Alexandr Vondra: Na Rusy se musí přitvrdit
Není mnoho Čechů, kteří se tak dobře vyznají v americké zahraniční politice a dokážou předvídat, co můžeme od Washingtonu očekávat. Bývalý disident, ministr a místopředseda ODS Alexandr Vondra (53), jenž se od konce roku 2012 drží stranou nejvyšší politiky, v rozhovoru varuje před podceňováním Vladimira Putina a navrhuje vyslání jednotek NATO do pobaltských států a dalších zemí na východním okraji aliance.
Od začátku roku se hraje o nezávislost Ukrajiny. Jaký je český zájem na budoucnosti této země?
Životním zájmem České republiky je, aby Ukrajina zůstala celistvou a suverénní zemí. Její rozpad by měl ještě konfliktnější podobu. A znamenalo by to přiblížení Ruska k našim hranicím. Nejsem přitom rusofob. Je ale třeba stanovit hranici, za kterou se už nesmí zajít. Překvapuje mě, že po zkušenosti absolutní devastace během vlády komunismu se zase objevují slavjanofilské tendence a opěvování Ruska. Často přitom nejsme schopni dešifrovat ruskou propagandu, jež mnohdy nabývá až goebbelsovských rozměrů. Je to překvapivá zpráva o hluchosti české společnosti. Má cenu zvýšit hlas a bubnovat. Uvítal bych, kdyby Západ více uplatnil politiku síly. Měl by se zaručit za bezpečnost zemí, které se cítí krizí na Ukrajině ohrožené, tedy Polska, Rumunska, a hlavně pobaltských států.
Je tu ale ještě ekonomický pohled. Mám na mysli nářky podniků, jež vyvážejí do Ruska a doplácejí na sankce. Co na jejich argumenty říct?
Řešení vidím ve větší pomoci Ukrajině. Sankce jsou výraz a přiznání toho, že se nedokážeme dohodnout na něčem odvážnějším. Je to samozřejmě nepříjemnost, ale musíme být připraveni na ztráty. V absolutních číslech nebudou nijak tragické. Putin prostě chtěl zabrat Krym. Nesmírně mu to zvýšilo popularitu. Nemyslím si, že je v jeho plánu Ukrajinu vojensky napadnout. Dobře si uvědomuje, že by musel nést obrovské ekonomické náklady. Sází na to, že až přijde zima, znova se vyhrotí jednání o dodávkách ruského plynu a vyústí to do další destabilizace. V tomto ohledu bude velmi důležité, jak se Ukrajině podaří zimu přežít. Účinnost evropských sankcí vidím skepticky. Rusa bídou neporazíš. Rus rozumí jen síle.
Jak by měla taková politika síly konkrétně vypadat? Návrat ke strategii zadržování z dob studené války?
Je třeba rozmístit velký vojenský kontingent v Pobaltí, Polsku a Rumunsku. Pokud jde o samotnou Ukrajinu, spíše bych se soustředil na ekonomickou pomoc.
Nový Marshallův plán?
V kopírování historických modelů bych byl opatrný.
