Rusko nenabízí stát, ve kterém by někdo chtěl opravdu žít, říká novinář Brian Whitmore
V Rusku žil mnoho let, teď už se do něj ale kvůli své práci jen tak nepodívá. Podle komentátora Rádia Svobodná Evropa a v anglofonním prostředí respektovaného experta na dění v Rusku Briana Whitmorea Moskva svůj zápas se Západem nemůže vyhrát. Nenabízí totiž model státu, ve kterém by někdo chtěl opravdu žít. Ruská ekonomika se musí zreformovat, politický systém to ale nedovolí, říká Whitmore.
S Ruskem máte osobní zkušenost od roku 1991. Změnili se Rusové nějak za tu dobu?
Jsou mnohem méně prozápadní. Jejich původní naděje upínající se k Západu se rychle propadly v deziluzi.
Čím to je?
Nebyla to chyba Západu, ten vztah se měnil postupně. Jejich vlastní prozápadní vládci v devadesátých letech zemi vládli špatně. Byli neefektivní a velmi zkorumpovaní, život Rusů se reálně zhoršil. Následovalo rozšíření NATO o Českou republiku, Polsko a Maďarsko, což se vykládalo jako protiruský krok. Dalšími momenty byly jistě válka v Jugoslávii a finanční krize v roce 1998. I ruský prezident Vladimír Putin chtěl nejdříve se Západem spolupracovat. Pro něj byly klíčové roky 2003 a 2004, kdy došlo k takzvaným barevným revolucím v Gruzii a na Ukrajině. Byl mylně přesvědčený o tom, že to zorganizovaly Spojené státy americké. Ve skutečnosti to byla opravdová lidová povstání proti neefektivním, zkorumpovaným a kleptokratickým vládám. Putin nedokáže pochopit koncept občanské společnosti. Nevěří tomu, že vůbec existuje, všechno se podle něj musí manipulovat shora, jako to dělá Rusko. Byl přesvědčený o tom, že za převraty stojí americké ministerstvo zahraničí nebo CIA. Pak přišla vražda jeho kritika Alexandra Litviněnka, invaze do Gruzie, ukrajinská krize.
Jak vůbec Putina vnímat?
Je to komplikovaná osobnost. Lidé se na něj prostě dívají jako na agenta KGB a tím vysvětlují všechno. Je ale potřeba se podívat i na to, kdy v tajné službě byl. V sedmdesátých letech ji vedl Jurij Andropov, který se pak stal generálním tajemníkem sovětské komunistické strany. Andropov měl vizi autoritářské modernizace Sovětského svazu. Putinovi se nelíbily reformy Michaila Gorbačova, které vedly ke zničení země. Byl agentem v Drážďanech a sledoval pro něj ponižující pád Německé demokratické republiky, po kterém ztratil vše. To je jedna část Putinovy osobnosti. Pak se ale v devadesátých letech znovu dostal nahoru v Petrohradu, ráji gangsterů. Byl spojkou mezi místostarostou města a organizovaným zločinem. To je druhá část jeho identity.
Putin teď mění lidi ve svém okolí. Co od nich lze očekávat?
O mnoha z nich se toho moc neví. Před půlrokem se objevovaly zprávy o tom, že tajné služby vyjížděly do provincií a nabíraly lidi, kteří měli stejné názory jako Putin. Ti se nahoru nedostali s Putinem jako například v srpnu propuštěný vedoucí kanceláře prezidenta (tato instituce má v současném Rusku silnější postavení než vláda – pozn. red.) Sergej Ivanov. Ten byl Putinovým nadřízeným v KGB. On chce ale lidi podřízené, snaží se omezit svoji konkurenci v systému. Putin se bojí palácového převratu, jako se to stalo Nikitovi Chruščovovi. V posledním roce odešel šéf ruských státních železnic Vladimir Jakunin i šéf Národní protidrogové služby Viktor Ivanov. Mluví se o tom, že blízko k vyhazovu má šéf Vyšetřovacího výboru Alexandr Bastrykin. Otázkou je také, jak dopadne ředitel státní ropné společnosti Rosněfť Igor Sečin.
Je pro něj vláda jednoho muže ideálem?
Putin se snaží vyhnout zkostnatění systému, jako se tomu stalo za Leonida Brežněva. Tehdy jedno gerontokratické vedení vedlo zemi od začátku šedesátých let do konce let osmdesátých. Zkostnatění systému ale prezident zabránit nedokáže. Největší změnou je, že jsme dříve mluvili o „kolektivním Putinovi“. Byl považovaný víceméně za předáka skupinového vedení, jako tomu bylo za Brežněva. Teď Putin mění systém blíže k vládě jednoho muže. Říká se, že Putin se posouvá od Brežněvova modelu ke Stalinovu modelu. Bude to systém více zaměřený na jednoho vůdce než na vedoucí skupinu.
