v zimě úplně jiné než během turistické sezóny. Mám rád českou krajinu i mentalitu, mám u vás přátele.
Takže pokud byste se jako hrdina Rodin musel přestěhovat do jiné země, zvolil byste Českou republiku?
Možná. To by nebylo špatné místo.
