Vojta Dyk: Musíme se bránit, ale politickým písničkářem nebudu
S Vojtou Dykem (31), hercem a muzikantem, jsme tentokrát nemluvili ani o hudbě, ani o divadle, ani o filmu. Mluvili jsme o politice. Protože, jak říká, už nám tady opravdu teče do bot. Miloš Zeman není pro něj prezident, ale pan inženýr, naše svoboda je ohrožená a v Hulvátově žít nechce. Představme ho v další roli: Vojtěch Dyk, jeden z iniciátorů a mluvčích Týdnů občanského neklidu.
Vyhlásili jste týdny neklidu, které vyvrcholí 17. listopadu. Vyzýváte politiky, aby se odvrátili od Východu zpět na Západ, aby občané nemlčeli a bránili se, protože „naše svobody jsou už delší dobu ohrožovány politickou mocí“. Jak a čím přesně jsou podle vás, Vojty Dyka, ohrožovány?
Takhle… To, že je v Číně totalitní režim, to přece víme, ne? To, že je v Rusku autokracie, kde vládne jen hrstka nejvyšších oligarchů, to snad víme taky, ne? To jsou věci dohledatelné. No, a když se zástupce státu, ve kterém žiju, přikloní veřejně a otevřeně k těmto vládám a podlézavě je ujišťuje o naší loajálnosti vůči nim, je to přinejmenším zarážející. Nehledě na to, že pro mě, jako člověka smýšlejícího úplně jiným směrem, naprosto nemyslitelné. No a pak třeba jedna televize neodvysílá z bůhvíjakých, zřejmě cenzurních důvodů pořad a pak ho s trapnými výmluvami odvysílá o den později. No a pak tu Brady, tu léčba rýmičky slivovicí u korunovačních klenotů, tu zdržení se u check-inu na letišti a máme tu hned nějaký ten prostest od nás povalečů, to víte… Ale nebojte, já tyhle aféry beru spíš jako zástupné, uměle vytvořené kauzy, aby se odvedla pozornost od problémů, které jsou mnohem vážnější a o kterých my obyčejní lidé nemáme ani tušení. Já jsem v tomhle velmi nedůvěřivý.
Ve výzvě se také píše, že jsme chtěli do Evropy a ne do Hulvátova. Zosobněním toho všeho je tedy prezident Zeman? Proti němu se vymezujete i vy?
Symbolem jo, ale symbol je jen obrázek, figurka. Prezident nemá tak velké pravomoci, aby zasahoval až tak daleko. Nechci na něj svalovat všechnu vinu jen proto, že sedí nahoře. Ryba sice smrdí od hlavy, samozřejmě, ale pan prezident – ale já mu tak nechci říkat - pan inženýr je obklopený lidmi, co vůbec nejsou moje krevní skupina. Právě lidi kolem pana inženýra podle mne nejsou to čistý, to zdravý.
Prezident byl legitimně zvolený, dělá svoji politiku…
… no samozřejmě a já ho na začátku taky respektoval jako legitimně zvoleného! Nic jiného mi nezbývalo, přestože jsem ho nevolil. Ale teď vidíme, že je něco v nepořádku. Mě štve, i když jsem na druhý straně „barikády“ než je ta jeho, že se republika začala rozdělovat, přesněji že ji někdo úmyslně rozděluje. To mě štve úplně nejvíc. Projevuje se to už všude. Samozřejmě, že vždycky bylo ve společnosti a v politice nějaké dělení, ale mám pocit, že Hrad provokuje a rozděluje naschvál, možná pro pobavení nebo pro příští zvolení, já fakt nevím. Mluvčí Ovčáček o těch „druhých“ vždycky mluví s takovým zvláštním sebezalíbením a přezíráním jako by se jednalo o kupu brambor. A to už je velký problém. Zkrátka, teď ve mně dozrála nasranost.
Co byste řekl těm, kteří ve vaší akci uvidí pouze další fázi protizemanovského odboje „schwarzenberských sirotků“?
Vzkázal bych jim, ať s námi mluví. Ať jim můžeme říct svoje pro a proti a oni nám taky. Já mám na toho inženýra z Hradu svůj názor, ale chápu, že se nemusí líbit třeba v Kyjově nebo v Šumperku. Tak spolu mluvme. Třeba najdem nějakej názorovej průsečík. Tohle není otázka tří týdnů, dyť jsem si na tuhle situaci minimálně patnáct let pěkně zadělávali, tak ji teď nechtějme za tři týdny vyřešit.
Když jste mluvil o nemožnosti obyčejných lidí dohlédnout, co se jim děje za zády, nenapadlo vás, že se třeba nechtě stanete naivními vyslanci nějaké byznysové skupiny? Nebo že posloužíte politickým zájmům pana Babiše?
Já nesloužím Babišovi, sloužím sám sobě. Nemůžu takhle přemýšlet, to bych byl zase vypočítavej a zase bych nic neudělal. Ale jak to tak pozoruju, tak ano, myslím, že se teď chytře stáhl, počká si, až se to pomele a pak vyjede s praporem. A ano, je to další věc, která mě znepokojuje.
Nebojíte se, že si svými názory odradíte některé své diváky a posluchače?
Je to dost možný, s tím nic nenadělám. Ale na druhou stranu svoje názory moc neměním a mí fanoušci jsou už zvyklí. A moje umělecký sklony se tím nijak nenaruší, nebudu politickým písničkářem. Budu dál dělat věci, který dělám, s radostí, s láskou a s pokorou, jak to vždycky říkám kapele před každým koncertem.
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném Reflexu, který vychází 3. listopadu.
