Ve věku 79 let včera odešel filmový režisér a velká duše Jan Němec

Kdy vás napadlo jít vrátit vyznamenání na Hrad?

Původně jsem si myslel, že zpráva o tom, že Robert Sedláček a Filip Renč mají být vyznamenáni, je dobrým vtipem či recesí jako z České sody nebo Pečeného sněhuláka, ale když jsem se koukal 28. října na přímý přenos, humor mě přešel a vypěnil jsem. Nic nenaděláme s tím, že každý prezident si může vyznamenat, koho chce a kdy chce, ale 28. říjen je státním svátkem při příležitosti vzniku republiky, tedy oslavou naší státnosti. Za ta léta, co jsou státní vyznamenání udělována, za všech těch prezidentů, byla rozhodně některá ocenění sporná, ale vždy šlo o vyznamenání za činnost profesní nebo osobní. Avšak tito dva pánové, jež znám a filmařsky je respektuji, řád nemohli dostat za své mistrovství, protože k němu ještě nedozráli. Zda tomu tak jednou bude, se uvidí, ale dostali je jednoznačně a průzračně za volební servis jednomu politikovi, kterému pomohli dostat se do prezidentského úřadu. Pan prezident je klidně mohl jmenovat velvyslanci například v Libérii nebo mluvčími Hradu, ale řád neměl použít jako odměnu. Neustále zdůrazňuji, a hodně lidí to nechce pochopit, že mi šlo o poukázání na věc principu, zneužití moci ústavního činitele. Za nehoráznost navíc považuji, že za tento servis dostali státní vyznamenání vedle umučeného faráře nebo pana Wintona. Ostatně honorář za svou práci oba určitě už dostali. Pan Renč pro Zemana natočil volební klip, profesionálně skvělý, za který by se nemusel stydět ani americký prezident. To u pana Sedláčka, jejž považuji za velice chytrého, nadaného a šikovného člověka, nechápu, proč Zemanovi skočil na lep. Každému standardně smýšlejícímu člověku totiž muselo být jasné, že pan Zeman neodešel na Vysočinu objímat stromy, ale že si chystá půdu pro návrat k politické kariéře, že tím prezidentem jednou chce být!

Odevzdání řádu jste pojal jako happening?

Zachoval jsem se trochu jako chytrá horákyně, řádu jsem se chtěl vzdát, ale zároveň jsem si říkal, že se jej nebudu vzdávat navždy, vždyť mi ho dal Václav Havel, takže jsem vlastně použil prezidentskou kancelář jako jistou zastavárnu. Snad ten řád nikam nezahodí.

Ale pan prezident Zeman se vyjádřil, že vám řád už nikdo nevrátí.

Řekl bych, že jde o zajímavou právnickou otázku, na kterou určitě existuje nějaký protokol nebo právní regule. Já totiž doufám, že až bude jiný hradní pán, přijdu si jej vyzvednout, a pokud tady už nebudu, vyřídí to moje manželka nebo dcera. Šlo mi přece o upozornění na začátek nějaké divné, putinovské vlády. Myslím, že jsem dosáhl svého, protože otázka zne­užívání prezidentského úřadu přišla řádně na přetřes.

Jako byste svou akcí navazoval na váš film z roku 1966 O slavnosti a hostech.

Aniž jsem to věděl, přišli jsme na Hrad dost nevhod, akorát tam ve tři odpoledne začínala velká party pro 200 členů diplomatického sboru, všude bylo zaparkováno ohromné množství audin a mercedesů s vlaječkami – a do toho jim tam přijde jeden host, který jim vše pokazí, stejně jako jim to ve filmu O slavnosti a hostech pokazil host, jenž si dovolil odejít. Asi proto tam mě i několik přítomných novinářů nechali čekat přibližně hodinu v jakési monitorovací místnosti, bez židle, vodu nám nenabídli, člen ochranky neustále někam telefonoval, ale nikdo nepřicházel. My se jim tam rozhodně nehodili, přitom jsem tam přišel jen do podatelny, abych odevzdal předmět a dostal potvrzení.

Hodně se mluví o tom, že kdyby si dovolil prezident v některé ze standardních západních demokracií podobné skutky jako Miloš Zeman, byl by po tlaku médií a veřejnosti nucen odstoupit…

Víte, nejsem politik, ale rozhodně mi vadilo, že pan Zeman odjel na „dovolenou“ na Rhodos na setkání pořádané Vladimirem Jakuninem, důstojníkem KGB, což byla opravdu zločinecká organizace. Jakunin byl jedním z jejích vůdců a pan Putin byl pouze malým rozvědčíkem. Takže jet tam a tvrdit, že Ukrajina je jen nějaká „chřipka“, to považuji za nehorázné. Všichni víme, co okupace Československa Sovětským svazem znamenala. A nyní se tvářit, že vůbec nevadí, že hlava našeho státu neprotestuje proti anexi Krymu nebo dnešnímu dění v Hongkongu a že to přímo nebo nepřímo podporuje, je hrozné. Jako bychom někde cestou potratili paměť. Na sítě mi přišlo tisíce reakcí, kde lidé často říkají, že „starý pán“ si řekl, že urazí prezidenta! Zjednodušuji, ale bohužel z toho vychází, že lidem je úplně jedno, co se děje na Ukrajině nebo v Číně.

Co od vás můžeme čekat jako od režiséra?

Především bych chtěl udělat celovečerní film Vlk z Královských Vinohrad, inspirovaný povídkami, které kdysi vycházely v mém domovském časopise Reflex v době, kdy jsem byl po jistou dobu členem redakční rady. Jde vlastně o příběhy tak trochu vychytralého režiséra, jenž za ta léta zažil místa a situace, do nichž se normálně dostat nemůžete. A díky bohu všechny ty situace přežije, i tu moc. Jak mi vždycky Miloš Forman, který je opačnou povahou, říkal: „Honzo, jak to děláš, vždyť ty vždycky jdeš do přímého styku s mocí politickou nebo finanční! První týden někoho vytočíš, pak se divíš, že to odskáčeš…“ Takže já bych příští rok strašně rád natočil film, kde budu míchat dokumenty s mystifikací. Začíná v Cannes, Francouzi tehdy v soutěži neměli dobrý film, to my hned snímky tři, a aby Češi nezabodovali, rozhodli se festival zničit. Film pak končí na festivalu karlovarském, kde já, Menzel a Forman dostáváme Křišťálové glóby. Forman tam přijede – jak jinak – na bicyklu, v šortkách a zpocený přebírá cenu. Menzel tam spráská rákoskou producenta Sirotka. To já všechny budu obtěžovat s kamerou s rybím okem v rockerských brýlích. A tleskající prezidenti, protože ve Varech vždycky byli přítomni jak Havel, tak i Klaus. A hádali se, kdo z nich bude v přímém přenosu. Tentokrát bude v hlavní lóži sedět Miloš Zeman. Už jsem si našel pro jeho roli dvojníka.

Jan Němec  zemřel v pátek 18. března jen dva dny před posledním natáčecím dnem filmu Vlk z Královských Vinohrad, kde ho hraje Jiří Mádl.