Designér Lega Milan Reindl: Hraní mi jde ze všech věcí, co umím, úplně nejlíp
Sušickému učiteli Milanu Reindlovi (33) se splnil sen spousty malých dětí: stal se jediným českým designérem Lega. Celé dny si jen hraje a ještě za to dostává zaplaceno. Jeho cesta do dánského Billundu, na kreativní pozici v oddělení Lego Technic, ovšem trvala šest let a nebyla úplně rovná. Rozhovor s naším člověkem v Legu si přečtěte v Reflexu č. 15, který vychází právě dnes, 10. dubna. Zde malá ochutnávka v podobě otázek a odpovědí, které se na papír nevešly.
Jak odstartoval váš Lego příběh?
Roku 2005 jsem dostal k Vánocům stavebnici založenou na platformě Technic, konkrétně sadu číslo 8650 z řady Lego Racers, závodní auto s alternativním modelem kamionu. Postavil jsem ho a za pár dní jsem z těch samých kostek vymyslel několik dalších modelů. Začal jsem nakupovat stavebnice jak posedlý. Založil jsem si kvůli Legu i účet na eBayi, protože některé krabice se u nás nedaly sehnat, nechával jsem si je posílat z různých koutů Evropy.
Jak se učitel angličtiny a chemie na základní škole, baskytarista a příležitostný recenzent hudebních časopisů před rovnými dvěma roky dostal k zaměstnání snů?
Pár let to trvalo. Přidal jsem se k fanouškovské komunitě českého Lego fóra a fotografie postavených modelů jsem věšel na internet. Měl jsem výborné ohlasy, tak mi doporučili, abych snímky poslal i na světové Lego fórum. Tam jsem dostal radu, ať pošlu do Lega svůj životopis. Učinil jsem tak a oni mi odepsali, že nikoho nehledají. Když pak roku 2010 vypsali oficiální konkurz na designéry, poslal jsem své vylepšené CV znovu i s fotkami modelů, svými kresbami a návrhy dílů. Tentokrát jsem ani nedostal odpověď, že jim to dorazilo. Půl roku nato mám ve škole dozor na chodbě a volá mi neznámé číslo s dánskou předvolbou. Ředitel Lego Technic! Prý jestli tu práci pořád chci. Domluvili jsme si pohovor v Praze a poslal mi taky domů krabice, ze kterých jsem měl za dva týdny něco postavit – jenže ony dorazily s velkým zpožděním, tak jsem týden nespal a tekly mi nervy… Pražská schůzka byla příjemná, ale nakonec jsem zase ostrouhal, na to místo přesunuli člověka z jiného oddělení Lega. Začal jsem stavět s ještě větší vervou, byl jsem připravený čekat na tu práci léta – jsem prostě celoživotní snílek a optimista. Nakonec stačil rok. V centrále v dánském Billundu se uvolnil stůl a obsadil jsem ho já.
Kolik je v LEGU návrhářů vašeho typu?
V Technic je nás devět designérů a každý děláme v průměru na třech čtyřech modelech ročně. Jsem mezi nimi jediný Čech, ale jestli se nepletu, máme tady v Billundu ještě minimálně dvě české rodiny. Specialista na obalovou techniku Martin mi toho řekl hodně o Dánsku, známe se ještě z doby, než jsem do Lega nastoupil. Pracuje pro produktové řady Technic a Star Wars, kde se stará o to, jak rozdělit díly v krabici, aby se nezasekávaly a nevyboulovaly, aby neposlušné kostky neporušovaly obal. Šárka zase pracovala jako kvalitářka, ale je teď na mateřské, a navíc se její oddělení přesunulo do Kladna.
Do Kladna?
Tam je největší fabrika Lega na světě. Ulice, na které stojí, se jmenuje Billundská podle města, kde Lego vzniklo a kde dodnes sídlí. Právě z Kladna přicházejí do dánské centrály Čechoslováci, kteří dovednostmi a znalostmi převyšovali ostatní – v Česku je jen výroba a balení, zatímco tady v Billundu sídlí vývoj a mozek firmy.
Jak vlastně vypadá váš život v Dánsku?
Moc volného času nemám. Pracuju sice standardních osm hodin s pauzou na oběd, ale nadělávám si, abych mohl častěji a na delší dobu domů, do Sušice. Chodím několikrát týdně cvičit, běhám, občas pařím gamesy a často si pro zábavu doma po šichtě stavím z klasického Lega, ze stavebnice kočky dělám dinosaura a podobně. Před rokem a půl jsem se začal učit dánsky, ale jde to pomalu, nemám motivaci – oficiálním jazykem lega je angličtina, navíc tu většina lidí včetně pětapadesátiletých řidičů autobusu mluví výborně anglicky.
Pozná se, kdo z vás designérů je nejlepší?
Každý vynikáme v něčem jiném, každý máme své plusy a mínusy. A taky svůj stavitelský rukopis. U většiny modelů Lego Technic jsem schopný říct, kdo je navrhl – pozná se to podle konstrukce zevnitř, každý z nás ji zpevňuje trochu jinak. A každý máme své oblíbené díly a barvy. Z jednoho kolegy, který staví samé oranžové modely, už si malinko utahujeme.
