Česko už dávno není evropská montovna. Constantin Kinský o byznysu s Francií
Zatímco dříve zahraniční byznysmeni zakládali v Česku podniky na zelené louce především díky směšné ceně domácí práce, nyní země začíná triumfovat i na poli technologií a výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Hodnotným bonusem a pádným argumentem pro lokalizaci firem do Česka je ale i zdejší politické klima. V rozhovoru pro E15 to tvrdí předseda francouzsko-české obchodní komory Konstantin Kinský.
V posledních letech si Francouzi cení na Česku politické stability. Česko je ostatně jednou z mála středoevropskou zemí, která v regionu zůstala čistě demokratická. Když se podíváme na obrovské vnitřní společenské střety, které teď probíhají v Maďarsku, Polsku nebo na Slovensku, tak je funkční demokracie v Česku pro byznys velkým lákadlem,“ říká Kinský.
Jaký je zájem francouzských firem o český trh?
Ze segmentu malých a středních firem je poměrně značný zájem, pravidelně každé dva až tři týdny se objeví někdo, kdo by tu v nějaké formě chtěl působit. Česko je pro francouzské firmy ideální platformou pro obsluhu té nejzajímavější části střední Evropy.
Jak je to v opačném směru, má český byznys zájem o Francii?
To už je horší. Češi ve Francii nejsou úspěšní, prakticky tam totiž ani nejsou. Přitom to není nijak komplikovaná země. Firmy ze srovnatelně velkých ekonomik jako Česko jsou ve Francii podstatně úspěšnější.
Čím to je?
Možná je to historicky silnou preferencí Německa a Ruska, Češi ale zároveň moc nevěří, a je to s podivem, že by jejich vstup na francouzský trh mohl být úspěšný. Obecně jsou Češi bohužel trochu uzavřenější a izolacionističtí. Mladá generace tím přitom netrpí.
Jak si spolu rozumí český a francouzský byznysmen?
Pro Francouze je důležitý humor. A to není zrovna parketa českých obchodníků. Jenže když není humor, tak není ani byznys. Když nemáte humor, tak to znamená, že se neumíte odpoutat od reality, tím pádem nemůžete být podnikatelem. Jsou tu také určité kulturní odlišnosti, které si musíme uvědomit. Češi si vše musí připravit, nejsou klikaři, musí mít detailní koncept, mají zdvořile řečeno trochu averzi k riziku. Češi jsou v podstatě Němci s tou výhodou, že se za to nemusí omlouvat. Francouzi jsou jiní, hledají řešení až cestou, nejdřív skočí do vody a pak se učí plavat. Na druhou stranu se tyhle dvě povahy dají dobře doplnit.
CELÝ ROZHOVOR JE NA WEBU DENÍKU E15>>>
