Britský prozaik Stephen Clarke: Kdyby Kafka žil, zaručeně by pracoval v Evropském parlamentu!
Britský spisovatel Stephen Clarke (57) si rád tropí žerty z Francouzů, jejichž zemi už po dvě dekády okupuje. Autor populární série „Merde“ románů v čele s Merde! Rok v Paříži a Faktorem Merde nyní otevřel stavidla své politické nekorektnosti směrem k Evropské unii a jejímu parlamentu. Kniha Merde po evropsku vychází 20. června (v překladu Richarda Podaného v nakladatelství Plus) a Reflex s jejím autorem pořídil rozhovor. Už potřetí!
Jeho satirických, a zároveň velice poučných knížek se v Česku prodalo přes 70 000 výtisků a ani v rozhovoru Stephen Clarke vtípky nešetřil. Prohlásil například: „Britové často zapomínají, že Amerika není náš nejlepší kámoš, ale nesmírně bohatý vzdálený strýček, který sice naším směrem může pustit chlup, ale taky nemusí.“ Nebo: „Kdyby veškeří přistěhovalci najednou přestali pracovat, ze všech londýnských restaurací by se staly samoobsluhy.“ A taky: „Pro Brexit volí důchodci, kteří si myslí, že královna Viktorie je stále mezi námi. Budoucnost Británie je jim volná jak trenky.“ V Reflexu, který vychází ve čtvrtek 16. června, se o postoji svérázného Brita, žijícího ovšem už dvacet let ve Francii, k Evropské unii, jejímu parlamentu, jejím pravidlům a jejím zaměstnancům dozvíte mnohem víc. Víc, než byste možná jakožto daňoví poplatníci jedné z členských zemí chtěli vědět.
A jen pro představu: Jak vidí Brusel a Brexit jedna z postav Clarkeova nového románu Merde po evropsku, který vyjde v překladu Richarda Podaného 20. června: „Když toho mýho zvolili, prones proslov: ‚Pokud Británie je matka všech parlamentů, pak Brusel a Štrasburk jsou její ošklivé sestry – s nadváhou, bulimické a celé zadýchané od toho, že se příliš nacpaly přemaštěného zahraničního jídla, za které zaplatily z našich daní!‘ Ale teď to tady ten vůl totálně miluje. Jako všichni. Kde jinde by se tak snadno napakoval? Kde jinde by si prakticky večer co večer mohl zadarmo ožírat držku na koktejlu u nějakého lobbisty? Kde jinde by našel celé tlupy fanynek? Navíc se mu nabízí možnost se odsud vracet domů a kydat na Brusel hnůj, jako kdyby utekl z koncentráku! Víte, jak tomu říkáme, když odjíždějí z Bruselu? Že projdou ‚Zaventemskou sprchou‘. To je podle letiště. Na letišti se dekontaminujou od všech nečistých proevropských myšlenek a pak sypou domů. Můžete mi věřit, že všichni tihle takzvaně euroskeptický poslanci si to tady užívají, div jim žilka nelupne. Kdyby náhodou v tom referendu uspěli, budou celou cestou na pracák bulet jako zjednaný.“
Vrtá mi hlavou, proč si za živého boha nedokážu vybavit spisovatele, dokonce ani českého, se kterým by Reflex pořídil rozhovor tolikrát jako s vámi. Za posledních osm let s vámi vyšla v Reflexu tři interview! I když zrovna nejste v Česku, telefonujeme vám do Paříže a chceme po vás odpovědi – netušíte, proč voláme právě vám?
No… Protože ostatní spisovatelé nepoužívají Skype? Bingo, co?
Naposledy jsme spolu mluvili před třemi lety. Co je u vás nového?
Vydal jsem od té doby tři knížky, protože poctivě plním své soukromé kvóty, v tomto případě napsat víceméně jednu knihu ročně. Taky jsem strávil fůru času přemýšlením o Napoleonovi – moje dvě poslední knihy, 1000 let prudění Frantíků a Jak Francouzi vyhráli Waterloo (nebo si to aspoň myslí), se ho dost týkají. A pak jsem taky cestoval po České republice, kde jsem v letech 2013 a 2014 absolvoval MerdeTour, sérii představení s projektem Listování vašeho populárního herce Lukáše Hejlíka. Oni, abych tak řekl, během necelé hodiny scénicky pročetli moji knihu Faktor Merde a já pak půl hodiny diskutoval s diváky, odpovídal na otázky a vtipkoval.
Váš divácky nejvděčnější fór tehdy byl, kromě parodování našeho potácejícího se „zavirovaného“ prezidenta, poukaz na to, že v Česku děláme jednu velkou chybu – dáváme politikům alkohol před veřejným vystoupením, zatímco třeba lišáci Francouzi nalévají až po něm…
…přesně tak. A během toho, co jsem s Hejlíkem a spol. křižoval v hipícké dodávce vaši zemi, jsem viděl fůru památek z napoleonských dob. Nejpěknější byla u Austerlitz – promiňte, u Slavkova – poblíž Brna. Stojí tu obrovská továrna na cement, která je na památku slavné bitvy u Slavkova z roku 1805 naprosto fantasticky postavena a vymalována do podoby kanonu se třemi napoleonskými vojáky poblíž. Hotová nádhera, okamžitě jsem to vrazil do knížky. A jakmile jsem projel Česko, vyrazil jsem do Bruselu, do srdce Evropské unie, abych tu při práci sledoval a při víně zpovídal úředníky a oni mi odhalili tajemství toho tolik potřebného, leč v mnohém neefektivního molocha. Musel jsem pak v poděkování v knize a v příběhu samotném zamaskovat jejich pravou identitu, změnit jména, národnost a leckde i pohlaví, protože za to, co mi řekli, by je šéfové pochválili jen stěží.
Merde po evropsku je vaším šestým románem s Paulem Westem v hlavní roli. Tentokrát mladý „píárista“ pracuje pro francouzskou poslankyni Evropského parlamentu. Proč jste si zvolil tak neatraktivní, šedou lokaci, když, jak sám píšete, má „Brusel nejspíš potíže s identitou – není tak sexy jako Paříž, není tak zhulený jako Amsterdam“…
Ačkoli jsem neznal přesné datum, věděl jsem už před nějakou dobou, že se chystá britské referendum o vystoupení z EU, a rozhodl jsem se tedy napsat knihu o britském chápání Unie. O ničem jiném se totiž v Británii tolik nemluví – už jen proto, že všichni rozebírají ty nesmysly nakdákané v tomto ohledu britským tiskem, o tom, jak EU hodlá zakázat britské párky, donutit královnu, aby nosila francouzský kroj, a tak dále. Říkal jsem si, že je třeba jet na místo činu, do Bruselu, a popsat prostému lidu, jak to tam skutečně chodí. O čemž Britové nemají ani šajn. Počítám, že až po přečtení mé knihy se dokážou kvalifikovaně rozhodnout, zda chtějí v EU zůstat, nebo z ní odejít. Ta kniha někomu může připadat jako švanda, ale je skrz naskrz pravdivá. Ale konkrétní názor na Unii nikomu nevnucuju.
To je svatá pravda – sama po dočtění Merde po evropsku nevím jistě, jestli kopete, abych vás parafrázovala, za Brexit City, nebo za Europe United.
A to bylo mým záměrem. V momentě, kdy vyslovíte svůj názor a jednoznačně se přihlásíte k jednomu ze znepřátelených táborů, všichni vás přestanou poslouchat. Musíte to malinko hrát na dvě strany, předkládat obojí argumenty, znáte to. Jak naznačuje název knihy – a vy víte, že „merde“ je francouzský výraz pro výkal – v Evropské unii to poněkud zavání. Jsou tam hromady… Řekněme problémů.
Velký rozhovor se Stephenem Clarkem si přečtěte v Reflexu č. 24, který vychází ve čtvrtek 16. června.
Ukázku z jednoho ze starších románů Stephena Clarka si poslechněte zde.
