V Itálii má politika jinou úroveň, Babišovi chybí ideologie, říká Alexander Bellu
Zatracování okoukaných přestárlých elit je v posledních letech folklórem především pro populisty. Na scéně se však hlásí i dost nových mladých tváří, které chtějí s politikou hýbnout často neotřelým způsobem. Jak vypadá generace politiků, jež nám bude co nevidět vládnout? A je vůbec z čeho vybírat? Několik z nich vám během léta představíme v novém seriálu Mladí politici. Začínáme Alexandrem Belluem, ambiciózním místostarostou Prahy 3 za ODS
Do čtrnácti let žil v Itálii, kde už jako kluk po večerech sledoval s rodiči politické debaty. Když se přestěhovali do Prahy, jeho zájem o politiku nepolevil, působil v různých občanských sdruženích, jezdil po evropských programech pro mladé a v osmnácti společně s kamarádem ze školy vstoupil do ODS. Studoval pak teologii s filozofií a později sociální a charitativní práci. Dnes je Alexander Bellu ve svých 29 letech místostarostou Prahy 3 a zastupitelem na pražském magistrátu.
Na politické práci jej dle jeho vlastních slov baví pestrost: „Politika se mění každý den, musíte mít flexibilní mysl, protože řešíte často dost různorodé otázky,“ vysvětluje Bellu a dodává, že rád chodí s kůží na trh a zanechává skrz veřejnou činnost svůj odkaz. „Například před rokem jsme navrhli, aby se do parku na Parukářku umístily dva pingpongové stoly. A když jdu pak dneska kolem a vidím, že tam hrají třeba celé rodiny, tak mi to dělá radost.“
Na dětství v Itálii vzpomíná rád, zvláště pak na tamní televizní diskusní pořady. „Politická debata v Itálii vypadá úplně jinak než u nás. Politici mluví na rovinu, debaty jsou dynamičtější a mohou se zapojovat i diváci,“ vzpomíná. Politika má podle něj na Apeninském poloostrově zcela jinou kulturu, lidé se o ni zajímají: „U voleb je tam účast okolo 80 procent, debaty lidi baví, přál bych si, aby to u nás jednou bylo podobné.“
Mladého Čechoitala veřejnost poprvé výrazněji zaregistrovala před bezmála dvěma lety, kdy kandidoval na post místopředsedy občanských demokratů. Poslední dobou o něm bylo dost slyšet kolem kauzy centra Klinika. Bellu byl kritizován za dopisy, jež rozeslal občanům Prahy 3, kde se Klinika nachází. „Zajímal mě názor lidí, žádné naštvané reakce na samotné dopisy nepřišly,“ komentuje aféru Bellu. „Nešlo o manipulaci, jsem politik od toho, abych říkal svůj názor,“ ohrazuje se proti kritikům. Je přesvědčen, že za své veřejné působení žádnou zásadní chybu dosud neudělal, problém má ale s nedostatkem zpětné vazby od voličů.
Říkal jste, že jste studoval sociální péči a charitativní práci. Proč jste se rozhodl místo uplatnění v této oblasti zamířit do aktivní politiky?
Není to tak vzdálené, jak se zdá. I u politiky jde v podstatě o práci v tomto oboru, protože kontinuálně pracujete s lidmi a pro ně. Předměty, které jsem tam studoval, jako je komunikace nebo pochopení druhého, patří mezi základní předpoklady pro takovou práci. Studium historie je zároveň důležitá premisa pro chápání kontextu světa.
A co vám dalo studium teologie?
Teologii jsem studoval zase proto, že jsem katolík. A opět, pro kontext chápání širších souvislostí. Koneckonců, na „politika“ škola vlastně ani neexistuje.
Když odhlédneme od politologie, tak asi ne. Ale váš zájem byl jasný už od mládí. Do ODS jste vstoupil už v 18 letech a „vydržel“ jste tam i ve chvíli, kdy byla strana v krizi, a také jste za ni v té době kandidoval. Nenapadlo vás někdy jít ke konkurenci a zbavit se stigmatu tehdy špatné pověsti strany?
Bylo to dost náročné, na druhou stranu se považuji za týmového hráče. Fakt, že se strana dostala do problémů, pro mě neznamenal, že ten kolektiv opustím. Dnes má ODS stále zhruba 14 500 členů a nelze je kvůli chybám jednotlivců hodit všechny přes palubu. U TOP 09 jsem nikdy nepochopil ideologické ukotvení strany, je to i tím, že vznikla smíšením lidí z více stran a nemá jasné směřování. Když mluvím s lidmi z „topky“, tak jde hodně o individuality. Zatímco v ODS se na základních principech shodnu jak s kolegou z Prahy, tak i s členem z Moravy.
Dříve jste se nechal slyšet, že vás lákalo i hnutí ANO…
Je to tak, nicméně při jednání s Andrejem Babišem mi ta jasná ideologie taky chyběla. Argument, že svět je špatný a musíme ho změnit, mi nestačí. To může říct každá strana.
To máte pravdu, a proto se nabízí další otázka: Co konkrétně jste dokázal na Praze 3 vy? A co ještě dokázat chcete?
Nejvýznamnější je z mého pohledu úspěch z posledního zastupitelstva, kde jsme prosadili, že Praha 3 jako první městská část přijala koncept Chytré město, který jako dlouhodobý plán optimalizuje a zpříjemňuje život ve městě s pomocí různých moderních technologií. Například plánujeme instalovat k parkovacím místům bezpečnostní senzory. Na to mohu navázat tím, že bychom chtěli být do budoucna nejmodernější a pro život nejlepší městská část v Praze. To je takový dlouhodobý cíl.
Je něco, co vás na politice štve?
Štve mě, když se na něčem dlouhodobě pracuje a ten projekt kvůli změně garnitury nebo nějakým naschválům nakonec není dotažen do konce.
Pokoušel jste se neúspěšně kandidovat na místopředsedu ODS. Máte ambice se do vedení strany ještě někdy pokusit dostat? A co celostátní politika?
Pro mě to svým způsobem nebyl neúspěch. Dostal jsem se jako no name s 218 hlasy do druhého kola, objel jsem všechny oblastní i regionální sněmy. Bylo to tehdy hodně dáno tou dobou, cítil jsem, že ODS nepotřebuje, aby jí lidi utíkali, ale aby jí naopak pomohli. Určitě bych jednou rád na post ve vedení opět aspiroval. O celostátní politice uvažuji výhledově, mou prioritou je teď práce na Praze 3 a na magistrátu, nechci sedět na několika židlích naráz.
