Vsadil bych 100 tisíc na Krpálka, říká Vladimír Kocman, medailista z Moskvy 1980
Na Rio Lipno dorazil dosud jediný český olympijský medailista v judu Vladimír Kocman (60), bronzový z Moskvy 1980. Podaří se dnes Lukáši Krpálkovi přidat další?
V 15.42 letního středoevropského času nastupuje ke svému prvnímu zápasu Lukáš Krpálek, dočká se své vysněné medaile?
Já jsem přesvědčen, že ano, nebude to možná tak jednoduché, jak lidi předpokládají, protože nezasvěcení pravidlům a zákonitostem juda moc nerozumějí. Krpálek je sice ohromný borec, rozený šampión, ale vezměte si, kolik ze šampiónů na OH na úspěch nedosáhne.
Vsadil byste si na jeho medaili?
Vsadil, a když se nebavíte o vítězství, ale o medaili, tak sto tisíc bych si klidně vsadil. Věřím mu!
Když jste začínal s judem, jako sportovní odvětví nebylo tehdy u nás moc populární, ostatně na programu olympijských her je až od Tokia 1964?
To byla opravdová náhoda, u nás doma v Českých Budějovicích se moc nesportovalo, ale stejně jsem v zimě pořád chodil hrát hokej na rybník, v létě fotbal, uměl jste plavat, všechny ty normální dovednosti… Přišla puberta, mě bavilo vzpírat, a najednou přišli do posilovny judisté, viděli velikýho svalnatýho chlapa a přemlouvali mě, abych za nima šel. Dal jsem pár tréninků, moc se mi to nelíbilo, vrátil jsem se k posilování, až někdy v roce 1973, to mi bylo už sedmnáct, mě to chytlo, já najednou vyměnil ty běžný výlety do přírody s kamarádama, ty čundry s teletinou za judo. A za sedm let jsem byl na olympiádě?
Rozdíl v judu tehdy a dnes?
Není moc velký, judo mělo období, kdy nevědělo, kam se vrtnout, to z něj udělali Rusové a Gruzínci, najednou to byla chytaná za nohy.
Takže z vašeho pohledu je důležité, že se v judu neustále upravují pravidla?
Rozhodně, zakázala se právě ta chytání za nohavici, prostě vás někdo chytil za nohavici, vyzvedl vám ji a začal s vámi běhat kolem žíněnky… Díky tomu se judo vrátilo zpátky ke klasickému pojetí, tedy hody, páky, držení na zemi… A to je pro judo dobře.
