Ženy by neměly být povinně odváděny do armády, říká europoslanec Štětina

Donedávna jste byl českým senátorem. Proč jste dal přednost Evropskému parlamentu?

Dělám v Evropském parlamentu totéž, co jsem dělal v Senátu. Zabývám se bezpečností a brannou politikou. Mým nástrojem je i parlamentní diplomacie. V době nových nástupů extrémních ideologií jako neonacismus, komunismus, radikální islamismus je Evropa včetně naší země mnohem ohroženější než před deseti, dvaceti lety. Europarlament k tomu poskytuje mnohem víc možností než ten náš.

Ale třeba na náš branný zákon nemá EU pražádný vliv. Co si například myslíte o chystané novele tohoto zákona, podle které by mohla vláda odvádět do armády lidi bez rozdílu pohlaví?

Válka je maskulinní záležitost. Chlapi k ní mají někdy takřka milostný vztah. Dokážou mluvit o veselém vojáckém životě. Je to mužský život. Žádný veselý vojácký život pro ženy neexistuje, je to hloupý chlapský zvyk. A proto si myslím, že by ženy neměly být do armády odváděny, pokud v ní chtějí pracovat, musí to být pouze na základě dobrovolnosti. Vůbec si myslím, že potřebujeme dobrou a profesionální armádu. 

A co říkáte jako bývalý senátor na senátní návrh omezováni prodeje o svátcích?

Kdybych byl ještě senátorem, hlasoval bych proti. Nejsem anarchista a chápu nutnost státních zákonných regulací. Dokonce jsem si v Senátu říkal, že jako zákonodárce patřím k největším porušovačům svobody. Při každém hlasování poruší člen parlamentu něčí svobodu, něčí zájem, něčí názor napadá. Hlasuju-li pro zákon, že se bude jezdit vpravo, jsem proti těm, co by chtěli jezdit vlevo. Zákonné regulace jsou dvousečnou zbraní. Týká se to i návrhu zákona o omezení prodejní doby. V tomto konkrétním případě legislativní zákaz omezuje svobodu podnikatelského rozhodování i zájem těch zaměstnanců, kteří z různých důvodů dávají přednost víkendovým službám. Předkladatelé zákona používají argument, že zákonem bojují proti konzumnímu způsobu života, mluví o rodinné soudržnosti a spiritualitě. Zapomínají, že uctívání zlatého spotřebitelského telete je třeba popírat výchovou, příkladem, podporou společenských i rodinných aktivit, mediálním působením. Prostě řečeno: Člověka do kostela nedostaneš, když mu zakážeš hospodu.

Říkáte, že proti způsobu života se nemá bojovat zákonem, ale osvětou. Neplatilo by to tedy stejně tak, pokud jde o zákazy heren nebo kouření v restauracích?

Zažil jsem v životě jen jednu prohibici, a to bylo tehdy, když se Michail Gorbačov snažil bojovat v Sovětském svazu s alkoholismem. Dopadlo to tristně, jako při každém pokusu alkohol omezit. Totéž se týká heren a koneckonců i prodejní doby. 

Když vás tak poslouchám, kam se vlastně ideově řadíte?

Neřadím se. A nezkoumám svou příslušnost. Základem je pro mne životní zkušenost, dlouhými lety získané sociální cítění, pochopení pro slabší, odpor k nadřazenosti a neskromnosti, obdiv k lidské pracovitosti. Můj táta byl předválečný komunista, moje maminka byla Čechoameričanka z buržoazní rodiny, která měla odpor ke komunistům. Táta chtěl spravedlnost pro všechny, máma pro každého člověka zvlášť. Pravdu měla ale máma.

Říkáte, že nemáte ideologii a vycházíte jen z životní zkušenosti. Přeci ale nehlasujete jen podle toho, co a jak jste nějak zažil. Nedokážete opravdu říct, z jaké filosofie vycházíte?

Opakuji, že moji ideologií je moje životní zkušenost. Pokud mě chcete zařadit do nějakého pravolevého spektra, jsem spíš konzervativec než liberál.

Když jste spíše konzervativec, jak hodnotíte vystupování ruské skupiny Pussy Riot? Ta mnoho konzervativců pobuřuje kvůli jejich akcím v chrámech.

Ruská společnost je nemocná mimo jiné i tím, že nedokáže opustit desetiletí zakořeněná schémata. Pussy Riot taková schémata nabouraly. Ukázaly, že vládce není neomylný a nedotknutelný. Zvolili k tomu i cestu výtržností a měly by být za ní potrestány jako za přestupek. Strčit je ale za mříže je jen důsledkem dalšího zažitého ruského schématu. Fandím jim.

Jaký je váš názor na svazky gayů?

Máte-li na mysli svazky neoficiální, myslím si, že homosexuálové mají právo žít spolu na hromádce. Pokud máte na mysli svazky oficiální ve formě sňatku, nevidím důvodu, proč by takový svazek nemohl stát úředně požehnat.