Lukáš Pollert: Olympijská soutěž je výrazně hendikepovaná. Nejsou tam ti nejlepší
Uplynulo již bezmála čtvrtstoletí, co vodní slalomář Lukáš Pollert prodal svou zlatou olympijskou medaili a utržené peníze dal na charitu. Chtěl tak devalvovat hodnotu olympiády, která se podle něho příliš přeceňuje. Tento názor nezměmil dodnes. „Upřímně řečeno mě výsledky na olympiádě moc nezajímají. Zajímá mě problematika dopingu,“ říká Pollert, nyní lékař pražské motolské nemocnice.
Sledujete olympijské hry?
Teď mě sice pozvali z jednoho serveru, abych komentoval některý ze závodů olympiády, ale jinak moc ne. Spíše sleduji, jak kvůli dopingu vylučují ruské sportovce. Také jsem zaznamenal, kdo z vodních slalomářů do Ria jede a kdo ne. Můj bratranec Jaroslav také v Riu postavil kanál a momentálně dokončil kanál i v Tokiu. Tak to vím. Ale to je asi vše, co mám spojené s olympiádou.
Upřímně řečeno mě výsledky na olympiádě moc nezajímají. Zajímá mě problematika dopingu. Zajímá mě, jak jezdí Jirka Prskavec a Vavřinec Hradilek, ale ne na olympiádě, ale po celý rok na jiných závodech. Rád se podívám, jak jim to jde, na jejich soupeře, ale také ne vždy.
Proč pro vás není olympiáda důležitá?
Je to jen jeden závod. A závodů je mnoho, vždyť mistrovství světa je každý rok. Olympiáda je téměř totéž. Vlastně není – je tam menší konkurence. Na olympiádu nejezdí mnoho z těch nejlepších, protože v našem sportu může jet jen jedna loď za stát. Přitom jeho druhá by mohla klidně vyhrát také.
Olympijská soutěž je tak výrazně hendikepovaná. Nejede tam dvacet nejlepších ze světa, ale jen deset. A těch dalších deset nepatří do top 20 a jedou tam jen proto, aby měl zastoupení nějaký další stát a soutěž byla co nejvíce mezinárodní.
Co by za to někteří sportovci dali, kdyby jim ubyla konkurence…
Sportovec by měl chtít vyhrát nade všemi. Když se budu s někým poměřovat, tak přece s těmi nejlepšími. To je, jako kdyby boxer vyhrál nad někým, kdo má horečku a rýmu, a pak se bil do prsou, že jej porazil.
Mě vždy štvalo, když byl můj velký soupeř nemocný nebo se neúčastnil. Takové vítězství pro mne pak pozbylo smyslu. Když je závod naplněný dvaceti třiceti, prostě všemi nejlepšími na světě – takového vítězství si budu považovat. To je pro mne grandslam, Wimbledon, titul na mistrovství světa ve fotbale. Ale rozhodně to není olympiáda.
CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE NA WEBU E15.CZ >>>
