Expert na islamismus: Dobývání mečem je jen jeden aspekt džihádu
Bill Warner je autor bestsellerů o politickém islámu. Ponořil se do četby islámských textů – koránu, hadís (Mohamedův život) a sunny (Mohamedova rčení), zesumíroval si rčení a příkazy, hodil si je do počítače a vyšlo mu, že islám je náboženstvím jen z necelých 20 procent, z více než 80 procent politika. Tak mu vykrystalizoval „politický islám“, jemuž vyučuje s matematickou přesností.
Jak je to s těmi 80 a 20 procenty?
Islám je nejgeniálněji sestavený politický systém všech dob. Zahrnuje naprosto všechny aspekty lidského života – od jídla a pití přes osobní hygienu, oblékání a rodinné uspořádání, rytmus dne nastavený modlitbami, organizaci státu a obcí, podnikání, finance, války, mír, individuální život a lidské vztahy po vztah ke kafírům čili jinověrcům a bezvěrcům. A všech aspektů také používá ke svému šíření. Islám přitom není problém. Problém je západní svět, že islamizaci tak ochotně přijímá.
Proč vlastně?
Naši civilizaci dohání 1400 let starý dluh, jímž je zanedbání studia islámu, s výslednou dlouhotrvající ignorancí. Dokonce ani jezuité, kteří ve vzdělávání mysleli téměř na všechno, si islám neprostudovali. Na křesťanských seminářích se o islámu nic neučilo. Výsledek vidíme třeba i na ignoranci dnešního papeže. Ten dluh a propast ve vzdělání musíme splácet a islám začít studovat, podrobně, a vnímat jeho dvojakost, tedy oba jeho aspekty.
Což jsou?
Raný korán tolerantní, psaný v Mekce, kde Mohamed mírumilovným kázáním a přesvědčováním za 13 let získal 150 stoupenců, a korán pozdější, psaný v Medině, kde se z Mohameda stal válečník, diktátor a lupič – s mazanou 20% provizí z každé kořisti každého svého válečníka – a za několik let jako nejbohatší Arab islamizoval celou Arábii.
Proto máme takovou roztržku v západním chápání islámu. Dobromyslní liberální humanisté vnímají ten jeho raný aspekt, tu pozdní agresivitu pokládají za chybný výklad, s argumenty, že krutosti najdeme přece i v bibli. Podporují je v tom umírnění muslimové, neangažovaní v násilnostech koránem přikazovaných. Jak se může kultura pyšnící se svou racionalitou takhle nechat klamat?
Náš problém je neznalost islámského pravidla, že pozdější verše koránu jsou nadřazené ranějším nebo je ruší. A mezitím ti agresívní muslimové angažovaní v džihádu postupují podle těch pozdějších, totalitních. Oba mají pravdu. Korán obsahuje obojí. Ale vítězí tou agresivitou čili džihádem a postupným nastolováním zákonů šarí’a. Ti umírnění pak mohou být stejně perzekvovaní jako kafíři. Přesněji řečeno, mohou být za kafíry označeni.
A západní politici nám donekonečna citují tu mírumilovnost, zatímco džihád se na nás hrne tou agresivitou, kterou my díky politicky korektní cenzuře nevnímáme?
Ale pozor, džihád není jen násilný a agresívní. Dobývání mečem je jen jeden z jeho čtyř aspektů, ten nejviditelnější, proto nejméně nebezpečný.
Jaké jsou ty další tři?
Džihád slovní – propagace a dezinformace. Džihád kulturní – ovlivňování vzdělání a kultury. A džihád finanční – financování islámských projektů, finanční podpora ovlivnitelných politiků, ovládání prostřednictvím investic.
Tedy to, čemu se také říká „civilizační džihád“, probíhající jakoby v zákulisí. Ale není to pro ně coby válka moc pomalé?
My měříme čas hodinami, islám kalendářem. Islám na nic nespěchá, protože věří, že nakonec stejně zvítězí.
Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním vydání Reflexu, č. 17.
