Nejslavnější český kuřák Jiří Bartoška: Cigareta byla láska na první pohled
Víte, jak to chodí v kavárnách. Někoho tam potkáte, chvíli se s ním pobavíte, pak se zas přidá někdo jiný, kdo si chce taky popovídat. O Jiřího Bartošku je samozřejmě zájem největší, takže k němu přisedám hned po skončení literárně diskusního pásma, kde přečetl ukázku z knihy Františka Mikše Obrana ženských tvarů.
Kdy jste měl úplně první cigaretu?
Poprvé jsem si zapálil v Kutné Hoře u babičky, kam jsme jezdili na prázdniny. Bylo to s partou. V letním kině. Na chuť své první cigarety nikdy nezapomenu. Příjemně se mi motala hlava, láska na první pohled, fatální droga, jenom příjemné pocity. Já bych chtěl přestat kouřit, ale teď zas nemůžu, protože by se to líbilo těm poslancům, kteří o mně chtějí rozhodovat.
A odkdy kouříte?
Od čtrnácti. V osmé třídě jsem si cestou do školy u paní Beránkové na třídě Míru, tenkrát to byla Stalinova třída, každý den v trafice kupoval krabičku.
Nevzdáte se jí nikdy?
Ne. Jednou jsem to zkoušel asi na čtyři neděle, ale není to pro mě. Tělo by se leklo.
Elektronická cigareta vás neláká?
Zkoušel jsem ji, neláká. Dostal jsem ji teď nedávno k narozeninám, mám ji doma a rozkašlává mě. A navíc to není ono, úplně chybí ten rituál kouření.
Kdy jste kouřil nejvíc?
Pořád stejně, myslím si. Hodně. Když se pak zůstalo po představení v divadelním klubu, hulilo se o něco víc, v Divadle Na zábradlí asi dost. Nemám to jako Picasso, bledě modré nebo růžové období, ve kterých bych kouřil víc nebo míň.
Velké téma o kouření Milovníci starých pořádků si přečtěte v novém tištěném Reflexu. Varování: Nové číslo je úplně zahuleno!
