Monika Žídková: Holka z šoubyznysu starostkou
Bývalá Miss České republiky, Miss Europe (1995) a dnes starostka sedmitisícových Kravař Monika Žídková-Brzesková (38) má na čele stigma holky ze šoubyznysu. Jak se jí s tím dělá politika, proč se označuje za velkou konzervu a z jakého důvodu chodí několikrát týdně do kostela?
Pomáhá vám titul Miss v politice?
Moc ne. Lidi totiž musíte neustále přesvědčovat, že to se starostováním myslíte opravdu vážně, že jste připraveni vést sedmitisícové město a na radnici nejdete jen sedět, mlčet a hájit něčí byznysové zájmy.
Nejdříve jsem musela přesvědčit 89 zaměstnanců úřadu. Nemůžete je nechat v tom, že já něco nevím a netuším, takže se pořád na něco ptáte a hodně věcí si musíte nastudovat. Výhodou bylo, že všechny technické věci s řízením radnice jsem měla zažité, protože jsem už předtím osm let seděla v zastupitelstvu.
Co tam mladou holku přivedlo?
Moje úvaha byla: žiju a budu žít v tomto městě, které mám ráda, takže chci o něm vědět daleko víc a mít možnost něco ovlivnit.
Kdy je stigma „bývalé Miss“ naopak výhoda?
V době „missího“ života člověk nasbíral řadu kontaktů. Nejsem no name, takže si můžu domluvit pracovní schůzku prakticky s kýmkoli a vím, že na termín nebudu dlouho čekat.
Co vás na radnici nejvíce překvapilo?
Jak některé věci jdou hrozně pomalu. Úřednický svět je neskutečně zdlouhavý. Když to srovnám s prací v soukromém sektoru, kde do týdne máte zpětnou reakci… Tady čekáte měsíc, dva. Politika je běh na dlouhou trať.
Pomohlo by, kdyby starosta měl silnější postavení?
Stoprocentně. Starosta v českém systému ručí za všechny věci, podepisuje všechny dokumenty, ale je jenom jedním z městské rady. Odpovědnost je obrovská, vy stojíte v první linii a nemáte sílu rychle rozhodnout. Pozice starosty by měla být rozhodně posílena podobně jako v Polsku a na Slovensku.
Pro mnoho lidí jste symbolem hlučínské oblasti, které se říká Prajzská. Co pro vás tento region znamená?
Prajzská je zvláštní oblast, jež historicky migrovala mezi Rakouským císařstvím, Pruskem, sjednoceným Německem, Československem, třetí říší, socialistickým Československem a polistopadovou republikou. Lidem tu měnili pasy i národnosti, ale oni pořád bydleli na jednom místě, což je hodně ovlivnilo.
Celý rozhovor najdete v novém čísle časopisu Reflex, který je v prodeji ode dneška, 10 března.
Více na http://www.reflex.cz/clanek/ctete-v-tistenem-reflexu/69928/vyvojarky-programatorky-ajtacky-existuji-vubec-nebo-je-to-mytus.html?utm_source=reflex.cz&utm_medium=copy
