Brown pro Reflex: Kniha Andělé a démoni se neprodávala, tak jsem musel jít učit

Váš poslední román, Inferno, vyšel čtrnáctého května loňského roku ve dvanácti jazycích zároveň. Jak jste něco podobného dokázali?

Bude to znít jednoduše – převezli jsme dvě skupiny překladatelů do Londýna a Milána, tam je posadili do takových sklepů, dokonce skoro bunkrů, a nechali je pracovat. Sám vážně netuším, jak to zvládli: neměli k dispozici internet, nesměli s kopiemi anglického textu opouštět svá místa, byli v časové tísni, daleko od domova, všude bezpečnostní pojistky, ochranka, žádné soukromí…

Prý jste jim rozdali texty s drobnými odlišnostmi, takže pokud by Inferno uniklo do světa před oficiálním datem vydání, hned by bylo zjevné, kdo z jedenácti překladatelů zhřešil.

Přesně tak. Smysl příběhu ta drobnost nijak nezměnila a překladatele jsme o tom zpravili předem, takže věděli, že by pro ně osobně jakýkoli únik informací znamenal průšvih. Dosud jsme tuhle metodu překladu nepoužívali, ale už to nikdy nebudeme dělat jinak. Tolik filmů, hudby a knih se díky různým zlodějíčkům a pirátům ocitlo na síti před ohlášenou premiérou, že nechceme riskovat.

Teď budu hrát ďáblova advokáta: nelegální umisťování knih na síť a jejich stahování přece podporuje čtení, takže to není úplně špatná věc, ne?

To je jedna strana mince a já tenhle argument beru. Ovšem já nejsem v situaci, kdy by mi záleželo na každé koruně vydělané literaturou, mám co jíst a mám kde spát. Ale nebylo to tak vždycky – moje první dvě knihy, Digitální pevnost a Andělé a démoni, se moc dobře neprodávaly, jen v jednotkách tisíc, a tak jsem musel učit a živit se jinak. Dokud budou lidi krást intelektuální vlastnictví, ti kreativní nebudou mít šanci se uměním uživit. Samozřejmě – podíváte se na popovou hvězdu a řeknete si: „Stáhnout si jeho album je v pořádku, tolik peněz stejně nepotřebuje.“ Ale o popové idoly v tomhle problému nejde – měli bychom mít starost o talentovaného mladého umělce, který se hvězdou stane až za nějakou dobu. Pokud ovšem přežije a bude mít prostor ve své disciplíně trénovat a být za výsledky své práce placen. Tedy nebudou-li druzí krást jeho materiál.

Vedle Johna Steinbecka a Roberta Ludluma zmiňujete mezi svými nejoblíbenějšími spisovateli i J. K. Rowlingovou. Ta se před pár lety osvobodila od Harryho Pottera, změnila žánr i styl a napsala dvě knihy pro dospělé. Neláká vás to udělat něco podobného?

Možná. Nevím. Někdy. Ale myslím, že Robert Langdon ještě neřekl poslední slovo, pořád má spoustu věcí na srdci, takže u něj ještě na chvíli setrvám. J. K. Rowlingová napsala o svém Harrym Potterovi sedm knih, já jsem v případě Langdona na čtyřech. A věřte nebo ne, taky chci v životě dělat i jiné věci než jen psát romány.

Vážně? Jaké? Vrátíte se ke své plánované kariéře hudebního skladatele a opatříte filmové Inferno soundtrackem?

Možná. A nedělejte si ze mě legraci – vždyť mám po písničce jak v Andělech a démonech, tak v Šifře mistra Leonarda. Ale pracuju teď na filmovém scénáři, který nemá s Robertem Langdonem zhola nic do činění. Koupil jsem práva k jedné knize napsané podle skutečného příběhu. Uvidíme, jak to dopadne, víc o tom teď mluvit nemůžu.

Vidíte, já myslela, že dřív než scénář napíšete nějakou populárně naučnou knihu, něco ve stylu vašeho velkého oblíbence Malcolma Gladwella.

Ne že bych neměl nápady. Ale téhle sorty knih je ohromná spousta, to mě děsí. Přetékají z regálů podobně jako knihy pro osobní rozvoj.

U nás si zatím kategorie self-help knih zas tolik čtenářů nenašla.

Vážně ne? Jak být šťastný, jak zbohatnout, jak jednou provždy zhubnout… Ve Státech je to obrovský žánr, ale vy Evropani možná nepotřebujete pomoc. Vy jste všichni v náramné pohodě, co? Ale některé jsou dobré, doporučuju vám jednu z knih klasika žánru Dalea Carnegieho, osmdesát let starý titul Jak získat přátele a působit na lidi.

Celý rozhovor s americkým spisovatelem Danem Brownem najdete v časopisu Reflex již ve čtvrtek 23. ledna!