Fotbal, golf, práce, rodina a poker – moderní pětiboj Romana Šebrleho
Sportovní legendy se v olympijském parku Rio Lipno střídají každým dnem, jednou z největších tady přítomných je přirozeně zlatý medailista z Atén v desetiboji Roman Šebrle (41)? Jak to má dnes a na co se ještě na letošních hrách těší?
Jako desetibojař v důchodu, zkuste vybrat pro vás deset nejdůležitějších životních disciplín?
Mě toho baví strašně moc, hrozně těžko se definuje, co nejvíc. Celý život jsem se snažil rozlišovat tři roviny: sportovní, soukromou a rodinnou a každá byla o něčem jiném… Samozřejmě, že s rodinou je to skvělé, ale člověk má rád věci sám za sebe, jako třeba golf a taky fotbal, který jsem šestnáct let hrál. Není to tak dlouho, co jsem se nechal přemluvit a vyzkoušel B. třídu za Bílou Horu. Myslím, že i dneska bych to zvládnul i o kousek výš.
Náramně mě baví i práce – moderování hlavních zpráv na Primě, kde jsem musel přijít rychle na spoustu věcí, které si člověk normálně osahává spoustu let. A pak je tu poker, hraju ho už čtyři roky. Ale pozor, já nejsem gambler, nehraju nic jiného než turnaje. Zaplatíte si poměrně malou částku, a pak buď vyhrajete, nebo jdete domů z prázdnou…
Jaké máte pokerové skóre, je v plusu nebo v mínusu?
V plusu, ale to jen díky tomu, že jsem nesklouznul k hazardu, že i k pokeru přistupuju jako ke sportu a k zábavě. Takže, když to shrneme, a bez priorit začneme sportem, je to vlastně moderní pětiboj: fotbal, golf, práce, rodina a poker. Vidíte, a ještě se nám povedlo zůstat u olympijských disciplín.
Navíc u disciplíny, ve které budeme příští sobotu ostře sledovat, zda se Davidu Svobodovi podaří navázat na zlatou z Londýna. Kde jinde to v Riu tak zvaně ještě může zacinkat?
Moderní pětibojaře budu určitě sledovat, stejně tak i dneska Ondřeje Synka na skifu, ale jinak je letošní olympiáda zvláštní, medaile tam ze začátku nepadaly. Až ve čtvrtek vyhrál Lukáš Krpálek! Moc jsem mu to přál, bezvadnej kluk. Je skvělé, když vyhraje někdo, koho zblízka znáte, o to víc mu to přejete. Pak samozřejmě, jsme všichni čekali větší radosti od divoké vody – obrovská smůla…
Podobně to vypadá i tenisem, aby to nedopadlo stejně jako na divoké vodě, tolik šancí a nakonec jen jedna bronzová medaile?
V tenisu mi to vždy přijde padesát na padesát, je šíleně složité odhadnout, jak jim to vyjde samotným, jak zahraje konkurence… Pro mě osobně je olympiáda samozřejmě především o lehké atletice. Kde máme největší šance v oštěpu, logicky znám jak Víťu Veselého, tak Frýďu i Kubu Vadlejcha, ale podle vlastních zkušeností vím, že i tam je to 50 na 50, že by sice chtěli a umí házet daleko, ale prostě jeden den vám to lítá, máte super formu a druhý den najednou něco chybí a člověk s tím nic nenadělá. Přesto věřím, že tam to cinkne, jasně, že velké šance máme i v ženském oštěpu díky Báře Špotákové, ale to je pro mě letos naprosto neodhadnutelné. Už jsem si myslel, že celá její sezóna je naprosto ztracená, díky problémům se zraněním, které si prožila, ale pak hodila dvakrát 66 metrů, což by byla stoprocentní medaile, klidně i zlatá, ale zase jsme u toho, tím jak neměla úplně ideální sezónu… Každé další atletické finále by bylo obrovským úspěchem, vlastně zázrakem. Radkovi Juškovi včera uniklo o jedno místo, u Zuzky Hejnová to díky problémům v přípravě není ani pade na pade, tak by se to mohlo povést Pavlu Maslákovi, tomu věřím nejvíc.
