Mladý aktivista Jakub Čech: Největší problém Čechů je, že se bojí ozvat
Pravděpodobně nejmladší český aktivista Jakub Čech už pár let zatápí prostějovským radničním politikům. Letos mu soud přiznal svéprávnost, na facebooku ho v jeho 17 letech sleduje přes 10 tisíc lidí. Otevřeným dopisem se mu podařilo docílit odvolání předsedy školské rady, komunisty Josefa Augustina a v budoucnosti uvažuje o vstupu do aktivní politiky: „Kdyby se tu lidé po revoluci angažovali a byli ve stranách, díky čemuž by fungovaly samočistící mechanismy, možná by nepřišel Andrej Babiš,“ říká v rozhovoru pro reflex.cz.
Kritici tě označují za kverulanta, říkají, že řešíš banality. Jak si nastavuješ, co ještě není společensky zásadní a co už ano?
Ty případy, které někdo považoval za ne úplně zásadní, byly většinou porušení zákona. Byť uznávám, že někdy byly v kontextu jiných případů, kdy jsou komunální politici odsouzeni za korupci bagatelní. Když jsem ale viděl, že politik porušuje zákon o střetu zájmů, oznámil jsem to, i když mi bylo jasné, že nejde o miliardy. Považoval jsem to ale za něco, co jsem měl logicky udělat. Samozřejmě bych se radši věnoval jen větším kauzám, ale jde taky o to, že když třeba na facebook napíšu, že se ve městě tuneluje, celostátní média to přirozeně nezajímá, to se děje i v dalších městech. Zaujme je to ve chvíli, kdy podám nějakou stížnost a vzniká tam konflikt někoho mladého s politiky. Bude se na to klikat a je to legitimní věc. Tím pak vzniká dojem, že se zabývám jen tím, o čem se píše v médiích.
Jak reaguješ, když jsi nazýván udavačem?
Ty podněty většinou přicházejí samy, aktivně je nevyhledávám. Stačí průběžně sledovat veřejné dění ve městě. To udavačství je patrně mindrák některých lidí z dob nacistické a komunistické totality, kdy oznamování protiprávního jednání bylo právem označováno za udavačství. Dneska jsme ale jinde, máme právní stát, který tu je od toho, aby dohlížel nad dodržováním právních norem, které jsou pořád jen zlomek těch etických. V momentě, kdy shledám, že politik nebo třeba radnice porušuje zákon, tak to prostě oznámím. Někdy se zdá, že to jsou banality, třeba když jsem oznámil, že si radnice svévolně navyšovala lhůtu pro schvalování petic.
O co tam šlo?
Každý si řekne „tam šlo o nějaké číslo ve směrnici, to je banalita“. Není, protože petiční právo je ústavně zaručené a požívá celkem vysoké právní ochrany. Je to i trochu vzkaz politikům, že si nemůžou dělat, co chtějí a že jsou tu aktivní občané, kteří je sledují. A pak si ti politici třeba budou dávat větší pozor i ve věcech, kde jde o peníze daňových poplatníků.
Před rozhovorem jsi mi říkal, že pomáháš s kampaní zeleným, které podporuješ. Co jim podle tebe přinese, že se před volbami zřekli témat jako je gender a migrace?
Ta strana se toho úplně nezřekla, jen říká, že to nebude tolik komunikovat. Je přirozené, že si strany vybírají, co chtějí zdůrazňovat víc a co míň. Například ODS v roce 2014 šla do voleb s Peticí pro korunu, zdůrazňovala „Euro vs. Koruna“ konflikt, což byl nakonec trochu podvod, protože o přijetí nebo nepřijetí Eura nerozhoduje europarlament. Přitom to nebyla jediná věc, kterou měli v programu. Prostě některé věci strany komunikují více a některé méně. Takže když zelení přestanou mluvit o části programu, zvlášť když jde o menšinové problémy, která moc lidí nezajímají, neznamená to, že by se jí vzdávali. Jen představují témata, která lidem spíš vysvětlí. Když budu u nás v Prostějově někoho přesvědčovat, spíš než problematika genderu ho zaujme, že zelení požadují větší ochranu přírody, moderní stát, elektronizaci státní správy…
Umíš si představit, že bys jednou za zelené vykonával politickou funkci?
Proč ne. V Česku se dost lidí ostýchá politiky, je to logické. Většina národa má zkušenost s komunistickým režimem, kdy byla stranická knížka něco nechutného. Když se ale podíváme třeba na čísla z první republiky, kdy bylo stranictví úplně běžné, a srovnáme to se současností, kdy lidi do stran nevstupují, tak je to podle mě i klíčem k tomu, proč ty strany nefungují. Teď asi řeknu slovo „Babiš“, takže bude co dát do titulku. Kdyby se tu lidé po revoluci angažovali a byli v těch stranách, díky čemuž by fungovaly samočistící mechanismy, možná by nepřišel Andrej Babiš. Třeba by Miloše Zemana ČSSD po opoziční smlouvě odstřelila. Nebo by se ODS zbavila Václava Klause po aférách s finančními dary na kampaň.
Právě o Zemanovi a Babišovi tvrdíš, že by se neměli řešit oni a jejich průšvihy, jako spíš důvody, proč je lidé volí. Jak by to mělo v praxi vypadat? Trochu z toho čtu, že by třeba novináři měli o kauzách Babiše méně psát.
To řešení je hlavně u politiků. Podívejme se na poslanecký klub ODS, tam jsou prakticky ti samí lidi jako v letech 2010-2013. Na kandidátkách do letošních voleb je to pořád ten stejný Stanjura, pořád ta stejná Černochová. Sociální demokracie je na tom stejně, pořád se tam točí ti samí lidé. Nedošlo ani k elementární personální obměně, a to se nebavíme o programu. Když nevymění lidi, jak pak můžou Babišovi konkurovat.
Babiš k sobě ale tahá i lidi z těch tradičních stran, staré tváře, a voličům to je jedno…
Je jim to fuk, protože vidí jen Babiše. A lidi kolem něj je nezajímají. Navíc Babiš své nedostatky, i ten ideový, kompenzuje marketingem, jaký nikdo jiný nemá.
Zatím se angažuješ povětšinou jen v rámci Prostějova. Chceš se v budoucnu soustředit i na celostátní problémy?
Časem určitě. Mám ale potřebu v Prostějově s něčím hnout, udělat tam změnu. To považuju za důležitou věc, ještě mě tam čeká dost úkolů. Je tam pořád dost nekvalitních politiků ve veřejných funkcích, zatím svoji úlohu vidím tam.
Jeden z nich, náměstek primátorky Pavel Smetana o tobě na webu města napsal, že jsi lhal ohledně doby, kdy se stal členem jedné organizace, mělo to podle něj vyvolat dojem střetu zájmů. Měl pravdu?
S panem Smetanou je to docela těžké, on zásadně nereaguje na dotazy. Je nicméně pravda, že jsem ho tam dal do jednoho pytle s jeho spolustraníky, kteří do té organizace vstoupili o něco později než on. Smetana tam napsal, že „opět lžu“. Nevím, co myslel tím „opět“. Jednalo se ale o nepřesnost, v tom měl pravdu, toho se nezříkám.
Před nějakou dobou ti soud přiznal svéprávnost. Jaké právní výhody toho využíváš?
Chystám se si založit datovou schránku, což jsem doteď prokrastinoval, ale těším se na to. To nejzásadnější ale je, že budu mít občansko-právní odpovědnost. Právě pan Smetana například jednou hrozil mým rodičům žalobou, která byla úplně neopodstatněná. Pravděpodobně věděl, že když pošle rodičům předžalobní výzvu, tak to má úplně jiný efekt, než když ji pošle mně a že já bych ji okamžitě zahodil. Takže teď, když mě bude chtít žalovat, tak to nebude muset řešit přes rodiče, což jim usnadní život.
O tvém otci se psalo, že měl být vyhozen z práce, ty jsi to pak vyvracel a upřesňoval. Jak to tedy přesně bylo a dnes je?
Dnes je ta situace taková, že už dostal výpověď pro nadbytečnost, protože se založila nová příspěvková organizace. Přičemž já říkám, že vznikla účelově, je to totálně nekoncepční řešení. Kino bylo totiž nejdřív součástí jedné příspěvkové organizace, která byla celá převedena pod magistrát, což byla sice blbost, ale stalo se to. A teď po sedmi letech přišli ti stejní lidé zase s tím, že se bude opět zakládat příspěvková organizace. Myslím si, že je to naprosto účelové. A je to zajímavé v tom kontextu, že loni ředitelka kina říkala, že o práci mého otce bude zájem, a nakonec nebyl. Nevím, jestli se jednalo o vědomou lež paní ředitelky, asi by mě to nepřekvapilo. Jsem spíš ale přesvědčený, že jednala pod nátlakem radnice. Když někdo otočí mezi dvěma schůzkami o 180 stupňů, jde tam patrně o nějaký vnější vliv.
Myslíš, že se tebou prezentované kauzy projeví na výsledku prostějovské koalice v příštích komunálních volbách?
Asi ano. Vodítkem můžou být i krajské volby, stejně tak budou i sněmovní, přestože mají jiné významy. V krajských volbách ale sociální demokracie v Prostějově klesala, a to rychlejším tempem než jinde. Přestože byl Prostějov vždy její základnou.
Co tomu říká vedení ČSSD?
Nevím, jak moc je ochotno si to připustit. Vícekrát jsem jim psal, ať už otevřený, nebo neotevřený dopis. Upozorňoval jsem je na praktiky jejich místních členů, kteří jdou často přímo proti hodnotám sociální demokracie. Když primátorka předhodí tajemníkovi magistrátu úřednici, aby ji šikanoval, přestože chce jen plat, na který má nárok podle nařízení vlády, tak to trochu budí pochyby, jak to ta ČSSD se vztahem k zaměstnancům myslí. Úředníci chtěli jen obyčejný plat, primátorka je nechá šikanovat a pak řekne, že si za to můžou sami, že se nechali okrádat. Pak jsou u nás v radě města ještě komunisti, u kterých je to složitější. Mělo se dřív za to, že komunistické voliče nejde přetáhnout, Andrej Babiš to přesto dokázal…
Na druhou stranu se už 27 let říká, že voličská základna KSČM vymírá, a u voleb to tak nevypadá.
Pravda, to se nepotvrdilo. U krajských voleb teď ale třeba ztratili nejvíc. Vedle toho máme v radě ještě hnutí Pévéčko složené z bývalých členů ODS. Ti mají ale výhodu, že teď do sněmovny nekandidují, čili je to nemůže ohrozit.
Máš něco jako aktivistický vzor? Nějakou inspiraci?
Asi ne. V Česku je dost příkladů lidí, kteří se z aktivistů stali politiky a tím více ve svém městě s něčím pohnuli. Ale vzor nemám, spíše se snažím v dalších městech inspirovat.
Je takových solitérů jako ty v Česku hodně?
Určitě. Většina takových aktivit funguje sice na bázi sdružení, nebo se nějak prolínají s opozičními zastupiteli, dost lidí ale sdružení zakládá jen proto, aby nad sebou měli nějakou právní formu.
Koho bys volil prezidentem?
Asi bych se rozhodl mezi Michalem Horáčkem a Jiřím Drahošem.
Oba z nich si pravděpodobně myslí, že by české společnosti pomohli. V čem ty vidíš její největší problém?
Ve strachu. Vyjádřit vlastní názor, vymezit se. Teď je to třeba hodně vidět kolem Babiše a firmy Kmotr, která hodlá stavět v Kroměříži další a další stavby ohrožující životní prostředí. Lidi se tam tomu bojí postavit, protože se bojí likvidace. To je ale jen špička ledovce. Ten strach začíná úplně běžnými věcmi – někoho šikanují v práci a on se neozve. Já jsem třeba vyrůstal v tom, že se lidé báli jít proti radnici. Riziko vyhození z práce jsem od rodičů slýchal odmalička. Mně už to vlastně ani nepřijde divné, jsem vůči tomu trochu imunní, což asi není dobře.
A proč se Češi bojí?
Podle mě jde o dědictví komunismu, ale nesváděl bych to jen na něj. Funguje to i ve firmách. Napadá mě případ té paní z hydrometeorologického ústavu, která upozornila na nějaké nepravosti, byla propuštěna a ani nevyhrála soud o neplatnosti výpovědi. Pak to slyší nějací lidé na úřadech, kteří chtějí jít proti korupci, uvidí, jak dopadla, a radši se neozvou. Protože pak člověka začínají i urážet. Když Libor Michálek na státním fondu životního prostředí upozornil na Drobilovu korupci, tak Klausův vicekancléř Hájek řekl, že je to možná jehovista a bůhvíco ještě. To je sekundární viktimizace oběti. Toho se lidi také bojí.
Odstraní se strach spíš psychologickou cestou, nebo systémovými změnami?
Musí přijít systémové změny, jednoznačně. Kdyby to totiž bylo tak, že se z toho společnost za nějaký čas „otřepe“, tak už by k tomu možná došlo, ale ono to tu pořád je. Mění se akorát podoby, člověka dnes nezavřou, ale třeba ho propustí z práce, pořád to každopádně funguje. Proto je taky důležitá zákonná ochrana oznamovatelů korupce. Vytočilo mě, když tuším novinář Ondřej Fér tvrdil, že ten zákon podpoří udavačství. To máme snad být imunní vůči korupci? Zkrátka jsou třeba systémové kroky, jinak se to nevyřeší.
A co systém na nahlašování nevydaných účtenek? To už je udavačství?
Mně ten systém hlavně přijde zbytečný. Už proto, že nevydání účtenky je celkem bagatelní věc, a za druhé, když to někdo vážně bude chtít oznámit, tak k tomu systém nepotřebuje. Mně vadí spíš ten zákon jako takový. Nevím, proč to nefunguje u dalších typů podání na úřady. V jiných oblastech elektronizace státní správy tolik nepostupuje…
Zase to ale není tak, že buď bude EET a skončí svoboda, nebo nebude EET a svoboda bude dál, jak to někdo staví. EET je bezesporu špatná věc, ale není to otázka totality.
Jak na tvé aktivity reagují ve škole?
Řekl bych, že učitelé mají strach. Naše škola je totiž zřizovaná krajem a strach tam byl už před minulými volbami, vidím třeba u učitelů, že když se mě chtějí zastat, tak se bojí. Je to šílenost, ale mě to nepřekvapuje.
A co tomu všemu říkají spolužáci?
Těm je to asi jedno. Berou mě trochu jako exota, ale zvlášť to neprožívají. Možná když přijela televize a já musel o přestávce na rozhovor, tak je to zaujalo – ta celebritizace. Meritum těch věcí je většinou nezajímá. Když jsem ale inicioval dopis za odvolání předsedy Školské rady Augustina, tak jsem jim vysvětlil, proč je to zásadní. Že nám tady 1. září přeje krásný školní rok člověk, co krátil daně a za minulého režimu vyzýval k represím vůči disidentům.
