Většina práce je na hovno, říká známý profesor antropologie David Graeber
Jeden z vůbec nejznámějších antropologů současnosti, Američan David Graeber, přednáší na známé London School of Economics. Jeho knihy jsou populární po celém světě a patřil mezi vůdčí osobnosti hnutí Occupy Wall Street. Jeho názory na práci jsou obzvláště kontroverzní.
Web Prigl.cz s ním proto udělal rozhovor, neboť Graeber je i autorem textu „O fenoménu Práce na hovno“. Vybíráme z interview tři nejzajímavější odpovědi:
Většinu našich čtenářů bude zajímat vaše teorie Práce na hovno. Můžete ji stručně definovat?
Práce na hovno je každá, jejíž vykonavatel ve skrytu duše ví, že by vůbec neměla existovat.
Takže hovní kritérium je subjektivní?
Určitě nechci obcházet lidi a pak říct: „Následujících 27 povolání je na hovno.“ Sám zaměstnanec to vždycky bude vědět lépe než někdo zvenčí. Když jsem ten článek psal, byl to experiment, sám jsem nevěděl, kolik lidí to takhle cítí. Myslím si, že miliony lidí v práci trpí, ale nemohou o tom ani mluvit, protože jak můžete cítit byť špetku sebeúcty, pokud si přiznáte, že vaše zaměstnání by nemělo vůbec být? Takže jsem napsal ten text spíš jako dohad, a pokud někdy byla úvaha dokázaná reakcí na ní, tohle byl ten případ. Během dvou týdnů to bylo přeloženo do dvaceti jazyků, každý povídá: „Jo to je pravda, to jsem přesně já!“
Z čeho tahle demence, že se pořád musí pracovat bez ohledu na skutečné výsledky, vychází?
Na konci 19. století spolu s nástupem korporátního kapitalismu začala obří kampaň, která měla přesvědčit lidi, že hodnota nepochází z práce, ale z mysli podnikatelů. Jejich vize a ochota podstupovat riziko jsou tím, co produkuje hodnoty, a ostatní jsou jen roboti, kteří to vykonávají. Na druhou stranu ale potřebovali obhájit tuhle robotickou práci a tak říkali, že práce je morální sama o sobě, bez ohledu na to, co produkuje.
Celý rozhovor na webu Prigl.cz najdete ZDE.
