Josef Středula: Levná práce jako konkurenční výhoda České republiky je překonaná
„Táta dělníků“ a šéf Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula považuje současné nízké mzdy v zemi za dědictví ekonomické transformace ze začátku 90. let. České hospodářství označuje za odtokovou ekonomiku a vysvětluje, proč by v České republice měla růst minimální mzda i platy státních zaměstnanců.
Nedávno jste vznesl požadavek, aby minimální mzda v České republice od roku 2018 vzrostla alespoň na 12 500 korun. Považujete jej za přiměřený a na druhou stranu i pro firmy za únosný?
Rozhodně, ale i tak se bude minimální mzda pohybovat kolem hranice chudoby, což není motivační. Měla by být vyšší.
Máte pro tento svůj plán vyjednanou politickou podporu?
Vyjednávání o minimální mzdě je součástí jednání tripartity. Navíc současná vláda si dala za úkol dosáhnout takovou výši minimální mzdy, aby byla na hranici čtyřiceti procent průměrné hrubé mzdy. Jsme přesvědčeni, že by měla být ještě vyšší. Musí být tak vysoká, aby motivovala k práci a nepodporovala dlouhodobé setrvávání na sociálních dávkách.
Po růstu platů volají i další profese jako kulturní pracovníci, učitelé, zdravotníci či úředníci. Je státní rozpočet v takovém stavu, aby mohl takto masivně přidávat statisícům lidí? Nejsou přísliby zvyšování platů jen vábničkou na voliče?
Jsou to oprávněné požadavky a mají naši jednoznačnou podporu. Platy se navyšují a není to z důvodu voleb. Jestliže se vytvářejí pracovní místa, tak není důvod, aby se zaměstnanci báli, zda budou mít důstojný život. Státní rozpočet zvládne bez problémů požadavek odborů na navýšení platů pro rok 2018. Stát má poskytovat skvělé služby a ty nelze zajišťovat za nízké platy.
Zhruba 28 let po revoluci jsou mzdy v Česku zhruba na čtvrtině příjmů Němců či Rakušanů. Čím si to zdůvodňujete?
V našem analytickém dokumentu „Vize změny hospodářské strategie ČR“, který se stal i podkladem pro naši kampaně Konec levné práce, jsou tyto příčiny pregnantně popsány. Všichni totiž zapomněli, že mzdy v České republice vycházejí z velmi nízké výchozí úrovně, uměle vytvořené v 90. letech v době ekonomické transformace. Tehdy došlo k extrémnímu stlačením kurzu české koruny hluboko pod úroveň parity kupní síly a k tomu ještě ke stlačení mezd takzvanou mzdovou regulací výrazně pod úroveň růstu produktivity práce. Tyto dva takzvaně transformační polštáře – levná práce a výrazně podhodnocený vývoz umožňující naši produkci prodávat pod skutečnou hodnotou - měly České republice zajistit transformační výhodu. To nás mělo rychle přiblížit k životní úrovni nejvyspělejších zemí. Jak to dopadlo, po 28 letech vidíme. Byla to iluze, která tak může platit v učebnicích. Varovali jsme, že dědictví takto uměle nastavené úrovně mezd bude pro další generace jednou z velmi obtížně překonatelných překážek. Dnes už snad všichni politici pochopili, že levná práce jako komparativní výhoda České republiky je překonaná.
V čele odborů razíte heslo „konec levné práce“. Přitom Česko je stále levná montovna a politická reprezentace stále vábí zahraniční investory, kteří zde staví sklady či montážní haly. Neměly by odbory nejdřív klepat na dveře vlády či jednotlivých hejtmanství?
V naši „Vizi“ rovněž konstatujeme, že naše ekonomika se profilovala jako záložní ekonomika ekonomiky německé, se vším co to znamená. Nyní máme šanci na prahu čtvrté průmyslové revoluce dohnat technologické zaostávání a dostat se k výrobě s vyšší přidanou hodnotou. Některé ze současných nových projektů, které vláda podporuje (GE Aviation) naplňují náš požadavek na vyšší přidanou hodnotu. Je také nutná silná role ekonomické diplomacie, která musí konat ve prospěch České republiky.
Co říkáte na masivní odliv dividend z české ekonomiky? Jak byste se k dané věci postavil například jako ministr financí či předseda vlády?
Česká ekonomika je nazývána odtokovou ekonomikou, ten odliv je obrovský. Odbory se snaží, aby právě rostoucími mzdami zde zůstalo více. V rámci hospodářské strategie vláda musí vláda hledat cestu k jiné podobě české ekonomiky. Nesmí se však zapomenout na situaci českých firem. Ty musí být podporovány mnohem více, než je tomu nyní. Jsou základem naší ekonomiky a její význam v budoucnu poroste. Je také nutné podporovat investice do vzdělávání. A to jak počátečního, tak také celoživotního. Celoživotní vzdělávání prakticky neexistuje, a to požadujeme změnit. Z těchto a dalších důvodů je proto nutné stanovit priority, které se promítnou do výdajové stránky státního rozpočtu.
Kolik zaměstnanců v současné době vaše odborová centrála zastupuje?
Prostřednictvím kolektivních smluv Českomoravská konfederace odborových svazů hájí zájmy 1,5 mil. zaměstnanců v celé České republice. To, co dohodneme v kolektivních smlouvách, se vztahuje se na všechny zaměstnance. Bez těchto smluv by úroveň příjmů českých zaměstnanců byla výrazně nižší. Ve firmách, kde odbory vyjednávají, mají zaměstnanci o více než 45 tisíc korun ročně vyšší mzdu a o šest dnů kratší pracovní dobu.
Jak hodnotíte výsledky nedávné vyjednávání o růstu platů řidičů autobusové dopravy? Řidičům v mnoha regionech bylo dokonce zakazováno účastnit se stávky nebo dokonce byli za účast na ní popotahováni a objednavatelé spojů žádali finanční kompenzaci. Je to adekvátní?
Stávková pohotovost Odborového svazu dopravy kvůli ostudně nízkým mzdám řidičů veřejné dopravy trvala od loňského listopadu a vyjednávání se vedou od listopadu roku 2015. Vláda České republiky našla řešení a přijala dvě vládní nařízení, které stanoví nepodkročitelné minimální tarify pro řidiče a vyřešila i odměny za tzv. čekání. To vše, aby řidiči nemuseli jezdit za pouhých 75 korun na hodinu a nemuseli trávit tři sta i více hodin v práci. Řešení však nebyly bohužel schopny najít některé kraje. Jsem přesvědčen, že dopravní odbory projevily nesmírnou trpělivost, vyjednávaly více než rok a projevily tak větší zodpovědnost, než některé kraje. Stávka, kterou vyhlásily, byla vyvrcholením neochoty hledat řešení ze strany některých krajů a konečnému řešení velmi pomohla.
V aktuálním sporu mezi Milošem Zemanem a Bohuslavem Sobotkou jste se postavil na stranu premiéra. Co si myslíte o současné vládní krizi a dalším fungování koaličního kabinetu?
K aktuálnímu sporu mezi prezidentem a premiérem jsem se ještě nevyjádřil. Vyjádřil jsem se ke kroku premiéra Sobotky, který se učinil 2. května a následně 5. května (ohlášení demise kabinetu a stažení záměru demisi podat, pozn. aut.) a vyjádřil jsem mu podporu. Současná koaliční vláda by měla dovládnout, čímž neříkám, že v současném složení. Za dobu vládnutí dokázala obrátit vývoj České republiky do současné kondice, což je rozhodně pozitivní výsledek, a to obzvláště ve srovnání s předchozími politickými vládami.
Budou odbory aktivně někoho podporovat v prezidentské volbě?
To, jak se ČMKOS rozhodne a zda se vyjádří k některému z kandidátů, bude na posouzení jejích orgánů. Nyní je těžké takové rozhodnutí jakkoli předjímat.
