5 + 1 disciplína moderního pětiboje Davida Svobody
Dnes na OH v Riu startuje moderní pětiboj, zlatou medaili bude obhajovat David Svoboda. Před olympiádou jsme se potkali v Praze, aby pro Reflex zkusil jednotlivé disciplíny okomentovat.
Už na hry do Pekingu 2008 jel David Svoboda – vicemistr světa – jako jeden z favoritů, po povedeném šermu se zdálo, že medaile je blízko, jenže nalosovaný kůň Chun-chun jej na deváté překážce shodil a David skončil daleko v poli poražených. O rok později se s Ondřejem Polívkou stal mistrem světa ve štafetě a v závodě jednotlivců obhájil druhé místo, v roce 2010 byl ve štafetě druhý na světě a v jednotlivcích vyhrál Evropu, takže na příští olympiádu do Londýna jel opět v roli jednoho z potenciálních medailistů. Tentokrát to už vyšlo. Šerm zvládl jako vůbec nejlepší, zaplaval standardně, na parkuru dal jen tři chyby a nakonec z toho bylo historicky první zlato v jedné z klasických olympijských disciplín pro Českou republiku.
Disciplína první: Kreativní šerm
„Šerm je kreativní disciplína, při které se člověk docela baví, ale pořád nesmí zapomínat, že jde o souboj jeden na jednoho. Šerm je konfrontace a jako při každé konfrontaci občas narazíte na blbce. V běhu mu můžete utéct, ale na planši to nejde. K problému se musíte postavit čelem a pokusit se na soupeře vyzrát, jenže čím víc máte soupeře načteného, tím je to menší zábava. Inklinujete k tomu, nedělat nic, ale když nepadne zásah do jedné minuty, prohrávají oba. To ovšem není můj styl, jsem typický útočník, až mě trošku mrzí, že v šermu nejsou trestné body za pasivitu jako v judu, protože šermovat s pasívním soupeřem je neskutečná nuda.“
Disciplína druhá: Síla a odolnost plavání
„Plavání je o tom, kolik si člověk mlčky zanořený ve vodě dokáže naložit, tedy zda dokáže snést i nepříjemné věci… Každý z nás pořád řeší něco, co nechce… Nebo ještě lépe, plavání se dá přirovnat ke schopnosti odolávat věcem, jež vydržet musíme. Jako sportovce mne napadají – rozhodně nejsem sám – například problémy s bafuňářema na různých federacích, svazech, oddílech nebo klubech, kteří, místo aby nám sloužili, nás často využívají. V běžném životě běžného občana je absolutně nemyslitelná spousta věcí, které sportovec musí vydržet jen proto, aby mohl být zařazen v nějakém svazu, a když to dobře dopadne, i v olympijském týmu. Občas se někdo – zpravidla na začátku nebo na konci své kariéry – ozve, ale těch je vždycky menšina a sami to nikdy nepřetlačí, takže, jinými slovy, sportovec s tím většinou nemůže nic dělat a je lepší, když se s tím smíří, ale příjemné to nikdy nebylo a nebude.“
Disciplína třetí: Jezdectví jako soužití se ženou
„Kobyly? Tam jde o podobnou věc jako při soužití se ženou. Nevím, jak to popisují ženy, ale jezdec je ten, kdo by měl řídit. Když poslouchám svého jezdeckého trenéra, tak vlastně všechny jeho hlášky by se daly použít na soužití s ženami: ,Hele, podívej se po ní! Něco po tý kobyle chtěj‘! Nezaměstnáváš ji! Ta ti čumí, kde co lítá! Vůbec se ti nevěnuje, dej jí bičem nebo ji pochval!‘ Tedy, cílem je, aby dvojice jezdila co nejharmoničtěji, aby se co nejméně hádala. Jakmile není soulad, když ti dva netáhnou spolu, obě strany ztrácejí a výsledek není dobrý, což je jako v partnerském životě. Možná že jsem konzervativní, ale ten zodpovědný nebo řídící by měl být chlap, respektive jezdec.“
Disciplína čtvrtá: Střelba coby meditace
„Střelba je o soustředění, koordinaci, jemné motorice… Střelba je formou meditace a odpočinku. Zároveň je neuvěřitelně náročná ve smyslu neudělat chybu. Mně se medituje nejlíp o samotě. Přitom jsem extrovert, kterého baví se pohybovat mezi lidmi. Jsem zvyklý vnímat je kolem sebe, včetně jejich problémů, až často zapomínám sám na sebe, asi i proto jsem po olympiádě udělal spoustu chyb. Neuvědomoval jsem si, co sám chci a potřebuji.“
Disciplína pátá: Běh je o vytrvalosti a o svobodě
„To, co jsem říkal o plavání, se dá použít i na běh. Říká se, že běh je o tom, jak je kdo ochoten trpět. Při rychlém běhu někdo skončí v cíli dřív, někdo později, ale trpí všichni. Na druhou stranu běh je svoboda, běh je únikovka, při které člověk tvrdě pracuje. Super je vzít si kecky, trenky, hezky ať vítr fouká, ptáci zpívaj‘, a jít si zaběhat do lesa, ale po pražských stezkách a lesoparcích jsem toho naběhal tolik, že to všude znám. O to radši jsem, když se dostanu někam jinam, třeba na soustředění do Ameriky do Colorada nebo na chalupu do jižních Čech.“
Disciplína šestá: Pivo a zábava
„Šestou disciplínou moderního pětibojaře je pivo a zábava, tedy protiváha té každodenní práci. Ale bacha, já na pivečko nechodím na samce, že bych si někde dal šest osm škopků u štamgastskýho stolu… Jenže když skončí sezóna, a to bývá zpravidla po velkých závodech, jako je olympiáda, člověk může konečně povolit, neřešit tolik životosprávu a jít si spát, kdy chce… Ne že bych se u sportu nebavil, ale nebýt té mimosportovní zábavy, tak bych tu psychiku nezregenoval. Měl jsem několik let, kdy jsem se zábavě moc nevěnoval, ale to nebylo dobré. Slavit nebo se bavit je nutný!“
