Lumpové a beránci

Lumpové a beránci Zdroj: archiv

Političtí psychopati, sex a krach eura v novém románu ekonomů Šichtařové a Pikory

Andrea Holopová

Manželská dvojice ekonomů Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora vydává román Lumpové a beránci. Kniha je románem ze současnosti a je to detektivka ze světa financí. „Katastrofický scénář z románu je popisem toho, kam až současný politický a ekonomický vývoj může zajít,“ říká v rozhovoru pro Reflex.cz Markéta Šichtařová.

Román začíná nenápadně, jako by šlo jen o sarkastický popis stavu současného bankovnictví. Pak ale postupně dostávají události spád. Z mnoha postav, které se na začátku zdají pozitivní, se na konci knihy vyklubou lumpové, a naopak. Kniha má navíc velmi nečekaný konec. Je to sice příběh dvou hlavních hrdinů, ale stále zřetelněji při čtení vyplouvá na povrch, že je to spíše příběh o celkové morální krizi, ve které se dnešní Evropa nachází.

K tématu bankovnictví se opět vracíte. Proč?

Napsali jsme sice knížku Nahá pravda, ale ta byla spíše technicky popisná. Psali jsme v ní, že krizi nemůžeme léčit tak, že jí naordinujeme jako lék to, co ji způsobilo. Že problém zadlužení nemůžeme řešit dalšími dluhy. Knížka Lumpové a beránci jde ale ještě víc do hloubky. Nachází kořeny krize v psychologii lidí. Klademe si hlubší otázky: Copak jsou lidé tak blbí? Proč léčíme krizi tím, čím vznikla? Proč to lidem nedochází? Proč to velká část politiků dělá takto? A docházíme k tomu, že hlubší příčinou krize je psychologie lidí. Vidíme, jak strašně úzce je propojena politika a ekonomika na straně jedné a psychologie na straně druhé.

V knížce popisujete politiky v podstatě jako nějaké psychopaty. To jsme na tom skutečně tak špatně?

Už jen když s politiky mluvíte, s hrůzou si uvědomujete, že většina z nich jsou doslova psychopati. Vysoká funkce ve spojení s mocí ovládat, láká určitý typ lidí. Do vysokých funkcí, včetně významných mezinárodních organizací jako je Mezinárodní měnový fond, se dostávají psychopati, nebo lidé, kteří mají k psychopatii blízko. Jsou předurčeni k tomu mít chuť manipulovat davy – právě proto o tyhle funkce usilují. Čím větší má politik rozpočet, tím větší má moc. Vrcholní politici v EU nikdy neřeknou „nechme Řecko zbankrotovat“. Tím by se jim zmenšilo území, o kterém rozhodují.

Dnes ale politici Evropské unie mluví o tom, že krize eurozóny je zažehnána, ne?

Ta krize se od roku 2008 stále vleče a rozhodně nebyla vyřešena. Je jenom zamaskovaná a existuje značné riziko, že znovu vzplane. Zatím se zdá, že naše ekonomika opět roste, ale je to růst na anabolikách, protože Evropská centrální banka jen tiskne peníze.

Jak se to projevuje ve vaší knize?

V románu jsou dva hlavní hrdinové, kteří postupně objevují korupční chování politiků a bankéřů, zjišťují, že lidé kolem nich jsou závislí na moci, na drogách, na práškách. Pak v takovém podhoubí stačí jedna malá jiskra, aby zažehla požár a spustila ještě horší krizi, než jaká zde byla v roce 2008. Lidé ve vedení EU a evropské banky jsou bezradní. Kriminální zápletka je svou podstatou okopírovaná ze života. Každá postava má reálný základ, jen je změněno jméno nebo národnost.

Reálná je i příhoda placení v bitcoinech kvůli daním?

My jsme se opravdu setkali s tím, že někdo někomu chtěl zaplatit v bitcoinech, aby to nemusel danit.

Pro jaké publikum je knížka určena?

Někdo to může vnímat jen jako detektivku ze světa financí, někdo třeba jako euroskeptický příběh. Člověk, který nad tím chce hloubat o něco víc, v tom může vidět psychologické drama postav, které nejprve žijí jako běžná součást společnosti a náhle se utrhnou ze řetězu – podobně jako ve filmu Volný pád. Kdo chce ještě víc hloubat, najde mezi řádky i poselství, že všechno je jiné, než se zdá, že žijeme v jakémsi matrixu, kde jsme ovládáni vrstvou psychopatů, a že svět je ve skutečnosti velmi křehký. Popisujeme, co by se stalo, kdyby banky začaly bankrotovat a lidé si nemohli vybrat peníze z bankomatů. To svoje si tedy v knížce najde mnoho odlišných čtenářů.

Popisujete opravdu jen fikci, nebo se to může skutečně odehrát?

Neříkáme tím, že se to stane. Kniha je o tom, co by se mohlo stát, a není to nereálné. Je to skutečně jeden z možných scénářů, které mohou nastat.

Píšete jako spoluautoři opravdu společně?

Ano, Vladimír Pikora dává dohromady analytické podklady, já to pak obvykle převedu do lidštější řeči. Píšeme takto i blogy. Snídáme, řešíme nějaké společenské téma, společně se nad něčím rozčílíme, a pak to dáme na papír. Naše texty prostě vždycky píšeme spolu.

Píšete společně i ty pasáže o sexu?

Ano, tak v tom byl přiznám trošku problém... Musela jsem Pikoru krotit. Jenomže on zase tvrdí, že údajně musel krotit mě, což je pochopitelně nesmysl! Tak si vyberte.

Ale původně se kniha jmenovala jinak. Proč jste změnili název?

Knížka se původně měla jmenovat Domino, ale pak jsme si čím dál víc uvědomovali, že je to hlavně o manipulaci a o tom, že charaktery nejsou černobílé. Proto Lumpové a beránci. A věřte, že i ti největší grázlové v knížce jsou ze světa reality. Hlavní hrdinové nakonec zjišťují, že žádný stát jim nepomůže. Že se musí spolehnout jen sami na sebe. A ačkoliv to tak nejprve nevypadá, konec je optimistický a nabízí mezi řádky velkou dávku naděje.