Matěj Hollan: Dneska už si politik může dovolit skoro cokoli
Že v Brně není nuda, se snaží už několik let dokázat dříve aktivista, dnes politik Matěj Hollan s hnutím Žít Brno, které spoluzakládal. Z původní recesistické stránky vzniklo před dvěma lety politické hnutí a hned v prvních volbách do brněnského zastupitelstva získalo necelých 12 procent, o jeho fenoménu bylo slyšet po celé republice. Díky tomu má Žít Brno dnes řadu podporovatelů, ale také radikálních odpůrců i daleko za hranicemi moravské metropole.
„Když jsme viděli, že aktivity Žít Brno a Brnění už nejdou posouvat, rozhodli jsme se jít do voleb na magistrát,“ vysvětluje Hollan přechod z aktivistického pole do praktické politiky. Významné věci se podle něj z pozice aktivistů nedají dotáhnout do konce. „Když koalice funguje a daří se velké věci, jako je stavba stadiónu nebo koncertní haly, tak mě to v politice baví,“ říká.
Oba rodiče dnešního náměstka primátora Brna rovněž působili v tamní komunální politice, u Hollanů se vždy podporovala Strana zelených. „Nemyslím si ale, že by mě rodinné prostředí tolik ovlivnilo. Spíš občansky aktivní společnost, ve které jsme se pohybovali,“ odmítá Matěj Hollan, že politické řemeslo zdědil. Mladé lidi podle něj může na komunální politice bavit, že mohou zvelebit místo, kde žijí, a pracovat pro své sousedy.
O tom, jak lidé reagovali na uniklé video z Hollanovy dovolené na Ukrajině, kam až by chtěl v politice dojít nebo o tom, co všechno si dnes může politik dovolit, hovoří Matěj Hollan v rozhovoru pro Reflex.cz.
Přestože zatím působíte pouze v komunální politice v Brně, vy i vaše hnutí Žít Brno jste známí po celé republice. Uvažujete výhledově i o celostátní politice?
Je to možné, nejbližší parlamentní volby jsou za rok a čtvrt, možná v nich nějak figurovat budu nebo taky ne. Můj horizont jsou teď krajské a senátní volby, do Senátu nasazujeme naši předsedkyni Barboru Antonovou a do krajských jdeme dohromady s TOP 09. Žít Brno každopádně svými aktivitami přesahuje Brno a rezonuje to evidentně všude, což se pozná podle naší obliby i nenávisti vůči nám po celé republice, bylo by to v něčem logické. Nicméně Žít Brno samo o sobě se jako celostátní hnutí tvářit nebude.
Když to vezmeme obecně, přinášejí mladí politici do politiky něco zajímavějšího než ti, kteří tam už jsou dlouho?
Nejde jen o ten fyzický věk, ale i o věk mentální. Případně o to, že tam člověk vstoupí s čerstvými myšlenkami. Ať už je člověku třicet, nebo padesát, může přinést myšlenky, jež se v tom prostředí do té doby neobjevovaly. My mladí sice často přinášíme odlišné věci, protože máme jinou životní zkušenost, ale jak říkám, o věk primárně nejde.
O vás teď bylo ale slyšet především díky videu z dovolené na Ukrajině, kde jste v baru bičován. Myslíte si po této zkušenosti, že něco takového může ještě dnes politikovi uškodit?
Určitě může, voliči politiky pořád posuzují podle vlastních morálních kritérií, která mají nastavená, u někoho mi to tedy uškodilo. Netroufnu si odhadnout celkový dopad, mně samotnému chodí reakce extrémně pozitivní, to ovšem nemusí odpovídat většinovému názoru. Tady se dá bavit o tom, jestli něco takového má škodit, pokud je to třeba kalkul, nebo jestli voliči spíše ocení, když se politik chová přirozeně a nestydí se za to, jaký je. Nebo naopak oceňují více škrobenost a vysokou reprezentativnost, to stále nevíme.
Existuje tedy v tomhle nějaká hranice?
Já si myslím, že dnes už si politik může dovolit téměř cokoli. Kalousek a Hašek to třeba dokazují, dovedou přežít s libovolným množstvím skandálů, od rána do večera lhát a pořád můžou vyhrávat volby.
Byl by u takové aféry rozdíl, kdyby se objevila u staršího politika, než jste vy?
Těžko říct, možná by se to řešilo ještě více, ale i u mě se to řeší dost. Jsou různé kauzy, když se třeba zjistí, že za Michala Haška komunikovala neexistující tisková mluvčí, taky nevím, jestli mu to u jeho voličů uškodí. Neumím na to asi odpovědět. Mně se vždycky příčilo politiky hodnotit podle osobního života, vadí mi však, když je politik v pracovní době opilý pod obraz, jako byl jednou Kalousek. To se podle mě dělat nemá. Když jde ale po práci člověk na pivo nebo kamkoli jinam, je to zcela jeho věc. Jenže to je můj postoj.
Brno asi vedle Prahy platí za jakýsi druhý ostrov progresívního myšlení v Česku. Kolik na Prahu Brno momentálně v tomhle ztrácí, jestli ještě vůbec?
Myslím, že v současnosti je Brno už mnohem progresívnější. Praha se zmítá v dlouhé politické krizi, tam naposledy silně vládl Bém, od té doby se nic neděje. Tam si moc nevšímám, že by se přicházelo s nějakými progresívními myšlenkami, mohlo mi to v tom chaosu uniknout. Mám dojem, že v Brně pracujeme na mnoha progresívních věcech, ač se některé z nich mohou zdát kontroverzní, jako například sociální bydlení nebo podpora lepšího koncernového řízení firem. V Praze se dějí zajímavé věci, avšak mimo politiku. Ondřej Kobza přijde každý rok s něčím zajímavým, jenže to je tak všechno.
Jak to porovnání vypadá, když půjdeme pryč od politiky a zaměříme se právě na projekty typu těch Kobzových?
To už je pak na těch lidech, kteří tam žijí, Brno asi nemá nikoho jako Kobzu, kdo by přicházel s intervencemi do veřejného prostoru takto pravidelně. Na druhou stranu v centru města, zejména okolo „Jakubáku“, se děje hodně zajímavých kulturních akcí, což je na jednom místě poměrně unikátní. Není náhoda, že co měsíc v nějakém prestižním světovém médiu vyjde informace o tom, že do Brna se stojí za to podívat. Oceňují to i Pražáci, kteří sem přijedou. Zatímco před 10–15 lety to bylo takové chcíplé město, dnes je to na vzrůstovém trendu.
