Zdeněk Svěrák: O uvážlivém Sobotkovi i evropské sebevraždě
Vešel vzpřímeně, energicky, s velkým deštníkem v ruce. Celá Kavárna Slavia ztichla. Hned, beze slov, bylo jasné, že za pár dní čerstvý osmdesátník ZDENĚK SVĚRÁK na bilancování ještě nemá. Ani myšlenky, ani chuť. Hlavně ani čas. A možná na ně taky není doba... Tak vznikl vzpomínkový rozhovor bez vzpomínání.
Rozumějte: hraje obden v Divadle Járy Cimrmana, šestnáct představení měsíčně, v patnácti různých titulech, sám odřídí i všechny divadelní zájezdy po republice. Každý den napíše jednu stránku nové povídky nebo složí jeden verš nové písničky pro děti. Nebo obojí. Už dvaadvacátým rokem aktivně pracuje v Centru Paraple, které spoluzaložil, pro lidi s poškozením míchy. Připravuje se na letošní natáčení filmu Po strništi bos, plánuje, že se kvůli roli trochu oholí a taky vousy si nechá obarvit... A tak dále.
Máte před oslavou osmdesátin, Divadlo Járy Cimrmana slaví letos padesát let, se synem Janem Svěrákem spolupracujete přesně čtvrt století. Na co jsme zapomněli?
Budeme mít brzy padesát let spolupráce s Jaroslavem Uhlířem. To půjdeme na pivo. Víte, co jsem se nedávno dozvěděl o pivu zajímavého?
Víte, že teď zníte jako učitel obecné školy?
Je to možné. Kantorská povaha se pozná podle toho, že když se něco dozvíte, nemyslím nějaký drb, ale třeba se vám projasní nějaká otázka, máte potřebu ji vysvětlit jiným. A to já mám. No a tuhle jsem se v plzeňském pivovaru dozvěděl, jaký je rozdíl mezi pivem ze sudu a pivem z tanku. A okamžitě jsem to musel v divadle každému vytroubit.
Tak sem s tím.
Pivu škodí vzduch. A když se sud vyprazdňuje, musí se doplňovat vzduchem, aby trubky měly tlak. Tím se pivo trošku poškozuje. Kdežto v tanku, na rozdíl od sudu, je nepropustný sterilní vak, do kterého se nepasterizované pivo narve. A když ho ubývá, prostor mezi vakem a stěnou tanku se doplňuje tak, že se vzduchem nepřijde do styku. Takže je kvalitnější. Teď jste další, komu jsem to musel vysvětlit. Furt jsem chodil kolem reklam – pivo z tanku, pivo z tanku –, jako by to bylo bůhvíco! Tak jsem se konečně dozvěděl, co je na něm zvláštního.
Co je zvláštního na současné Evropě?
To mi nedělejte. To bych vysvětlit neuměl. Je v krizi. A jednoduché řešení neexistuje. Uprchlíci se valí vlna za vlnou. Nevím, co s tím, pere se ve mně, že jsou mezi nimi matky s dětmi, a zároveň, že Evropa páchá sebevraždu, harakiri. Nedávno jsem přečetl knihu Nialla Fergusona Civilizace – Západ a zbytek světa, takové zamyšlení nad tím, proč se západní civilizace stala na dlouhý čas vůdčí nad ostatními civilizacemi, které vévodily před ní. A tam jsem se dozvěděl, že tu dominanci už dávno ztrácíme, že nás asijští a další tygři dohnali, že možná končíme. Ale ten konec nebude asi náhlý. Já to určitě doklepu. Vy, to nevím.
A doklepal byste to spíš s uprchlíky, nebo bez nich?
Bojím se, že civilizace vyznávající tak různé hodnoty se nedají smíchat, aby nevznikla třaskavá směs. Snad mi to našeptává pud sebezáchovy. Nechtěl bych být dnes premiérem. Myslím si, že náš předseda vlády je dobrý a uvážlivý člověk. V téhle těžké situaci a pod palbou populistických útoků tamhle z Hradu dělá, co může. Je to politik, jenž ví, že je ohrožena Evropská unie, nepodceňuje to. Je to výdobytek, kterého si lidé neváží. My vidíme snad jen to, že nám Evropská unie dává peníze, a ano, to je veliká pravda, spoustu silnic bychom bez ní neměli. Lidé si ale neuvědomují důležitost existence tohoto soustátí pro naši bezpečnost. A my jsme v tak velkém ohrožení! Putin se rozhodně netají tím, že chce obnovit panství, jež měl. Každý, kdo má všech pět pohromadě, by měl za hlavní cíl považovat snahu nerozbít celek, do kterého jsme se horko těžko dostali. Unie byla založena hlavně proto, aby nebyly války, jež vždycky začaly v Evropě. Stačí? Kritizovat ji za to, že není akceschopná, je v pořádku. Ale rozhodně ji musíme zachovat.
Víte, že měl údajně náš premiér nápad, že byste měl být osvícený průvodce „migrantských“ večerníčků?
To nevím. Proti internetu není obrany, tam už bylo věcí. Můj názor na sociální sítě je, že jsou asociální.
Celý rozhovor si přečtěte v novém čísle Reflexu, které vychází 24. března 2016.
