Vladimir 518: Nas*anej track nestačí. Zeman rozpoutal směšný a ubohý boj
Vladimir 518 (37) vzešel z poměrně radikálního prostředí legendárního pražského squatu Ladronka. Jakkoli se jeho tvorba politice nevyhýbá, není vyloženě politickým umělcem typu Davida Kollera. O to překvapivější bylo, když jeho label BigBoss nyní vydal prohlášení, ve kterém se vymezuje vůči populismu a tvrdí, že hysterie kolem uprchlické krize je z větší části vytvořena médii. V prohlášení je jmenovitě uveden prezident Zeman jako ten, proti komu se hudebníci vymezují.
Jak to, že hudebníci věnující se hip hopu, přirozeně politickému hudebnímu směru, se najednou projevují politickými prohlášeními, která dnes vydává nějaká skupina umělců alespoň jednou týdně? Znamená to, že rap jako takový vyměkl?
Nevím, zda vyměkl, ale mám dojem, že tím, jak se radikalizuje společnost, je potřeba reagovat jinou formou. Alespoň to byl náš koncept. Jasně, mohli jsme natočit nasranej track, ale nakonec jsme si říkali, že je třeba udělat něco jiného. Něco, co se dostane mimo hranice komunity. Naše prohlášení skutečně následně rezonovalo a mělo slušný ohlas. Podle nás daleko větší, než kdybychom téma zpracovali hudebně. My si toho v naší hudbě můžeme nažvanit, kolik chceme, ale většina z toho zůstane u našich fans a dál se nedostane. Chtěli jsme, aby tohle vyšlo z ghetta ven. A proto jsme chtěli sepsat vlastně uměřený text, který nebude emoce dál jitřit, ale bude situaci naopak vracet na zem – aby lidé nešíleli a nenásledovali radikální a jednoduché řešení, ale aby se vedla nějaká sofistikovaná diskuse, že každý týden jsme spolu několik hodin zavření v autě a neustále se bavíme o všem, co nás zajímá. V poslední době samozřejmě dost i o situaci ve společnosti. Prohlášení nám paradoxně pomohlo v jedné věci – sami za sebe jsme jasně definovali, jaký je náš názor, a tím jsme vystoupili z řady umělců, kteří ze strachu radši mlčí.
Je složité se dneska politicky „odkopat“ pro někoho, kdo je závislý na přízni fanoušků? Koneckonců můžete přijít jak o fans, tak o koncerty, podporu a podobně…
Každé podobné prohlášení v sobě má kus sociálního rizika. Jsme ale, myslím, názorově celkem konzistentní, a když posloucháš naše texty, jasně pochopíš, kde stojíme. Bylo pro nás vždycky dost složitý projevit názor nějak tak, aby to pro nás samotné mělo smysl. Chtěli jsme odstranit zábavu a nechat pouze základní informace, samotné sdělení.
Takže myslíš, že hiphopové publikum pochopí text o keckách, ale ne o politice?
Ne, tak to nemyslím. Pokud ale chceš opravdu vykřiknout něco, čeho si ostatní všimnou, je optimální ve správnou chvíli změnit formální slovník. Rapovej video-klip by od nás asi každý čekal. Manifest ne.
To dává smysl. Jaká byla reakce?
První náraz máš od fanoušků. Byli jsme připravení, že to vzbudí kontroverze, a sami pro sebe si řekli, že pokud má někdo s tím textem problém, můžeme si dovolit o něj jako o fanouška přijít. Není tam žádná ideologie, není tam žádná nadstavba, žádné „s tímhle proti tamhletomu“. Jsou to naprosto obecné humanistické teze, základní lidská rovina. A pokud někdo má problém nás akceptovat, my máme problém akceptovat jeho. Takže ano, je jasné, že jsme nějaké lidi nasrali.
Měli jste hodně negativních reakcí?
Určitě. Zlých reakcí bylo fakt hodně. Takové ty nesmysly, že si máme svoje básničky jít rýmovat do Arábie, kde nám budou šukat naše ženy, že nechápeme, že začala invaze, že jsme blbí sluníčkáři… Prostě tradiční, ne moc originální a hysterická nenávist. Zajímavá byla ale druhá reakce. Ta byla něco jako „jsi můj oblíbený interpret, ale nemluv o politice, neměl by ses k ní vyjadřovat a ovlivňovat lidi“. Fakt bizarní. Ukazuje to, že jednak lidi nevědí nic o tom, jak vznikl rap, jednak nechápou, jak funguje společnost, v níž přece každý někoho ovlivňuje a je ovlivňován zároveň. Každý z nás má právo mluvit, o čem momentálně uzná za vhodné. Věc druhá ovšem je, jestli ho někdo bude poslouchat.
Jediné jméno, jež v manifestu padne, je jméno prezidenta.
Souboj, který vyvolal mezi nejasně specifikovanou skupinou lidí nazývaných pražskou kavárnou, do níž se mimo jiné tedy asi musím taky počítat, a jeho voliči, je směšný a ubohý. Je to jedno z mnoha zklamání, které nám prezident za své volební období nadělil. Zeman ve společnosti podporuje to nízké, místo aby národ vedl a někam povznášel. Mnoho generací před námi bojovalo s vidinou toho, aby jejich děti měly vlastní stát, vlastní jazyk, svobodu slova, pohybu, vyznání a tak dále. Bylo by dobré si uvědomit, že my jsme ty děti, pro které byly všechny ty boje podstoupeny. Místo vděku a velkorysosti pletichaříme, všechno, co jsem zmínil, bereme jako naprostou samozřejmost a jsme frustrovaní, že někde se mají o něco líp a že by se z toho našeho mohl někdo ještě přiživovat.
Celý rozhovor s Vladimirem 518 najdete v novém čísle Reflexu, které vychází ve čtvrtek 10. března.
