Politolog Josef Mlejnek: V prezidentské volbě by komunistický kandidát Zemana vyřadil
Přední český politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v rozhovoru pro web Reflex.cz komentuje kroky prezidenta Miloše Zemana i současné působení jeho předchůdce Václava Klause. Výsledkem zavedení přímé volby byla podle něj katastrofa a vrátit pravomoc volit hlavu státu parlamentu nyní považuje za vyloučenou věc.
Bývalý premiér Mirek Topolánek i současný předseda TOP 09 Miroslav Kalousek považují zavedení přímé volby prezidenta, k němuž došlo v České republice před poslední volbou, za velkou chybu. Jak moc se na změně způsobu volby podepsal na jedné straně tlak médií a očekávání veřejnosti a na straně druhé neschopnost politických elit, která gradovala doslova v přímém přenosu při druhé volbě Václava Klause?
Zcela zásadně. Způsob konkrétního provozování nepřímé volby ji v očích veřejnosti zdiskreditoval a politici navíc shledali v přímé volbě způsob, jak dát voličům hezký dárek, jenž je neohrozí, protože voliči vyberou nějakého krotkého „nezávislého humanistu“, ale za který je budou milovat. Výsledkem byla, jak známo, víceméně katastrofa.
Je teoreticky možné, aby se Česká republika vrátila k nepřímé volbě hlavy státu? Jak moc je to reálné a jak moc proveditelné?
To je v tuto chvíli vyloučená věc. Každý, kdo se o to pokusí, bude napaden jako omezovač demokracie.
Jak hodnotíte výkon mandátu současného prezidenta Miloše Zemana? Nechová se občas jako prezident působící v poloprezidentském systému, který už má mnohem silnější kompetence a pravomoci?
Prezident může vždy jen tam, kam ho vláda a parlament pustí. Síla Miloše Zemana jen odráží slabost současné vlády, její vnitřní rozpory, kterých Zeman využívá. Například návštěvu čínského prezidenta nemůže zorganizovat sám Hrad, na tom se podílí i ministerstvo zahraničí, ministerstvo vnitra, jež má na starosti ochranu návštěvy a podobně. Jinak řečeno, kdyby vláda opravdu nechtěla, čínský prezident sem nepřijede.
Nebylo už poněkud za hranou, když po pádu vlády Petra Nečase Miloše Zeman jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, i když věděl, že nemá jistou většinu a naopak odmítl Miroslavu Němcovou, která mu přinesla 101 podpisů?
Sice patřím ke kritikům Miloše Zemana, pokud jde o věcný obsah jeho politiky, ale zde se ho musím zastat. On se přece snažil zákulisně dojednat pro Rusnokovu vládu většinu ve sněmovně, a málem se mu to podařilo. Miroslava Němcová přinesla sice papír s podpisy, ale jak se právě při hlasování o důvěře pro Rusnokovu vládu ukázalo, byla to jen papírová stojednička. A navíc dosavadní koalice kvůli okolnostem pádu Nečasovy vlády totálně ztratila legitimitu. To myslím nešlo použít, ani kdyby ta stojednička matematicky reálně existovala. Jediným reálným řešením tehdy byly předčasné volby, které se pak, nehledě na epizodu s Rusnokem, konaly.
Jak moc velký podíl má Miloš Zeman na současném pnutí v ČSSD? Vidíte za snahou některých hejtmanů či poslanců po zdanění náhrad za církevní restituce snahu Hradu oslabit premiéra Sobotku či dokonce rozbít vládu a instalovat místo ní jiný kabinet?
Lapidárně řečeno, Miloš Zeman nemá Bohuslava Sobotku rád. Čili jistěže udělá vše, aby se ho zbavil. Jestli s tím ale souvisí opětovné vnášení otázky církevních restitucí na politickou scénu, to nevím.
Myslíte, že Andrej Babiš a ANO vyšlou proti Miloši Zemanovi (pokud bude podruhé kandidovat) svého kandidáta? Nebude pro lepší vzájemná dohoda "Zeman-prezident, Babiš-premiér"?
Možná vyšlou, možná nevyšlou, čas, kdy je nutné toto rozhodnutí učinit, je ještě poměrně daleko, čili nyní se spíše jen taktizuje. Nicméně Martin Stropnický nebo Věra Jourová podle mne nejsou silnými kandidáty pro tuto ligu.
Co říkáte výsledkům rakouských prezidentských voleb?
Svědčí o rostoucím pnutí, které do společností skoro ve všech evropských zemích vnáší migrační krize. Více to nechci rozvádět, protože jde o téma na samostatný článek nebo rozhovor.
Existuje v České republice někdo, kdo by se mohl současné hlavě státu - které věří stabilně okolo 60 procent veřejnosti - postavit a měl by alespoň trochu reálnou šanci na úspěch?
Asi určitě ano. Důvěra veřejnosti v prezidenta ještě nemusí nic moc vypovídat o skutečných volebních preferencích. Základem úspěchu je dostat se do druhého kola. Kdyby třeba při posledních volbách komunisté nasadili svého kandidáta, tak by se Miloš Zeman pravděpodobně do druhého kola ani nedostal. Takže dokud alespoň zhruba neznáme, kdo všechno bude nakonec kandidovat, jsou všechny odhady jen papírovými spekulacemi. Nicméně Miloš Zeman si je významu první kola dobře vědom, i proto si skoro od začátku buduje pevné voličské jádro, hlavně s pomocí tématu migrační krize.
Jak hodnotíte postprezidentskou činnost Václava Klause, jeho veřejné vystupování i angažmá v německých zemských volbách v uskupení Alternativa pro Německo?
Na jednu stranu lze říci, že když už není prezident, může si dělat, co chce. Na stranu druhou bych ale upozornil na dvě věci. Za prvé, do celkového historického obrazu Václava Klause jakožto politika bude patřit i tento jeho – zatím jen – flirt. A za druhé, ono uskupení se sice jmenuje Alternativa pro Německo, ale já jsem od něj zatím žádnou reálnou, „hratelnou“ alternativu ve smyslu pozitivně formulovaného komplexního programu neslyšel. A už dlouho jsem ji neslyšel ani od Václava Klause. Vlastně jsem ji od něj naposledy slyšel někdy v devadesátých letech, když představil společnosti určitou vizi ekonomické transformace a díky tomu vyhrál s ODS volby. Dvakrát, byť v roce 1996 to už mělo jisté rysy „nevýhry“. Ale od té doby, tedy od devadesátých let minulého století, Václav Klaus žádné přímé volby nevyhrál. A troufám si tvrdit, že už ani nevyhraje.
