Kanadský kriminální psycholog Hare: Kdybych nestudoval psychopaty ve vězení, zkoumal bych je na burze
Sérioví vrazi, teroristé, drogoví dealeři. Sexuální predátoři, podvodníci z Wall Street a leckdy i vysocí manažeři. A naši šéfové. Ti všichni často naplňují diagnózu psychopat – je jím přibližně každý stý z nás.
Nestor oboru psychopatologie, kanadský kriminální psycholog ROBERT D. HARE (81), zasvětil zkoumání těchto společensky nebezpečných, obtížně odhalitelných, stěží diagnostikovatelných a nesnadno léčitelných jedinců celý svůj profesní život; v češtině mu ostatně nedávno vyšly dvě populárně naučné publikace právě o psychopatech. Rozhovor o tom, jak rozpoznat psychopata a jak před ním ochránit sebe a své blízké, najdete v Reflexu č. 5/2016, který vychází už zítra.
Jak poznat psychopata?
Většinou je nepoznáme, v tom je ten fór. Nemají na čele znaménko, podle kterého je identifikujete – opravdu si je musí vzít do parády psycholog nebo psychiatr a diagnostikovat je. K tomu se používá nástroj zvaný Psychopathy Checklist(seznam psychopatických rysů; pozn. K. K.) nebo krátce PCL; vyvinul jsem ho před čtyřiceti lety a od té doby mnohokrát revidoval. Expert s potenciálním psychopatem dlouho hovoří na jasně daná témata a také má k dispozici pacientovy zdravotní záznamy a různé posudky. Získané informace pak srovnává s PCL.
Jaké jsou základní rysy psychopatie? Výraz psychopat se podobně jako další termíny z psychiatrie často zneužívá – prakticky nikdo z těch, kterým nadáváme do idiotů nebo dementů, definici pojmu nesplňuje…
Psychopati jsou narušené osobnosti s asociálním životním stylem. Nelze na ně nahlížet jako na chudáky pacienty; jsou to zločinní lidé, kteří vám bez mrknutí oka zničí život, kteří lžou, kradou, podvádějí nebo zabíjejí s podobnou lehkostí, s jakou si my ostatní čistíme zuby. Jsou povrchní, sebestřední, emočně zcela ploší. Naprosto nedokáží respektovat ostatní lidi, připustit si vinu, vcítit se do své oběti nebo si vyčítat své odporné činy. Jsou impulzivní, neuvěřitelně nezodpovědní a nedokáží se ovládat, vzrušuje je páchání zla a jejich deviace se projevují už od raného věku. Bohužel se dokáží v terénu dobře maskovat – ve společnosti jsou okouzlující a skvěle se s nimi povídá, ačkoli, pravda, mohou být při bližším ohledání poněkud agresivní. A jsou to skvělí manipulátoři. Po jednom dvou setkání s psychopatem můžete dojít k pocitu, že jde o úžasného člověka.
Když si jdeme koupit nové auto nebo televizi, studujeme recenze oněch produktů na internetu, procházíme diskusní fóra s osobními zkušenostmi dalších konzumentů a jsme zatraceně opatrní, vybíráme si, zvažujeme. Setkáme-li se však s neznámým člověkem, opatrní naopak nejsme vůbec – uděláme si na dotyčného názor v úvodních deseti nebo patnácti vteřinách. A tenhle názor je posléze velmi těžké změnit, i když vám něco nebo někdo říká, že tady rozhodně cosi není v pořádku. Potom občas zjistíte, že na vás daný člověk pohlíží jako na potravu, že z vás takovým nebo onakým způsobem tyje. Že si vás k sobě přitáhl, aby vás vysál. A že vězíte hluboko v problému.
Jaké je zhruba procento psychopatů ve společnosti?
To záleží na tom, jak psychopatii definujete, což je odjakživa docela problém. V PCL-R, revidované verzi naší diagnostické příručky a nástroje, je škála od nuly do čtyřiceti bodů a jako práh, od nějž je daná osobnost velmi pravděpodobně psychopatická, se typicky používá třicítka. Jenže s psychopatií se to má jako s krevním tlakem – vysoký krevní tlak začíná na 140/90, ale mnozí tvrdí, že je kritických a škodlivých už 130/80… Odhaduju, že před dvaceti lety by třicítky, tedy hranice psychopatie, dosáhlo nebo ji překročilo necelé jedno procento populace. Ale pozor – ta diagnóza automaticky neznamená, že psychopatický jedinec bude škodit společnosti a páchat trestné činy. Bude však s největší pravděpodobností deptat své blízké a testovat hranice společenských norem a zákonů.
Ve své knize Hadi v oblecích ovšem tvrdíte, že mezi vrcholnými manažery, hvězdami obchodního světa, může být zmíněný podíl psychopatů až čtyřikrát vyšší, že kritéria psychopatie ve vašem vzorku splňoval každý pětadvacátý.
Víme, že je přitahuje prostředí, kde je akce, kde jsou peníze a příležitosti. Kdybych nestudoval psychopaty ve vězení, zkoumal bych je na burze. Když se podíváte na dnešní ekonomické magazíny, jedním z horkých témat posledních let v nich je psychopatický šéf. Spoluautor Hadů v oblecích, Paul Babiak, dlouhá léta působil jako psycholog v oblasti takzvaných lidských zdrojů a byl různými firmami dotazován, kdo má potenciál dostat se díky svým schopnostem mezi vrcholné manažery. Sbíral o takových kandidátech všechny možné informace, včetně skóre, jakého dosáhli v PCL-R. Což předtím nikdo nedělal – je to časově náročné, potřebujete od dané osoby svolení a sami musíte mít patřičnou expertizu, trénink. On tímhle vším disponoval, takže se mu v počítači nahromadila tvrdá, empirická data nějakých tří set lidí z byznysu.
Žen a mužů, co měli skóre v PCL-R 30 a vyšší, byla necelá čtyři procenta. Čím vyšší skóre, tím atraktivnější a charismatičtější se psychopati s kravatou jevili svému okolí a tím pozitivnější byl dojem ostatních lidí z nich. Na druhou stranu jejich pracovní výsledky klesaly na takovou úroveň, že měli být po právu vyhozeni. Jenže oni nejen že byli dál zaměstnaní, dokonce docházelo k jejich povýšení! Protože dokázali získat ostatní, aby za ně dělali jejich práci, což jejich zaměstnavatelům jistě nijak nepomohlo.
Pokračování rozhovoru najdete v Reflexu č. 5/2016, který vychází zítra, ve čtvrtek 4. 2.
