Jiří Strach o Andělu páně 2: Bůh dopustil hit, já se jenom svezl
Čas od času ho nařknou z náboženské propagandy. Ne proto, že natočil už druhého Anděla Páně – ten ostatně ve svém humoru zůstává až dryáčnicky světský. Jiří Strach je ovšem „katolický režisér“. A být katolickým režisérem v zemi odkojené Jiráskem, to může být někdy očistec.
Sešli jsme se po víkendu, kdy na Strachovu pohádku z nebe přišlo historických 188 tisíc diváků – víc než na Troškovy legedární Babovřesky. Režisér, jenž na předchozím filmu Vrásky z lásky prodělal vlastní honorář, byl ještě v šoku. „Ani v nejdivočejších snech jsem si nepředstavoval, že s námi lidi takhle půjdou. Navíc: i kdybych byl nejlepší filmař na světě, nad sebou mám ještě jednoho režiséra, toho úplně nejvyššího. A nebudu se bít v prsa, když vím, že jde hlavně o jeho zásluhu. Bůh zkrátka dopustil hit, já se jenom svezl,“ říká.
Status katolického režiséra už vám asi nikdo neodpáře. Není u nás spíš na překážku?
Když chystáte „trochu jiný“ film o Husovi, tak rozhodně. Jinak je to ale hezká nálepka. „Katolický režisér Strach chystá film.“ No to zní přece náramně, ne?
Nežádoucí jste si tedy nikdy nepřipadal?
Jako jestli mě mlátili za to, že jsem pánbíčkář? To už jsem spíš dostal nakládačku coby slávista – jó, fotbal, TO je víra.
Jak se vlastně v Česku prosazuje pohádka o nebi? Musel jste žadonit o peníze?
Jako všichni čeští filmaři. ČT chtěla, abych točil zase televizně, do kina se prý už stejně nechodí. Řekl jsem buď kino, nebo nic, dostal deset miliónů, ale to byl samozřejmě jenom základ. Na grant jsem byl pro změnu moc komerční, zafungovala až „přednáška“ o „křesťanských kořenech a identitě Evropy“. Pak jsem rozesílal prosebné maily na všechny strany. Nebudu vypočítávat, kdo všechno se ani neobtěžoval odpovědět – firmy, pro něž jsou dva tři milióny halířová položka. Ve stavu naprostého zoufalství jsem se nakonec obrátil na církev svatou. Napsal jsem až servilně pokorný mail generálovi řádu křižovníků s červenou hvězdou, ti jsou prý docela bohatí. Kdyby odpověděli, že sice nedají nic, ale že se za mě aspoň pomodlí, beru to. Ale já od nich dodnes nemám jedinou reakci. Na druhou stranu mě chtěl obětavě zachraňovat biskup Baxant z litoměřické diecéze. Prý: „Pošlete mi žádost. Milióny nemám, ale deset tisíc dohromady dám.“ Samozřejmě jsem je odmítl, kostely jsou potřebnější investice, ale ta jeho laskavost mě dojala. Vždyť to je biblický dar chudé vdovy v ryzí podobě.
Rozhovor s Jiřím Strachem si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vyšel 29. prosince.
