Jiří Langmajer: Jak jsem v padesáti jel poprvé vlakem
Na uvítanou mává tramvajovým lístkem: „Já jsem jel sám vlakem! A sám jsem přesedl na tramvaj, sám jsem si koupil lístek! Jsem toho plnej!“ „Kdy jsi jel naposledy?“ ptám se. „No nikdy.“ Šťastně se rozhlédl po lidech na zastávce, ve kterých viděl tisíce nových přátel. „Radku, já jsem se bez auta dostal z Pyšel do Prahy na Národní. JSEM ZDE, ŽIVÝ A ZDRAVÝ!“ Ano, iniciační rituály jsou v různém věku různé. V padesáti mohou vypadat například takto.
Tak vyprávěj. Doprovázel tě někdo z vedení Českých drah?
Vůbec ne. Jel jsem úplně sám! Teda průvodčí se tvářil divně. S jedním chlapem jsme probrali koupání ve studené vodě.
Ve vlaku vždycky někoho potkáš, to je na něm dobrý.
Tady to mám mobilem nafocený. Adéla mi řekla, abych se vyfotil, až budu ve vagónu, aby měla jistotu, že tam jsem. Všechno mně vysvětlila, i to, že před Prahou mě čeká tunel, ať se neleknu.
Z jaké zastávky jsi jel?
… no, od nás se sjede takhle dolů… Kolovraty?… já ti nevím. A v Praze že se před nádražím mám dát doprava, až narazím na tramvaj, kde mi to údajně pojede v 17.05. Jelo. Až na tu Národní. Místo lístku jsem si měl aktivovat cosi v mobilu, ale bál jsem se, že to špatně namačkám. Tak jsem si ho vyměkle koupil v trafice.
Napsal jsi už Adéle, že jsi to zvládl?
Podívej, tady: Aduš, jsem na hlavním nádraží. Jestli zvládnu i tu tramvaj, bude to velký zlom v mém životě. Odepsala mi: TO VÍŠ, SEZÓNA 50!
Jak tráví padesátník své dny?
Konkrétně? Včera jsem točil u Brna dobový seriál Četníci z Luhačovic a večer měl představení v Počernicích. Zítra kostýmní zkouška na film, focení do časopisu, pak jdu se zádama a jedu do Brna znovu na natáčení.
Když budeš jezdit sem a tam po D1, tak s těma zádama snad ani nikam chodit nemusíš.
No ale co mám dělat? Ve čtvrtek točím od rána u Velké Bíteše, večer mám představení v Praze a po něm se zas do Brna vrátím, protože v pátek zase točím, pak se vracím do Prahy, v sobotu mám dvě představení a pak znovu na Moravu, protože v neděli točím.
Kolik máš představení do měsíce?
Kolem dvaceti. A od patnáctýho film s Jiřím Chlumským. Teď jsem se dozvěděl, že budem točit skoro denně od pěti ráno, protože Hynek Čermák má večer tolik představení, že by se to jinak nestihlo. A na to naváže několik měsíců natáčení další řady Labyrintu v Brně.
Jaké sny má chlap v padesáti?
Řeknu ti, že určitě ne herecký. Většina se týká přírody, vody, co bych ještě rád zažil, kam jel, s kým. Teď se těším, že pojedu s tátou na Korsiku, budeme dva týdny chodit po horách. Je mu sedmdesát, tak kolikrát se nám to ještě podaří? Když si na něj vzpomenu, začnu hned trénovat.
Má snad fyzičku lepší než ty?
To si piš. On nic jinýho nedělá – od čtyřiceti se zabývá v podstatě jenom svou kondicí. Ostatně to je pro mě taky trochu odstrašující, že bych se teď třeba měl zabývat už jenom sám sebou. Prostě chci mít možnost občas se na všechno vykašlat a odjet. Jenže ne s chlapama z Ostravy, ale s Adélou. A další, na čem mi záleží, jsou mý dcery – abych měl s oběma tak intenzívní vztah, jako mám. A aby si mě mohly vážit i přesto, že jsem opustil jejich mámu.
Cítí se Jiří Langmajer jako workoholik? Na co myslí při potápění? A kdy si začal budovat "chrám stáří"? Dočtete se v Reflexu č. 22, jež vyšlo ve čtvrtek 2. června.
