Zeman uvažuje o milosti pro Kajínka. "Teším se na propuštění," řekl kdysi známý trestanec Reflexu
Prezident Miloš Zeman vážně uvažuje, že udělí milost Jiřímu Kajínkovi, který byl za dvojnásobnou nájemnou vraždu a pokus vraždy odsouzen na doživotí. Podle prezidenta je Kajínek ve vězení dlouho a existují pochybnosti o jeho vině. Zeman to dnes řekl při setkání s obyvateli Čáslavi v rámci návštěvy Středočeského kraje. Před sedmi lety poskytl Jiří Kajínek reportérce Reflexu Pavlíně Wolfové formou dopisů rozhovor.
Žádný jiný kriminální případ nevyvolal v porevoluční historii tolik otázek jako vyšetřování vražd, které spáchal Jiří Kajínek. On tvrdí, že je nevinný. Soud ho ale poslal v létě 1998 za nájemné vraždy na doživotí do vězení. Mimořádnou pozornost pak vzbudil jeho útěk z věznice Mírov, jenž se odehrál 29. října 2000. Osmého prosince roku 2000 byl opět zadržen. A v roce 2010 doživotní vězeň odpověděl písemně Reflexu na otázky, protože Vězeňská služba nepovolila, aby mohl přij mout návštěvu. „Tady je vám potřeba vysvětlit, že i mezi vrahy jsou velké rozdíly. Ale v podstatě bych normálním lidem prostě doporučoval, aby se vrahům raději vyhýbali,“ napsal tehdy například Kajínek Reflexu.
Zde je dopis Jiřího Kajínka Reflexu i s odpověďmi na zaslané otázky:
„Paní Wolfová, moc Vás zdravím a děkuji Vám za dopis s otázkami. Vypadá to, že jste přečetla, co jsem Vám minule napsal. Nejspíš nebude úplně pravda, že je mé písmo nečitelné :-) Pracovníci Vězeňské služby Vás za mnou nechtějí pustit. České vězeňství je víc než podivné. Věnuje více energie na vymýšlení zdůvodňování, jak něco neudělat, místo toho, aby věci normálně realizovalo. Například ta Vaše návštěva je to nejjednodušší, co tu lze provést. Vězeňskou službu to nijak nezatíží, případně minimálně. Přivezou Vás do cely, kde na Vás budu čekat. Mezi námi bude mříž, takže Vás tam mohou pro Vaši bezpečnost zavřít, a my si budeme moci říci, cokoli budeme chtít. Takové ty řeči, že je to obtížné, že to narušuje chod věznice a podobně, to jsou výmluvy a hlouposti. Vězeňská služba se ráda tváří důležitě, ale pravý stav věcí je o něčem jiném, výstižné je přirovnání k Potěmkinovým vesnicím! A to je podle mé znalosti realita ještě horší. Přitom rozhodně nikoho neočerňuji! Spíše jsem až příliš objektivní. Třeba se Vám ale nakonec podaří povolení k návštěvě získat. Těším se na setkání s Vámi a prozatím se pokusím Vám odpovědět alespoň písemně.“
Karviná 9. 7. 2010
Jak se máte?
Vzhledem k tomu, co všechno jsem už prožil a stále prožívám, se mám relativně přijatelně.
Jak teď vypadají Vaše dny?
Každý den chodím na hodinu na dvůr věznice. To jsou světlé chvíle. Denně čtu, píšu, cvičím. Nepříjemné je mi neustále poslouchat nesmyslné řvaní vězňů. Ti, kteří mají nejméně co říci, chtějí být nejvíce slyšet. To tu platí stoprocentně.
Nevím přesně, jestli se lze ve vězení, odsouzený na doživotí, na něco těšit. Vy se těšíte?
I ve vězení je možné se na něco těšit. Někdo se těší, že se nafetuje, někdo se těší, že sežene něco ke kouření, někdo, že dostane poštu. Já se těším na návštěvy blízkých lidí a návštěvy, se kterými mohu mluvit. A samozřejmě se těším na propuštění z vězení.
Myslíte si upřímně, že se dostanete ven? Myslím tím jakkoli se dostat na svobodu.
Myslím si, že ano!
Proslul jste útěkem jako z filmu, máte fanoušky a fanynky, tým, jenž vede webové stránky za Vaše osvobození. Jak si v tom celém ty roky připadáte?
Připadám si jako nevinný člověk ve vězení, ve kterém nemám být. Velice rád budu zase úplně neznámým člověkem na svobodě!
Kolik lidí Vám píše a co vlastně píší odsouzeným vrahům, jako jste Vy? O co jim podle Vás jde?
Píše mi řada lidí a jsem přesvědčený, že některým z nich jde skutečně o mě. Určitě mi ale napsalo pár lidí, kteří si mým prostřednictvím řeší své vlastní problémy. Co se lidí týče, snažím se ale věřit v to lepší v nich. Tady je Vám potřeba vysvětlit, že i mezi vrahy jsou velké rozdíly. Ale v podstatě bych normálním lidem prostě doporučoval, aby se vrahům raději vyhýbali. Víte, celá tahle problematika by byla na osobní rozhovor, což ostatně platí skoro o všech Vámi položených otázkách.
Nazvala jsem Vás v předchozí otázce vrahem, vadí Vám to? Možná jste na to zvyklý, ale třeba to s Vámi přece něco dělá.
Byl jsem uznán vinným, tedy jsem odsouzený vrah. Jsem na to slovo zvyklý, je to v pořádku. Drtivá většina lidí mi píše, protože si myslí, věří, někteří jsou dokonce přesvědčeni, že vrah nejsem. Mnohokrát jsem četl a slyšel v různých variantách: „Kdybych si myslel, že jste vrah, tak bych nepsal.“ Existuje i skupina lidí, kteří otevřeně říkají, že si nemyslí, že jsem vrah, ale i kdybych v Plzni opravdu zabíjel, tak mi fandí, protože si to ti mrtví zasloužili. Občas jsem dostal dopis, kde autor psal, že byl terorizován Štefanem Jandou a bratry Pokošovými a že je mu líto, že Vojtěch Pokoš přežil. Litují mě, že sedím za něco, za co měli sedět jiní. Sousloví „odsouzený vrah“ mi nevadí. Vadí mi, když mě někdo přirovnává k vraždícím zrůdám, které jsem tu ve vězení potkal! A řadu z nich sem ani nezavřou, protože je nechytí.
Cítíte se nevinný, tedy alespoň to celé roky říkáte. My venku se smějeme, že věznice jsou plné nevinných lidí, skoro všichni to tam o sobě říkáte. Jak se na to díváte?
Na tuhle otázku mi dovolte odpovědět obsáhle. Pár slov tu není dostačujících. Vůbec se nedivím, že se většina lidí směje tomu, když někdo tvrdí, že je nevinný. Je to reakce většiny šťastnějších lidí venku. „Á, zase další nevinný ...,“ říkají si. Co si také myslet, když lidé, kteří se přiznávají, popíší, co a jak udělali, najdou se svědci jejich činu, existují jejich otisky prstů a tak dále, a přesto pak vykřikují, že jsou nevinní? Tomu se nelze neusmívat. Jenomže co ti, kteří jsou opravdu nevinní? Položte otázku takto: Skutečně si myslíte, že v České republice pracují všichni policisté, státní zástupci a soudci stoprocentně bezchybně? A to nemluvím o úmyslných manipulacích kauz! Podívejte se do Spojených států, kde už bylo přes dvě stě třicet lidí odsouzených k trestu smrti, případně na doživotí, propuštěno, protože se pomocí testů DNA prokázalo, že oni vraždit nemohli. Myslíte si opravdu, že čeští policisté, soudci a státní zástupci jsou o tolik kvalitnější lidé a odborníci než jejich američtí kolegové a v České republice existují jenom spravedlivě odsouzení vězni? Já sám vím o několika případech, kdy státní zástupci postupovali v rozporu se zákonem. Nevinní lidé tak skončili ve vězení. Kolik může být takových případů, o kterých se nikdy nedozvíte? Podívejte se na urputnou snahu za žádných okolností nepřipustit prolomitelnost pravoplatných rozsudků. Jednou jsme rozhodli, tak už nás neobtěžujte s nějakými návrhy na obnovu řízení! My přece nebudeme přiznávat, že jsme někoho odsoudili nespravedlivě! Tohle je postoj justice! Zkuste připustit, že pouze jedno procento ze všech odsouzených případů se justici „nepovede“. V České republice je ve vězení přibližně dvacet tisíc lidí, kdyby pouze jedno procento bylo nespravedlivě odsouzených, tak je to dvě stě lidí, kteří sedí ve vězení za něco, co neudělali. Co když jich je víc? Přemýšlejte! Stále si myslíte, že je to k smíchu, když někdo tvrdí, že je nevinný? Zkuste se vžít do role nevinného člověka odsouzeného třeba i jen na rok do vězení. Anebo na doživotí. Pořád se smějete?
Kolik procent těch, kteří sedí s Vámi, je podle Vás vinných?
Asi devadesát osm procent. Beru v potaz všechny informace, které mám. Částečně jsem odpověděl v předchozí otázce. Mohl bych zde být konkrétní, ale nevím, jaký máme prostor na zveřejnění mých odpovědí. Víc Vám mohu říci při osobním setkání.
Než jste se prvně dostal do vězení, napadlo Vás, že byste v něm mohl jednou skončit?
Nikdy bych nevěřil, že je možné, abych se dostal do vězení na doživotí. Nedělal jsem a neudělal nic takového, za co bych mohl být odsouzený k výjimečnému trestu.
OBÁLKA DOPISU OD KAJÍNKA nese motto: In dubio pro reo. V překladu: V pochybnostech ve prospěch obviněného. Jde o právnickou zásadu, že je povinností soudu rozhodovat ve prospěch obviněného, pokud o jeho vině existují pochybnosti. Pozoruhodný je i symbol svatého Jiří, který zabíjí draka. Je to symbol rytíře, který bojuje se zlem.
